27. srpna 2012

Stav českých radničních a krajských sdělovacích prostředků je žalostný. Často slouží jako hlásná trouba regionálních politiků, kteří jsou zrovna u moci, zatímco opozice či jakýkoliv kritik si ani neškrtne. Radostnou, bezproblémovou realitu nesmí kazit škarohlídi - podobně jako před listopadem 89. Více demokratického ducha by měla do radničních periodik přinést novela tiskového zákona, která nyní leží v parlamentu. Jenže jak návrh vypadá? A přinese potřebnou změnu?

Při nedávné olympiádě v Londýně ta píseň zazněla čtyřikrát. A tisíce lidí si u toho v duchu hrdě zpívali. Mluvím samozřejmě o naší státní hymně. Jenže ve stejné chvíli, kdy k jejím tónům stoupala vlajka vzhůru, spadl možná další kus stropu z památníku jejího skladatele. Dům Františka Škroupa, vybudovaný z národní sbírky, stojí od roku 1928 v Osicích nedaleko Hradce Králové. Jenže poslední desetiletí chátrá a nutně potřebuje opravu. Zdá se, že jediní, koho to zajímá, jsou obyvatelé Osic, kteří jsou na svého zapomínaného rodáka stále ještě hrdí.

Na Hlavním nádraží, prali se sochaři. Právě takhle začínala písnička, kterou nějaký pouliční umělec složil po incidentu mezi dvěma sochaři v roce 2009. Tím napadeným byl restaurátor a sochař Oldřich Hejtmánek. V rámci své dobročinnosti nabízel Praze zdarma kopii sochy Woodroowa Wilsona, ale místo vděku dostal několik ran do hlavy od konkurenčního sochaře. Nedávno se na nás pan Hejtmánek obrátil se zcela jinou věcí. Díky osobní zkušenosti zjistil, že Praha 1 využívá k vyklízení nebytových prostor firmy, které si bez řádného výběrového řízení přijdou na miliony korun ročně. V jeho případě si za čtyři hodiny práce naúčtovaly přes 230 tisíc. I když se snažil celou záležitost dotáhnout do konce, bohužel to nestihl. Zemřel v průběhu natáčení a kauza se v podstatě stala jeho nekrologem