Po stopách vánočních tradic
Říká se, že Vánoce jsou svátky klidu a míru. Kde se ale vzalo to předvánoční bláznovství a zmatek, který všude kolem vládne? Supermarkety jsou před Štědrým dnem plné k prasknutí, lidé shání na poslední chvíli dárky a plní ledničky jako zběsilí. Z této představy se většina z nás oklepe hrůzou, ale já věřím, že někde hluboko v nás se vánoční kouzlo ještě neztratilo. Mám pocit, že dnešní doba na pravý význam těchto svátků zapomíná, a proto jsem se rozhodla, že prozkoumám moravské vánoční tradice do hloubky.
Přímo v Brně jsem navštívila moji kamarádku Marynu, která je nejen vystudovaná etnografka, ale především velice šikovná pekařka. Přizvala mě, abych jí vypomohla s vánočním pečením. K mému překvapení jsme však nedělaly žádné z tradičních lineckých koleček, vanilkových rohlíčků nebo ořechových pracek. Maryna šla daleko do minulosti, do dob, kdy štědrovečernímu stolu nevládl ještě kapr s bramborovým salátem, ale jednoduché pokrmy ze surovin, které si lidé sami vypěstovali.
Ochutnala jsem u ní štědrák, neboli skládanec, jak se mu říkalo v jiných koutech naší země. Jeho tajemství tkví v bohatosti a pestrosti náplní, které tvoří jednotlivá patra tohoto plněného koláče, každý si mlsoun si přijde na své. Korpusem je kynuté těsto, mezi jehož etáže se postupně klade maková, povidlová a tvarohová náplň. Zní to naprosto báječně, a také to tak chutná. Maryna mi vysvětlila, že štědrák se jedl na závěr štědrovečerní večeře, která se skládala hlavně z pečiva, koláčů, kaše, polévky, z luštěnin a z hub. Opravdu štědrá hostina, nemyslíte?
Společně jsme pekly tradiční slovácký recept, korýtka. Drobounké a křehké pečivo mě překvapilo lahodnou chutí, recept je vážně jednoduchý a nenáročný na přípravu.
Během pečení jsme si s Marynou povídaly o tradičních Vánocích, doporučila mi, abych navštívila jejího spolužáka pana Martina Šimšu, který je opravdovým odborníkem na tradiční moravské Vánoce. Vzala jsem si její radu k srdci a ještě ten den jsem za ním vyrazila do Strážnice.
V rozlehlém strážnickém skanzenu jsem zabloudila a vešla do špatné chaloupky. Měla jsem však neuvěřitelné štěstí, narazila jsem na pana Víta Vavřiníka, místního řezbáře. Právě pracoval na betlému a dovolil mi, abych si jeho řemeslo vyzkoušela. Možná mi práce nešla tak od ruky jako jemu, samozřejmě jsem se hned řízla, ale s trochou cviku bych snad betlém taky nakonec zvládla. Když začnu hned na jaře, příští Vánoce si ho třeba vystavím za oknem! :)
Pan Šimša mě naštěstí brzy našel a zapojil do přípravy tradičních vánočních oplatků, které se podávaly před štědrovečerní večeří jako symbol hojnosti. Musím říct, že příprava takových oplatků chce velkou dávku zručnosti a hodně tréninku. Od pana Šimši jsem se dozvěděla, že oplatka se jedla natřená medem, dával se na ni ořech nebo česnek a lidé si u toho přáli, aby v příštím roce byli tak sladcí a dobří jako med.
Při pečení oplatků v malé chaloupce u dobových kamen na mě dýchla pravá atmosféra Vánoc. Toužila jsem se dozvědět stále víc o svátcích, o kterých si mylně myslíme, že víme všechno, ale přitom stačilo pár desítek let, abychom jejich smysl předělali k obrazu svému.
Když už jsem uměla upéct hned tři nové pochoutky a naučila se snad i vyřezávat, rozhodla jsem se, že si letos ozdobím vánoční stromek nějakou tradiční ozdobou. Ze Strážnice jsem jela opravdu jen kousek do sousedících Vnorov. Zde bydlí paní Ludmila Kočišová, která se věnuje výrobě panenek z kukuřičného šustí. Společně se snachou Marií mi ukázaly, jak si můžu připravit závěsné ozdoby na stromeček. Paní Kočišová je nositelkou tradice lidových řemesel, její práce je velmi ceněná a při pohledu na její hbité prsty chápu proč. Pod rukama jí vznikají postavy tak dokonale tvarované a přesné, až máte pocit, že jsou živé a na pouhý okamžik zamrzly v čase.
Vracela jsem se ze Slovácka zpátky do Brna plná dojmů z milých setkání. Je krásné vědět, že i v dnešní moderní době existují lidé, kteří ctí tradice, zvyky a uchovávají paměti pro další generace. Myslím si, že život bez tradic postrádá smysl. Nakonec však nezáleží na tom, jestli budete mít na štědrovečerní tabuli kapra se salátem, nebo tradiční luštěniny, důležité je, abychom nezapomněli, že Vánoce mají pořád svůj velký smysl, jsou to především svátky pohody, klidu, lásky a štědrosti.
Přeji Vám všem krásné a klidné prožití Vánoc v kruhu Vašich nejbližších.
Těším se, že se ke mně v příštím roce připojíte při mém putování za našima humny!
Monika