Reportáže v regionech
Staré autobusy
Potkat dnes v ulicích staré autobusy, ve kterých ještě průvodčí štípaly jízdenky, se jen tak nepoštěstí. Trochu téhle nostalgie si mohli nedávno dopřát obyvatelé Semil a návštěvníci jedné vernisáže. V tamním muzeu teď probíhá výstava věnovaná historii hromadné dopravy a staré autobusy nabídly projížďku. Pamětníci přidali něco zajímavostí o tom, jak kdysi doprava fungovala, jak se jezdilo s připojenými vleky a jak vypadal technický pokrok v podobě prvních mašinek na výdej jízdenek. Dozvíme se také, proč museli být u každé technické kontroly přítomni vojáci a že řidiči museli být schopni v případě nouze zafungovat i jako údržbáři či opraváři. A poradíme vám i to, kam se vypravit, pokud byste staré autobusy chtěli vidět na vlastní oči.
Staré autobusy
Muzeum pilníků
Většina z nás je asi zvyklá používat pilníky strojové a mistra, který by se věnoval jejich kusové výrobě, sotva kdo potkal. Pokud byste se ale chtěli dozvědět, jak práce pilníkáře vypadala, co všechno bylo zapotřebí a jak takový ručně vyrobený pilník vznikal, můžete vyrazit do Semil. V jedné z posledních dochovaných roubených chalup tam ještě v polovině minulého století jeden mistr tohohle řemesla žil. A místní muzejníci se rozhodli uvést jeho dílnu do původního stavu a vytvořit v ní malé muzeum. Co všechno uvidíte? Samozřejmě různé nástroje, které práci usnadňovaly. Dozvíte se taky, jestli líp funguje pilník, který vyrobí stroj nebo ten, na kterém strávil spoustu času jediný řemeslník. A pozor, tuhle práci si v Semilech můžete také sami vyzkoušet.
Muzeum pilníků
Jilemnice
Jilemnice je bránou do západních Krkonoš. Většina milovníků hor tímhle městem jen projede, ale ono určitě stojí za prohlídku. Je to přece kolébka lyžování u nás, právě sem v roce 1892 dovezl hrabě Harrach první ski. Velmi rychle se tu zabydlelo i sportovní lyžování, dokonce tu vzniklo první lyžařské sdružení v Čechách i na Slovensku Český krkonošský spolek Ski. V zimě určitě nemůžeme přehlédnout ohromnou sněhovou sochu Krakonoše. Poprvé ozdobila náměstí už v roce 1909 a s jedinou výjimkou tu stávala každý rok. Strážče Krkonoš odsud hlídá své hory. Zavítat bychom měli i do Zvědavé uličky. Pokud byste se chtěli dozvědět původ toho divného jména, tak můžeme slíbit, že o něm bude řeč. Dozvíme se také, že právě tady se kdysi hodně sáňkovalo a lyžovalo a prohlédneme si malebné roubené chalupy. Na závěr ochutnáme tradiční kyselo.
Jilemnice
Na běžkách z Benecka na Horní Mísečky
Benecko patří k nejznámějším krkonošským střediskům. U zrodu proměny osady tkalců a zemědělců v turistický ráj stál už na konci 19. století Jan Buchar, velký milovník našich nejvyšších hor a také propagátor lyžování. Pan řídící učitel inicoval výukupoužívání tehdejší novinky zvané ski dokonce ve školách. V Benecku se o pár let později zalíbilo řadě umělců, chalupu si tam koupil například pražský figurální malíř František Karel Hron, který se díky Krkonoším vrhl na malování krajiny. Zastavíme se ale také na rozhledně na vrcholu Žalý, za níž zase vděčíme hraběti Janu Harrachovi, který rovněž nechal vystavět hned pod rozhlednou chalupu. A pak už nás čekají Horní Mísečky. V 17. století vznikly díky těžbě dřeva, v polovině století minulého se tu pak nějakou dobu těžil uran. Dnes se tu ovšem prohánější hlavně lyžaři, na běžkařských tratích i na svazích.
Na běžkách z Benecka na Horní Mísečky
Kumburk
Pokud máte chuť toulat se i v zimních měsících po starých památkách, můžete vyrazit například do Českého ráje. K nejzajímavějším zříceninám, které tu najdete, patří Kumburk, který se tyčí v bezmála sedmi stovkách metrů nad mořem nedaleko obce Syřenov. Tohle místo si už ve 14. století vybral pro vybudování svého sídla Markvart z Goldenburka. Hradními pány tu pak později byli například páni z Dubé nebo Trčkové z Lípy. V dlouhé historii bychom našli i události, které se neblaze podepsaly na podobě a možnostech využití hradu. Například v době třicetileté války tu řádili Švédi a o něco později ho nechal pobořit Leopold I. Nezapomeneme ani na příběhy romantičtější. Na hradě byla vězněna dcera zdejšího pána Zikmunda Smiřického Eliška Kateřina. Prý kvůli lásce ke kováři. A jedna z pověstí zmiňuje i poklad střežený kohoutem s ohnivýma očima.