Reportáže v regionech
Jilemnice
Jilemnice je bránou do západních Krkonoš. Většina milovníků hor tímhle městem jen projede, ale ono určitě stojí za prohlídku. Je to přece kolébka lyžování u nás, právě sem v roce 1892 dovezl hrabě Harrach první ski. Velmi rychle se tu zabydlelo i sportovní lyžování, dokonce tu vzniklo první lyžařské sdružení v Čechách i na Slovensku Český krkonošský spolek Ski. V zimě určitě nemůžeme přehlédnout ohromnou sněhovou sochu Krakonoše. Poprvé ozdobila náměstí už v roce 1909 a s jedinou výjimkou tu stávala každý rok. Strážče Krkonoš odsud hlídá své hory. Zavítat bychom měli i do Zvědavé uličky. Pokud byste se chtěli dozvědět původ toho divného jména, tak můžeme slíbit, že o něm bude řeč. Dozvíme se také, že právě tady se kdysi hodně sáňkovalo a lyžovalo a prohlédneme si malebné roubené chalupy. Na závěr ochutnáme tradiční kyselo.
Jilemnice
Na běžkách z Benecka na Horní Mísečky
Benecko patří k nejznámějším krkonošským střediskům. U zrodu proměny osady tkalců a zemědělců v turistický ráj stál už na konci 19. století Jan Buchar, velký milovník našich nejvyšších hor a také propagátor lyžování. Pan řídící učitel inicoval výukupoužívání tehdejší novinky zvané ski dokonce ve školách. V Benecku se o pár let později zalíbilo řadě umělců, chalupu si tam koupil například pražský figurální malíř František Karel Hron, který se díky Krkonoším vrhl na malování krajiny. Zastavíme se ale také na rozhledně na vrcholu Žalý, za níž zase vděčíme hraběti Janu Harrachovi, který rovněž nechal vystavět hned pod rozhlednou chalupu. A pak už nás čekají Horní Mísečky. V 17. století vznikly díky těžbě dřeva, v polovině století minulého se tu pak nějakou dobu těžil uran. Dnes se tu ovšem prohánější hlavně lyžaři, na běžkařských tratích i na svazích.
Na běžkách z Benecka na Horní Mísečky
Kumburk
Pokud máte chuť toulat se i v zimních měsících po starých památkách, můžete vyrazit například do Českého ráje. K nejzajímavějším zříceninám, které tu najdete, patří Kumburk, který se tyčí v bezmála sedmi stovkách metrů nad mořem nedaleko obce Syřenov. Tohle místo si už ve 14. století vybral pro vybudování svého sídla Markvart z Goldenburka. Hradními pány tu pak později byli například páni z Dubé nebo Trčkové z Lípy. V dlouhé historii bychom našli i události, které se neblaze podepsaly na podobě a možnostech využití hradu. Například v době třicetileté války tu řádili Švédi a o něco později ho nechal pobořit Leopold I. Nezapomeneme ani na příběhy romantičtější. Na hradě byla vězněna dcera zdejšího pána Zikmunda Smiřického Eliška Kateřina. Prý kvůli lásce ke kováři. A jedna z pověstí zmiňuje i poklad střežený kohoutem s ohnivýma očima.
Kumburk
Vikingské boty
Vikingové byli udatní bojovníci, ale také zdatní lovci, zemědělci i řemeslníci. I když nejslavnější období prožili už před mnoha staletími, jejich éru dodnes připomínají skupiny nadšenců po celé Evropě. Inspiraci pro své boje, ale také výrobu čerpají z archeologických nálezů. Ty slouží jako vzor i pro manžele Dobromilu a Jaroslava Obročníkovy, kteří žijí ve Skalanech u Turnova. Věnují se hlavně výrobě vikingských bot, ročně jejich dílnu opustí zhruba půl druhé stovky párů a ty byste mohli najít v různých koutech Evropy. V dílně se při výrobě bot setkáme s tradičními ševcovskými nástroji a také se dozvíme, jaké typy bot Vikingové nosili. Vysoké s kováním si mohli dovolit jen ti nejbohatší, pro ty ostatní byly určené jednodušší s kostěným knoflíkem nebo jen koženými řemínky. A pozor, své boty měli Vikingové o tři čísla větší. Proč? I na to se zeptáme.
Vikingské boty
Velikonoční výstava
Vïte, proč se v krkonošských domácnostech na Velikonoce pekly jidáše nebo ptačí hnízda? Dozvíte se to na výstavě, kterou připravili v muzeu v Jilemnici. Ptačí hnízda patřila ke Květné neděli. Bylo v nich vždy šest opeřenců a důležité bylo, aby se všichni hezky dotýkali. Celé dílko symbolizovalo zrození nového života, pospolitost a také zdraví. Jidáše se zase pekly na Zelený čtvrtek. Měly různé tvary, ale vždy se toćily z jednoho válečku těsta. Ten váleček symbolizoval oprátku, na které se oběsil Jidáš poté, co zradil Ježíše, Nabídneme vám ještě několik typicky velikonočních dobrot, ale nebudeme rozhodně jen mlsat. Povíme si i o tom, jak si horalové na sváteční chvíle zdobili své domovy a nezapomeneme ani na řehtačky. Jejich úkolem bylo svolávat věřící do kostela v době, kdy zvony odletěly do Říma. Že musely vydávat hodně silný zvuk, to nám dokáže vystavená řehtačka z kostela v Dolní Branné.