Objektiv

Philadelphia: Vrak lodi SS United States

Když jsem jednou přijížděl do Philadelphie z Washingtonu, tak jsem si všiml v přístavu dvou obrovských komínů, které čnějí nad nedalekou velkoprodejnou skandinávského nábytku. Říkal jsem si, že jde vzhledem k odlupujícím se nátěrům o nějaký starý vrak, jen mě i z dálky překvapila jeho mohutnost. Ale víc jsem tomu nevěnoval pozornost a na tenhle letmý pohled zapomněl.

Asi o rok později jsem četl článek, který popisoval nejslavnější loď americké historie, která nese název země – SS United States a fakt, že jí hrozí zánik. Podrobně jsem se na přiložené fotky podíval a zjistil, že to je ona stejná loď, kterou jsem kdysi spatřil ve Philadelphii. Okamžitě jsem sednul k počítači a začal rozesílat emaily na všechny strany. Do několika dnů jsem získal povolení natáčet nejen v soukromém přístavu, ale přímo i na palubě této lodi, kde jsme s kameramanem strávili několik hodin.

Atlantik mezi Evropou a USA křižovala v 50. a 60. letech a jen proto, že se nepotopila, není tak slavná, jako její menší a mnohem míň výkonný bratr Titanik. Její výrobu částečně financovalo námořnictvo, protože měla být v případě 3. světové války nasazena na přepravu až 15 tisíc vojáků. Ze San Francisca by dorazila do Asie a zpět, aniž by musela zastavit kvůli pohonným hmotám, vodě nebo zásobám.

Červeno modro bílá kombinace jako symbol amerického vlastenectví – loď reprezentovala celé Spojené státy – a to nejen tím, že má zemi ve jménu. To, že i po déle než 60 letech stále drží pohromadě, svědčí o tom, že to nebyl jen patriotismus, ale i kvalita, která doprovázela její vznik.

Plavili se na ní diplomati, turisti, obchodníci, hollywoodské hvězdy, prezidenti. Dodnes drží rychlostní rekord v plavbě mezi kontinenty – 3 dny a 10 hodin. Někdejší slávu United States dnes uvnitř už téměř nic nepřipomíná, je potřeba velké fantazie, aby si tu člověk představil život tehdejší smetánky, Loď od konce 60. let změnila několikrát majitele. Její interiér se rozprodal po aukcích.

Když jsem se z natáčení vrátil a několika americkým přátelům popsal, co jsem právě viděl, všichni ihned věděli, o jakou loď se jedná a nebyl to jen zdvořilý souhlas, pamatovali si na ni ze svého dětství. Jen si překvapivě mysleli, že už dávno skončila ve šrotu.

Jen ze slávy se ale žít nedá. Údržba a přístavní poplatky vyjdou v přepočtu na jeden a půl milionu korun měsíčně. Ti, kteří se o ni starají, nakonec na podzim získali od nejrůznějších dárců dost peněz, aby United States udrželi nad vodou aspoň do léta, než se najde dostatečně bohatý investor.

A pokud se najde developer, který ji přemění v hotel, konferenční centrum nebo muzeum, tak třeba neskončí ještě několik dekád.

A teď slíbená velkolepá plavba přes Atlantik. Je to nejznámější a nejrychlejší parník, který kdy křižoval Atlantický oceán. Větší a výkonnější než Titanic. Dnes směřuje do šrotu. Skupina nadšenců ho ale chce zachránit. Martin Řezníček na loď osobně vyrazil a zjistil, že je to víc než dopravní prostředek.