Pořad na pomoc zvířatům. Uvádí Marta Kubišová

Obsah dílu

Přehrát vše

Prosím, pomozte!

Paní Drahomíra miluje kočky. Proto se před dvěma lety ke svým několika dospělým kočkám, které chovala v maličkém bytě v Choceradech, ujala rodinky sedmi opuštěných koťátek. Doufala, že jim postupně najde vlastní domovy, ale nepodařilo se. Na venkově má každý víc koček, než je mu milé. Rozhodla se tedy, že si je nechá. Uplynuly dva roky a paní Drahomíra už živí 45 kočiček a kocourků. Péče o tolik koček je však velice náročná, včetně péče veterinární, a paní Drahomíře došly veškeré finanční zásoby a prostory malého bytu už dávno tak velkému počtu koček nevyhovují.

Paní Drahomíra se tedy obrátila s žádostí o pomoc na Pražský spolek ochránců zvířat, který pomoc samozřejmě neodmítl, ale ani oni na vyřešení tak velkého problému sami nestačí. Je potřeba vykastrovat 20 koček, což něco stojí. PSOZ proto shání peníze, celkem 14 tisíc korun. Dalším neméně velkým problémem je, že 35 koček potřebuje nové domovy. Kočičky jsou od malička zvyklé na život v bytě, takže nápad s přesunutím na nějaký statek a podobně nepřipadá v úvahu. Pomozte nám najít pro kočky z Chocerad nové domovy!

Příběh vypráví o dobré vůli a snaze pomoci. Je však dobré vždycky zvážit své možnosti a nenechat se vmanipulovat – i třeba v dobré víře – do situace, kterou nezvládneme.

PSOZ prosí o pomoc s rozšířením tohoto příběhu a prosby, pomoc o s financováním kastrací – pomůže jakýkoliv obnos (číslo účtu: 179 500 872 / 0300, do zprávy uvést: „Kočičky z Chocerad“) – a o pomoc s hledáním domovů pro 35 kočiček. Kontakt pro zájemce: psoz@seznam.cz nebo tel. 728 193 712.

Spisovatel David Michie o svém vztahu ke zvířatům

David Michie je australský spisovatel, autor knih o buddhismu. Narodil se v Zimbabwe, studoval na Rhodesově univerzitě v jihoafrickém Grahamstownu, deset let žil v Londýně. Dlouhodobě se zajímá o buddhismus a buddhistické meditační techniky. Je ženatý, se svou rodinou žije v australském Perthu. Je milovníkem koček. U nás mu vyšly tři knížky, z nichž ve dvou je hlavní postavou a vypravěčem kočka.

Podívejte se na reportáž, ve které vám Davida Michieho představíme a seznamte se s ním, s jeho tvorbou i vztahem ke zvířatům.

Klec patří do muzea

Ve čtvrtek 10. září evropští zástupci Compassion in World Farming žádali muzea, aby klece byly odkázány do historie. Během této akce na podporu mezinárodní kampaně Konec doby klecové byly doručeny klece do muzeí v sedmi evropských městech: The National History Museum v Londýně, Rijksmuseum v Amsterdamu, Museé du Louvre v Paříži, Museum Narodowe ve Varšavě, Museo della Tortura v Lucce, Národního zemědělského muzea v Praze a Deutsches Historiches Museum v Berlíně.

V Praze předala použitou klec z velkochovu králíků do Národního zemědělského muzea patronka kampaně, populární herečka Simona Babčáková a upozornila na to, že klece nemají místo v moderním zemědělství 21. století.

Ing. Romana Šonková, zástupkyně Compassion in World Farming v ČR řekla: „Žijeme ve 21. století. Klece jsou přežitek a měly by být odkázány do historických knih. Nežijeme v době temna. Je nejvyšší čas překonat tuto krutou minulost a ukončit vskutku středověkou praxi věznění zvířat za mřížemi. Klece by měly patřit do minulosti a myslíme si, že předání klece do muzea to symbolizuje nejlépe.“

Malé holé drátěné klece nabízené do muzeí obývali ještě nedávno králíci v jednom intenzivním velkochovu. V každé kleci o rozměrech 77 x 55 x 31 cm se tísnilo 7 králíků. Zatímco těchto sedm klecí se už nepoužívá, stále je v hrozných podmínkách klecových velkochovů drženo více než 328 milionů králíků v celé EU.

Klece vězní, omezují a zabraňují mnohým přirozeným instinktům a potřebám zvířat. Navzdory očividným nedostatkům této zastaralé technologie je v Evropě každoročně vězněno v klecích přes 700 milionů hospodářských zvířat.

Škála druhů zvířat chovaných v EU v nějakém typu klece je větší, než si mnozí myslí. Jsou to nejen králíci, ale také slepice (v „obohacených klecích“), prasata (v klecích či kotcích pro březí prasnice a v porodních klecích či kotcích), kachny a křepelky.

Mezinárodní kampaň Konec doby klecové byla zahájena na podzim roku 2014, v České republice ve spolupráci se Společností pro zvířata a Nesehnutí. Více informací je k dispozici na konecdobyklecove.cz. Zapojte se i vy a dejte najevo svůj názor.

Žijí v našich vodách

Mihule potoční – Lampetra planeri (CH)

Odkud pochází: Původní druh v severozápadní části Evropy. Nejedná se o kostnatou rybu, ale o rybovitého obratlovce patřícího mezi kruhoústé.

Kde se u nás vyskytuje: V ČR se mihule vyskytují hlavně v povodí Labe a Odry. Najdeme je v potocích s čistou vodou, kde vyhledávají mírně proudné úseky toku. Dno musí být bahnité nebo písčité a pokryté rostlinnými zbytky, aby se mihule mohly do dna zavrtat.

Čím se živí: Larvy se živí detritem (drobné organické zbytky hromadící se u dna) a různými drobnými bezobratlými živočichy, kteří žijí na dně. Dospělci potravu nepřijímají.

Jak druh poznáme: Tělo je hadovité, v zadní části se táhne ploutevní lem. Ústa jsou kruhová, podobná přísavce. Oproti rybám nemá mihule pohyblivé skřelové víčko, ale sedm žaberních otvorů na každé straně hlavy. Dorůstá přibližně 15 cm délky těla.

Rozmnožování: Výtěr probíhá na jaře v úsecích potoků s kamenitým nebo písčitým dnem. V jedné snůšce může být až 1500 jiker, ze kterých se líhnou slepé larvy zvané minohy.

Zajímavosti: Oproti některým jiným druhům mihulí se nejedná o tažný druh, celý život tráví ve sladké vodě. Larva žije až pět let, dospělec žije přibližně tři čtvrtě roku a po vytření hyne. Dříve mihule platily za vyhledávanou lahůdku. Historické prameny uvádějí, že se ve dvanáctém století při hostině mihulemi udusili dva angličtí králové. Mihule také byly oblíbenou rybářskou nástrahou. V současné době jsou ale chráněné a jejich lov je zakázán. Mihulím výrazně škodí necitlivé úpravy koryt toků a znečištění povrchových vod.

Respondent: Ing. Jiří Patoka, DiS., Česká zemědělská univerzita v Praze

Nabídka psů a koček z Frýdlantu

Útulek Azyl Pes
Krásný Les 3, Frýdlant
tel. číslo: 606 345 536
č. účtu: 200885587/0600
www.azylpes.cz

Blesk

Kříženec labradora Blesk je v útulku téměř pět let. V televizní nabídce už byl několikrát a pořád se na něj štěstí – v podobě milující paničky nebo páníčka – neusmálo. Třeba se to konečně změní a Blesk najde své doma. Je temperamentní, v dobré kondici a potřebuje proto hodně pohybu. Povahu má přátelskou, je společenský a dětem neublíží. Bleskovi by se líbilo bydlení v domku s dobře oplocenou zahradou.

Filip

Sedmiletého křížence Filipa nepotkal moc hezký osud. Sice ho nikdo nevyhodil na ulici, jako většinu pejsků, ale zemřela mu panička a nikdo jiný se o Filipa starat nemůže. Filip je k cizím lidem zpočátku nedůvěřivý, ale po čase si zvykne. Je to hodný pes a pokud se ho ujmou lidé obývající domek se zahradou, bude i dobrým hlídačem.

Roník

Máte domeček se zahradou a chybí vám čtyřnohý kamarád na zahradu? Vyberte si křížence labradora – Roníka. Není to tulák z ulice, přišel od majitele. Roník je moc hodný, milý a přátelský pes, který miluje společnost lidí. Rád chodí na procházky. Roník však bere léky na epilepsii. Snad to ale nebude důvod k tomu, aby nenašel nový domov. V útulku je od května letošního roku a neměl ani jednou záchvat. Roník se hodí k dětem.

Eliot

I Eliot shání nový domov. Je mu osm let a rád by dožil u hodných lidí, kteří ho budou mít rádi. Eliot miluje procházky a je vděčný za každý projev přízně. Je čistotný, takže může bydlet i v bytě. Děti má rád, ale klidně by se hodil i ke starším lidem. Sice to není žádný krasavec, ale o to přece vůbec nejde…

Aneta

Šestiletá Aneta přišla do útulku spolu s dalšími devíti pejsky z naprosto nevyhovujících podmínek. Neznala denní světlo a člověka se bála. Trvalo dlouho, než si zvykla. Aneta a její kamarádka Líza jsou poslední dva pejsci, kteří ještě nenašli domov. Anetka už se mezitím naučila chodit na vodítku a dělá velké pokroky. Je to hodná a milá fenka, která by se hodila nejlépe do domku se zahradou.

Roky

Kokršpaněl Roky je už desetiletý pejsek. Jeho páníček, který ho má opravdu velmi rád a dobře a s láskou se o něj staral, dokud to šlo, musel odejít do domova pro seniory a tam s ním Roky nesměl. Roky je mazel, i když mu chvilku trvá, než si zvykne. Nejlépe by mu bylo ve společnosti staršího člověka, který by mu dopřál v klidu dožít.

Marika

Marika je kříženka německého ovčáka. Jsou jí asi čtyři roky. Do útulku přišla z ulice a porodila tu deset krásných štěňátek. Skoro všechna už mají nový domov, a tak si i Marika zaslouží ten svůj. Je to moc hodná a milá psí holka. Děti má ráda. Líbilo by se jí bydlení v domku se zahradou, ale pokud se jí nová panička nebo páníček budou dostatečně věnovat a trávit s ní hodně času doma i venku, může i do bytu.

Kočičáci

V útulku čeká na osvojení osmnáct koček, kocourů i koťat. Jsou různých povah i zbarvení, malí, velcí a střední, hubení i trošku kulatější… vybere si každý. Neváhejte a přijďte.

Stopáž26 minut
Rok výroby 2015
 P ZJ ST AD HD