Objektiv

Pching-jao

V pět večer jsme nasedli do vlaku v Pekingu. Věděl jsem, že do městečka Pching-jao v provincii Šan-si přijedeme už v pět ráno a těšil jsem se na to. Mnozí z těch, kteří cestovali se mnou, se obávali skorého příchodu, ale věděl jsem, že to nakonec ocení i oni. Protože poetickou Čínu v městečku Pching-jao můžete zažít jen do osmé ráno. Pak se do městečka vkradne komerce. Otevřou se obchody, restaurace a bary. A krásné památky, hradby, starobylá architektura jde stranou. No nic, moderní doba má ale i tady jednu výhodu. Je líná a ráno se tady, když přijedeme, ještě spí.

Městečko Pching-jao je bývalé bankovní centrum Číny a v časech posledních dvou vládnoucích dynastií jedno z nejbohatších měst v Číně. Až když se Čína propadla do potupy na přelomu 19. a 20. století, městečko to odneslo velmi tvrdě. Upadající dynastie Čching byla na pokraji bankrotu, ale neustále bojovala o přežití. Proto si od bohatého Pching-jaa půjčila peníze. No a potom přišla sinchajská revoluce a císařství v roku 1911 padlo. A padlo i město Pching-jao. Půjčené peníze propadly Čínské republice a nik je neplánoval splatit. Město Pching-jao se opět probouzí až dnes.

Díky tomu, že po bankrotu upadlo do zapomnění, ubránilo se mnohým pohromám 20. století, které Čínu postihly. A proto dnes můžete v Pching-jao obdivovat nádhernou zachovalou císařskou architekturu staré Číny. Krásné zrekonstruované jsou zvlášť dvě ulice. Jedna vede od západní brány po východní a druhá od severní k jižní. Tato ulice se jmenuje Ming-Oing podle posledních dvou dynastií. Přes den se naplní turisty, večer hlasitou hudbou.

Po celém starém městě najdete neuvěřitelné architektonické skvosty. Když si návštěvník koupí vstupenku do města, všechny památky jsou v ceně. Ještě jsme je neviděl všechny, ale jednou to doženu. Protože ty, které jsem viděl, jsou nádherné. Od velkého chrámu přes akademii císařských zkoušek až po první banku, či Wu-šu akademii. Fotogenický je každý roh. Mnozí si fotí ještě i toalety, protože jsou zrekonstruované tak, aby ladili s místní architekturou.

Severní a jižní brána 6 kilometrů dlouhé a 600 let staré hradby jsou velkolepé, hlavně když je večer nasvítí. Restaurace ponoukají „nožem krájené nudle“ tolik typické pro provincii Šan-si. Zatím co ve vedlejší provincii Ša-an-si vám ponouknou „nudle tahané“. Na krajích hlavních ulic se nacházejí cenově dostupné a velmi příjemné masáže chodidel a obchody s různými čínskými výrobky.

Turismus sem zavítal jenom nedávno. A tak, když opustíte hlavní ulice, najdete tady autentický jednoduchý a chudý život místních. Nezrekonstruované krásné stavby, malé vývařovně, děti na starých kolech. Díky turismu je zřejmě čeká lepší život než jejich rodiče. Ale za cenu toho, že jejich poklidný život v ústraní chudých uliček budou po osmé ráno protkávat turisty s fotoaparáty.

Když moji spolucestovatelé zalehli po nočním cestování do postelí v hotelu, vybral jsem svůj cestovatelský čajový porcelán, načal právě zakoupenou „železnou bohyni“ a při popíjení čaje jsem se zaposlouchal do zvuků probouzejícího se města. První hlasy, bouchání hrnců a výroba „nožem krájených nudlí“. Město jakoby vypadlo z historického velkofilmu o Číně z dob velkolepých čínských dynastií. Jo, na moderní době je dobré, že je líná a ráno dlouho spí.