Klikněte pro větší obrázekFilm Sametoví vrazi vychází volně z nejznámějšího případu násilné trestné činnosti poslední doby tzv. Orlických vražd. Jednalo se o sérii vražd z let 1991 až 1993, jejichž oběti byly nalezeny na dně přehrady Orlík. Vrchní soud v Praze poslal v této kauze v roce 1997 za mříže na doživotí Karla Kopáče, a to za podíl na čtyřech vraždách. K nejvyššímu možnému trestu odsoudil také vykonavatele vražd Ludvíka Černého, který měl podle soudu na svědomí pět lidí, a podílníka na některých z nich Vladimíra Kunu. Další jejich společníci dostali tresty od deseti let a více. V listopadu 1997 vrchní soud Kunovi zmírnil trest na 25 let, Černému doživotí potvrdil. S cílem získat majetkový prospěch promyšleně popravili tito pachatelé pět osob, šestá smrti unikla jen o vlásek. Tři těla tehdy potápěči vylovili z Orlické přehrady, kam je vrazi hodili. Jedno tělo zabalili do pletiva, dvě nacpali do sudů.

Klikněte pro větší obrázekCelý případ, kde vrazi své oběti odkládali do sudů se žíravinou a vhazovali do Orlické vodní nádrže, policisté tehdy hodnotili jako nejzávažnější v dějinách české kriminalistiky. Téměř absurdní přitom je, že z první oběti, která putovala do jezera ještě v drátěném pletivu, měli pachatelé zisk cca 800 000 korun. Z druhé, kterou už potopili v sudu, ­zhruba již jen 20 000, ze třetí ­ rovněž v sudu ­ jakési zlaté pečetě, které dodnes nebyly nalezeny, a tudíž ani vyčísleny. Čtvrtá oběť, ­matka jednoho obžalovaného,­ zahynula při explozi po doručení výbušného balíčku: zisk z dědictví domu, který zároveň sloužil jako erotický salón, byl vyčíslen na milion šest set tisíc. A konečně pátá oběť, Kopáčův švagr, zastřelený přímo v domě, nevynesla vůbec nic. Jeho dům, který měl sloužit jako jistina bance, se už zastavit nepodařilo. Suma sumárum tak získali přibližně „pouze“ tři miliony za pět vražd pro pět pachatelů v rozmezí dvou let.

Josef Doucha, který stál v čele střKlikněte pro větší obrázekedočeského krajského úřadu vyšetřování a spolu s týmem vyšetřovatelů a operativních pracovníků kriminální služby měl podíl na vyřešení složitého případu Orlických vražd, vydal posléze v roce 1998 spolu s Alešem Přivodou knihu s názvem: Akce Přehrada. "Orlické vraždy" očima vyšetřovatele. Vzpomínky kriminálního rady Douchy. Čtenář zde může krok za krokem sledovat motivy a jednání pachatelů i nelehkou práci policistů autentickýma očima vyšetřovatele.

Klikněte pro větší obrázekPartě tzv. orlických vrahů dominovali především dva jedinci. Obžalovaný Ludvík Černý a Karel Kopáč. Černý byl jakýmsi protipólem Kopáče. Uhlazený, vždycky se snahou budit co nejlepší dojem, usměvavý, ale o to nebezpečnější. Zdá se, že to byl hlavně on, kdo vraždil. Kopáč podle všeho přišel na nápad, kam uklízet těla,­ protože na Orlíku cvičil ještě s URNOU, jíž byl po listopadu 1989 členem, a podílel se na jejich likvidaci. Černým ovšem pohrdal; tvrdí, že to byl zženštilý homosexuál. Černý zase pohrdal Kopáčem; připadal mu jako primitivní sportovní fanatik. Samostatnou kapitolou je obžalovaný Kuna. Rád se přidal, přizpůsobil. Zřejmě to byl on, kdo vymyslel způsob likvidace mrtvých obětí. O jeho osobnosti vypovídá hodně to, že zřejmě nechal oddělat výbušnou zásilkou svou matku, majitelku erotického salónu.

Klikněte pro větší obrázekOstatní už z hlediska vyšetřování tak významní nebyli. Světská spravedlnost ovšem Karla Kopáče dostihla daleko dřív, než policejní vyšetřovatelé. Naboural se totiž s autem na dálnici a zůstal ochrnutý prakticky od ramen až dolů. Zatčen byl už tedy na invalidním vozíku. Nicméně fakt, že byl zcela paralyzován, jej psychicky zdeptal natolik, že začal vážně pomýšlet na to, že si vezme život. Poprvé se pokusil o sebevraždu krátce po havárii, která ho navždy ochromila: spolykal prášky. Podruhé se postřelil, když ho zatýkali. Ve vězení to pak zkoušel stále znovu, až se mu to nakonec v květnu 2004, těsně před převozem do speciálně upravené cely s asistenční službou v Karviné, podařilo.

Pokud máte zájem přečíst si podrobně rozepsaný námět k Sametovým vrahům, navštivte osobní webové stránky režiséra Jiřího Svobody.