Židovský lékař, jemuž dříve patřilo sanatorium, které Němci zabrali pro válečný lazaret. Pomáhá v něm léčit a čeká na transport „na východ, za svými”, kam jej už předešla manželka a dvě dcery. Cestou na shromaždiště ho doprovází Helga. Oba tuší, co ho čeká. Po válce se ale Blau překvapivě vrací – ze své rodiny jediný přežil Osvětim, jejíž obraz se mu v mysli stále vrací. Jemu Helga vděčí za záchranu Dorli i svoji, protože Blau poznává v „bratru veliteli” Čevorovi osvětimského kápa. Válka, Osvětim, poválečné události a jen málo skrývaný poválečný antisemitismus se podepisují na jeho charakteru. Zůstává stále člověkem noblesního chování, ale jeho vztahy s StB daleko překračují rámec povinných kontaktů. Proto doprovází Dorli do Západního Německa. I on by chtěl emigrovat – do Izraele. Když zjistí, že Dorli odkázala dědictví řádovým sestrám a nevrátí se, projeví se v něm ještě jednou velkorysost – třebaže je už pod dohledem příslušníka StB, zanechává jí v hotelu tajně pas a sám se vrací do sanatoria.