Rozhovor se scenáristou Ivo Pelantem

V případě seriálu Hop nebo trop jde o množné číslo, tedy o scenáristy, protože jsou dva – manželé Eva a Ivo Pelantovi. Traduje se o nich, že protože žijí už nějaký ten rok, ba desítky let na vesnici, většina jejich story je právě odtamtud. Že tématem příběhů z jejich pera jsou pole, statky, kravíny, prostě venkov… Otázka taky směřovala právě tam, ale ukázalo se, že je to jen pocit, nebo neznalost… Však to také scenárista Ivo Pelant hned uvedl na pravou míru…

A jak to bylo s Hop nebo trop?

Docela přesně si pamatuji, kdy mě Hop napadl – cestou z jídelny na Kavkách. Skončili jsme tenkrát Ranč a já si říkal… Co dál? Jaké jiné prostředí nabídnout, aby se v něm divák cítil dobře? Aby se tam těšil podobně jako na chalupu. Havaj jsme škrtli, hospodu točila Nova, kam ještě prchají lidé z Prahy na víkendy? A tak tu byla voda, kola, hory. Takže prvotní byla vlastně spekulace. Jenže v té chvíli to zapadlo. Já sám jsem žil do třiceti pro jachting, včetně party, která k tomu patřila. Současně moje sestra to táhla s partou vodáků, zpěváků cyklistů. Jednou mě vzali někam na běžky. A odsud byl už jen krok k tomu, že nejde tolik o prostředí, ale o kamarády, o styl života. Hop je prostě z půlky, co jsem zažil nebo odposlouchal, a z půlky, co bych zažít chtěl…

Co životopis realizace?

Klikněte pro větší obrázekV televizi to obvykle od nápadu do první klapky trvá dost dlouho… To byl řetěz absurdit! Původně jsem napsal hory vlastně jako nízkorozpočtový film pro nadšené kamarády, co si pořídili DVD kameru. Z toho nic nebylo, ale scénář se líbil Honzovi Šternovi, tehdejšímu šéfovi zábavy. Jemu patří dík, že se první řada roztočila. Navíc projekt vznikl díky omylu (nebo šikovnému triku?), že jde vlastně o levný seriál točený na DVD. Myslím, že jiná „zodpovědnější“ tvůrčí skupina by bývala před projektem rychle prchla, ale když už se to jednou roztočilo, muselo se to přece dodělat!

Živelné katastrofy spolu s jistou lehkovážností nás všech způsobily docela markantní přešvihnutí rozpočtu, ale vzhledem ke slušnému diváckému úspěchu bylo vše odpuštěno. Druhá řada pak vznikala díky Honzovi Otčenáškovi a Ivanu Hubačovi už v profesionálních podmínkách a bez iluzí. S jedinou výjimkou. Jenom režisér a já jsme totiž věděli, že jachtařské závody se v našich podmínkách v podstatě natočit nedají. Musel by se totiž stát zázrak, aby byl vítr, bouře i slunce dle natáčecího plánu. Ten zázrak se stal. Možná, že Nejvyšší nás chtěl odměnit za povodně v první řadě…

Jak těžké bylo po pozitivních diváckých ohlasech první čtyřky vymyslet další kvartu příběhů? Někdy bývá těžší pokračovat…

Klikněte pro větší obrázekAsi je to hodně sebevědomé, ale s tou první čtyřkou jsme byli docela spokojeni, i když víme, že všechny čtyři díly nebyly stejně povedené. Druhá řada se nám už psala mnohem lépe, skoro bych řekl, že báječně, protože člověk píše na herce, kteří si postavy osvojili. Obě řady odděluje pětiletý odstup – i jako autoři jsme se zase trochu někam posunuli, a tak je to i s našimi hrdiny, kteří také bojují proti toku času a brání se zuby nehty, aby nevklouzli do bačkor.

Žije podle Vás současná generace třicátníků stylem hop nebo trop?

Nevím, jak celá generace. Ale asi mně imponují ti, kteří tak žít dovedou. Není to o sociologické statistice, je to trochu o snu. Třeba je to menšina, o to víc o ní však stojí za to psát.

Odkud znáte mentalitu dnešních třicátníků?

Klikněte pro větší obrázekMám dva syny, jednomu je přes dvacet. A pak mladší sestru a švagra, kteří to táhnou s takovou namíchanou partou „voda-lyže-kola“. Mimochodem v příběhu třikrát jen tak kolem projedou se zpěvem na rtech. Konec konců, kdysi dávno mi taky bylo třicet a na vodu jsem jezdil, i když pod plachtami.

Příběhy z minisérie Hop nebo trop se liší od vašich předchozích seriálů, jako byl např. Ranč U zelené sedmy. Hop nebo trop není žádná poklidná rodinná idyla, ale místy až drama. Co vás přivedlo ke změně tématu a žánru?

Nemyslím, že příběh je až zas tolik adrenalinový, ve Vltavě neplavou žraloci. Ani jsem vlastně tolik nezměnil žánr. Rád píšu z prostředí, kde je mně – i divákovi – příjemně. Realizace „krásných a šílených snů“ ovšem může něco stát a to je tady navíc.

V příbězích Hop nebo trop je vlivným spoluhráčem příroda. Ve scénáři jste leccos předpokládal, ale přesto štáb příroda překvapila. Upravoval se pak scénář dle okolností?

Klikněte pro větší obrázekŠumavu a hlavně Lipno dobře znám, pár bouří jsem tam prožil. Velká voda ovšem přišla tak rychle, že přepisovat scénář nebylo kdy. Štáb stačil jediné: vyhnat herce na vodu a točit a točit. Což se dělo, než je policajti vyhnali.

Psal jste nějakou roli přímo pro některého herce na tělo?

Vlastně ano. Chtěli jsme realizovat původně první díl jako pilot a už po prvním konkurzu jsme věděli, že není lepší Bohunka než Marta Issová. Také pan Zach byl favoritem, který zůstal. Takže tyhle dva jsem měl na očích při psaní od druhého dílu.

Převzato z týdeníku ČT+
Foto: Pavel Vácha, Pavla Černá, Jiří Červený, ČT

Rozhovory s tvůrci