Krvavá neděle

Měl to být poklidný mírový pochod. Změnil se v nesmyslná jatka. Irsko-britská filmová rekonstrukce dne, který se nesmazatelně zapsal do historie (2001). Hrají: J. Nesbitt, T. Pigott-Smith, N. Farrell, G. McSoley, K. K. Clarkeová a další. Scénář a režie Paul Greengrass. V anglickém znění s titulky

Na 30. ledna 1972 naplánovalo irské Hnutí za občanská práva v čele s poslancem Ivanem Cooperem mírový pochod ulicemi severoirského města Londonderry. Britská vláda ovšem preventivně, vzhledem k "nepříznivé bezpečnostní situaci v provincii", všechny pochody až do odvolání zakázala. Město obsadily stovky britských vojáků, v jeho ulicích vznikly zátarasy, v místních kasárnách byla připravena k zásahu jednotka tvrdě vycvičených a všeho schopných "paragánů". Demonstranti se však i přesto vydali na pochod, i když mírně pozměněnou trasou. Skandovali hesla, zpívali. Nikdo netušil, co se stane v příštích okamžicích...
Výsledkem nepřiměřeného, nesmyslného zásahu bylo třináct mrtvých, řada zraněných a zmařené naděje na řešení staletí trvajícího konfliktu mezi Británií a Irskem mírovou cestu. Ještě té noci vstupovaly desítky mužů a chlapců do IRA, násilí se v příštích měsících a letech rozhořelo novou, nebývalou silou.

Film režiséra Greengrasse je natočen jako dobový dokument, s citem pro atmosféru a nesmyslnost celého konfliktu. Jeho producent Mark Redhead odmítá nařčení z jednostrannosti nebo z toho, že by jeho dílo ospravedlňovalo IRA. "Není to film, stranící IRA, je to film, stranící míru. Je to film o míru, lásce a porozumění. Je to naše poselství Hnutí za občanská práva." Podílela se na něm řada lidí, pro které není Krvavá neděle, pod kterýmžto názvem vstoupil 30. leden 1972 do dějin, prázdným pojmem. Jeho koproducentem např. byl Don Mullan, autor knihy Eyewitness Bloody Sunday, na jejímž základě nařídila britská vláda nové vyšetřování událostí toho dne. Jednu z hlavních rolí, sedmnáctiletého Gerryho Donaghyho, který byl jednou z obětí, hraje Declan Duddy, šestnáctiletý synovec Jackieho Duddyho, prvního muže, zastřeleného britskými parašutisty. Celá událost je zkrátka ještě příliš živá. I proto zřejmě vznikl mimořádně působivý snímek, který posbíral řadu cen na mnoha světových filmových festivalech. K nejvýznamnějším patří Zlatý medvěd a Cena ekumenické poroty na MFF v Berlíně v r. 2002.