Soužití se psem

Chcete si pořídit pejska, nebo už ho máte a nevíte si s ním tak úplně rady? Náš seriál vám poskytne praktické rady pro soužití se psem. Věra Brunclíková vás postupně provede doporučeními pro správný výběr pejska z útulku a také informacemi, jak nového člena rodiny, který může být i dospělý nebo starší, co nejlépe zvyknout doma a poradit si s jeho výchovou a výcvikem.

Věra Brunclíková

Klikněte pro větší obrázekPsí školu Ambra Professional založila v lednu 1996 a pojmenovala ji na památku své psí kamarádky, kterou dostala jako osmileté dítě. Už v této době ji rodiče přihlásili na cvičiště pro psy a věnovala se výcviku své Ambry, která byla kříženec. Na cvičiště chodila většinou jen služební plemena, proto se v dospělosti inspirovala v zahraničí a založila psí školu, která v ČR chyběla: všechna plemena psů a hlavně s nejrůznějším zaměřením. Protože chodila pomáhat do útulků pro psy, načerpala praktické zkušenosti i tam a postupně se věnovala dalším kynologickým specializacím. Dnes jsou v psí škole AMBRA kurzy pro majitele psů s nejrůznějším zaměřením: školka pro štěňátka, základní poslušnost rodinného psa, programy převýchovy u problémových psů, agility, obedience, tanec se psem, sportovní výcvik – stopování, poslušnosti, obrany... Psí školou AMBRA prošlo velmi mnoho plemen a paní Brunclíková tak měla možnost jako jedna z mála poznat povahy a chování mnoha jedinců, třeba stejného plemene, osobně. Jejím koníčkem mimo psí školu jsou pastevečtí psi, které posuzuje při zkouškách jako rozhodčí.

cvičitelka psů
Věra Brunclíková
soukromá psí škola AMBRA, Praha 7 - Troja
www.psiskola.cz
telefon: 602 368 265
e-mail: ambra@iol.cz

1. Výběr velikosti pejska

Klikněte pro větší obrázekPři výběru velikosti pejska by mělo být přihlédnuto nejen k tomu, jestli ho fyzicky udržíte a zvládnete. Vejde se do vašeho auta? Vejde se do vaší vany, až ho budete koupat nebo mu sprchovat packy po venkovní procházce v dešti a blátě? Psi, kteří bydlí v bytě, nebo ti, jejichž srst je náročnější na údržbu, vyžadují ze strany majitele větší péči a samozřejmě čas.

2. Jakého si vybrat?

Klikněte pro větší obrázekV útulcích najdeme i pejsky, kteří jsou nějakým způsobem handicapovaní. Měli bychom vědět, že tito psi mohou mít díky svému handicapu jiné přednosti, které běžný pes nemá. Proto se nebojte vzít si psa z útulku, který má nějaký problém – je třeba slepý. Takoví psi dokáží být skutečně velmi vděční a věrní. Při výběru psa je rozumné zaměřit se spíše než na vnější vzhled na povahu psa a temperament. Kolik potřebuje pohybu, je ostřejší nebo mírný – zvládnete ho vychovat a žít s ním? Je nutné vybírat psa podle svého temeramentu a životního stylu. Pokud je někdo tichý a uzavřený člověk milující svůj klid, bude asi nešťastný z uštěkaného psa, který celý den nezavře tlamu. Kdo o sobě ví, že je v komunikaci ostřejší, s velkou pravděpodobností zvládne i ostřejšího psa. Proto se zkuste nejdříve zamyslet nad svojí povahou a zvyklostmi, potom hledejte psa, který by se k vám maximálně hodil.

3. Když je pes poprvé doma, co pro psa připravit

Klikněte pro větší obrázekKaždý asi ví, že má svému pejskovi připravit bydlení – pelíšek nebo boudu a misky. Pes by měl mít v domě jen jedno místo – bázlivější a citlivější pejsci třeba pod stolem nebo v klidném koutku. Pro štěňátko nebo malého mladého pejska, který může mít potíže s čistotností, je dobré připravit ohrádku s novinami. Ještě bych doporučila, aby si majitel před příchodem pejska domů pořídil tzv. ledvinku, naplnil ji odměnami a často svému novému příteli dával odměnu z ruky. Odměna by měla být měkká, malinká a voňavá, krmit takhle můžete pejska po celý den i venku. Ideální je podávat mu tuto odměnu se slovy „ke mně“ nebo s jeho jménem.

Klikněte pro větší obrázekPokud majitel nemá zkušenosti, neměl by v žádném případě dávat psa na stahovací obojek, ale pořídit mu pohodlný široký obojek. Připravte si i samonavíjecí vodítko - zpočátku není dobré psa pouštět na volno, aby neutekl, a na dlouhém vodítku má možnost pohybu. Hodně lidí chce pejska, kterého přivedou z útulku, hned vykoupat – je lepší počkat s tím pár dní a zatím psíka chránit proti blechám a klíšťatům obojkem nebo sprejem, který si pořídíme předem. Připravte si i prášky na odčervení, které se dají koupit v lékárně nebo u veterináře.

4. Nároky na stravu – množství krmiva, speciální diety

Klikněte pro větší obrázekVáš pes by měl dostávat kvalitní stravu. Pravděpodobně brzy po pořízení psa zjistíte, že na trhu je mnoho druhů a značek krmiva. Nebo budete svému psovi vařit sami. Promyslete si, jakou částku jste schopni měsíčně ze svého rozpočtu oželet, aby váš pes měl kvalitní stravu. Je na místě také připomenout, že mnoho psů může být na doporučení veterináře krmeno speciální dietou, protože nemají kvůli stravování v minulosti v pořádku zažívání. Na našem trhu je velký výběr krmiv pro psy. Chtěla bych jen upozornit na to, že hodně lidí si myslí – psovi stačí krmení ze supermarketu. Prodává se ve výhodné akci a koupíme ho, až pojedeme v pátek na velký nákup.
Tak to většinou není, kvalitní tato krmiva skutečně moc nejsou. Ale to poznáte bohužel až poté, co krmivo začnete psovi podávat. Mnoho psů má Klikněte pro větší obrázekpo těchto krmivech průjem, špatnou srst, a samozřejmě i hubnou. Při nákupu krmiva byste také neměli kupovat rozvažované granule v sáčku. Bohužel, pochází často z pytlů, kde mohla být plíseň a rozvážená jdou prodat. Ideální je koupit psovi – pokud chceme krmit průmyslově vyráběnou potravou – celý uzavřený pytel granulí. Co je nejdražší, nemusí být nejlepší. Raději prozkoumejte etiketu a podívejte se, kde – v které zemi – byly granule vyrobeny a teprve potom se rozhodněte selským rozumem, zda výrobci z této země důvěřujete. Značek krmiv je na trhu opravdu mnoho. Vybírejte podle velikosti psa, jeho věku (štěně – senior) a zátěže, kterou váš pes má.

5. Pravidla v novém domově

Hned, když si nového pejska přivezete domů, musíte se domluvit, co mu dovolíte a co ne. Může štěkat na sousedy? Vadí to někomu? Bude se říkat ticho, nebo má hlídat? Nesmí nastat situace, že někdo z rodiny mu dovolí chodit do postele, jiný ho za to bude „hubovat“. Obecné zásady známe všichni – pes nesmí do postele, po příchodu z procházky se utírají packy, nesmí loudit, nesmí tahat na vodítku, ale vlastní pravidla si stanoví každá domácnost sama, tak jak jim vyhovuje. Důležité je to, aby tato pravidla dodržovala celá rodina a pes neměl v hlavě zmatek. Nesmí se stát, že to, co jeden člověk povolí, druhý zakáže. Na psa by nemělo mluvit nebo volat více lidí najednou a pes by měl dostat jedno jméno, na které si bude zvykat. Je nutné sjednotit i povely, kterými budeme pejskovi něco zakazovat – nemělo to by to být tak, že jeden říká psovi „nesmíš“, další „fuj“ a třetí „to je hanba“. Aby vám váš pes lépe rozuměl, používejte pro zákazy jeden povel, na kterém se všichni doma shodnete, a nikdy se zákazovým povelem neříkejte jeho jméno.

6. Jak zvykat psa na psa a psa na kočku

Pokud přivedeme ke svému psovi domů dalšího psího kamaráda, měli bychom je na začátku seznámit mimo náš byt nebo naši zahradu, někde na neutrálním území. Věnovat se musíme od této chvíle oběma rovným dílem a spravedlivě.

Klikněte pro větší obrázekMožná se rozmýšlíte, zda pořídit ke svému psovi domů kočku z útulku. Nemusíte se toho bát, je mnoho lidí, kteří mají dohromady psa a kočku. Na začátku se kočka může naježit a prskat, rozhodně není dobré zvířata nějak nutit k seznamování násilím. Také záleží na povahách obou zvířat a na tom, jak je kočka ochočená. Je hodně pravděpodobné, že kočka, která není zvyklá na psa, si na něho zvykne, když zařídíte, že jí pes nebude pronásledovat a ubližovat jí. Kdybych měla sepsat Pravidla pro začátek výchovy psa a kočky v jedné domácnosti, vypadala by asi takhle:

  1. Pokud je váš pes menší než vaše velká dospělá kočka, hlídejte psa. Menší pes se může kočky bát, časem si zvykne.
  2. Pokud máte psa se sklonem lovit a zabít kočky, ještě jednou zvažte, zda je vůči oběma zvířatům rozumné mít je v domácnosti najednou. Pořizovat si takového psa ke kočce je nesmysl.
  3. Pokud je vaše kočka mladá, bojí se psů a váš pes ji chce pronásledovat s možnými nekalými úmysly, oddělte je a doufejte, že si zvyknou. Kočka musí mít vždy dostatek prostoru a skrýší: vyříznuté díry ve dveřích domu, kůlny, garáže nebo stromy, střechu, na kterou vyskočí. Pozor: je kočka dostatečně rychlá, aby psovi utekla? Malé kotě to nemusí zvládnout a ohlídat je odděleně musíte zatím vy, než kotě doroste.
  4. Snažte se trávit čas se svými zvířaty dohromady, klidně kočku na klíně, ale pamlsky je oba podělujte spravedlivě. Psa při tom můžete trošku povelovat – „sedni“, „dej pac“ – a připravte si na vaše sezení nějaké fajn dobrůtky. Tahle hra by je mohla bavit.
  5. Při každém pronásledování kočky okamžitě zakročte a zakažte svému psovi, aby kočku honil. (Zakřičte hromovým hlasem "FUJ!", hoďte po psovi klíče, pantofli – nechcete mu ublížit, ale musíte bránit kočku.)
  6. U některých psů neuškodí, pokud s nimi budete pravidelně každý den procvičovat poslušnost na vodítku vedle kočky (která zrovna jí z misky, když nebude povahou provokatérka).
  7. Dávejte jim krmení odděleně – váš pes si kočku asi nebude chtít pustit k misce a požene ji. Navíc by vaší kočce asi snědl jídlo. Nesnažte se jedné straně okatě přilepšovat, aby na sebe nežárlili.
  8. Dopřejte oběma stranám dostatek času, aby si na sebe zvykly. Po čase možná budou jíst z misky dokonce společně nebo váš pes dá i kočce galantně přednost.

Z předcházejících bodů je jasné, že vychováván bude hlavně pes. Ale kočky umějí přiběhnout na zavolání a pochopí i zákazové "FUJ!" – tu svou to můžete naučit také, pokud se vám chce. Někdy se stává, že vaše zvířata vytvoří zvířecí smečku, která spí, odpočívá, jí a žije pohromadě bok po boku. Chce to čas a velice záleží na povahových vlastnostech jedinců. Samozřejmě záleží i na velikosti a rychlosti psa a kočky. Nesmíme zbytečně riskovat, že kočce bude ublíženo. A počítejte s tím, že jestli se strhne nějaká divočina a běžíte kočku zachránit, podrápe vás. Tak to prostě na světě chodí. Některé začátky jsou těžké :-). Ale určitě si na sebe zvyknou.

7. Kdy psa poprvé pustit z vodítka

Nejlepší je vzít si pejska z útulku před víkendem nebo si vzít na pár dní volno, abychom se mu mohli zpočátku věnovat intenzivněji. Možná vás bude lákat pustit ho z vodítka, ale nejprve musíte psa na sebe navyknout a zjistit, jak se chová – jestli se například nebojí nějakých zvuků nebo aut, aby se nelekl a neutekl od vás. Měli byste s ním na vodítku chodit na místa, která spolu budete navštěvovat, a sledovat, jak se chová. Brzy zjistíte, jestli má zájem kamarádit s ostatními psy a jak se chová k lidem a ke psům, které potkáváte. Zkuste vypozorovat, jestli má sklony sledovat vás, nebo ho zajímají víc pachy na procházkách a vás si nevšímá. Kontaktní pes, který z vás nespustí oči, může být puštěn z vodítka dřív než pejsek, který o vás venku nejeví moc zájem. Důležitou roli hraje také věk psa – malé štěně si na vás zvykne snáze než dospělý pes. Na každé procházce svého psa odměňujte a zkoušejte si ho přivolávat na samonavíjecím vodítku. Musíte se seznámit s jeho povahou a zjistit, co má rád – někteří psi si rádi hrají s hračkami a přetahují se, jiné baví nosit míček. Ale i když náš pes nebude jevit o hru venku zájem, hlaďte ho a chvalte, když přijde. Někteří psi z útulků umějí přiběhnout k majiteli na zavolání, kdysi je to někdo učil. Cvičený pes si obvykle sedne před majitele nebo k jeho levé noze – vyzkoušejte to, povely jsou "ke mně" a "k noze". Nejdříve byste měli svého psa pustit za tři týdny, a to nejlépe na klidném místě, kde nehrozí nebezpečí od aut. Můžete také psa před prvním vypouštěním navolno opatřit dlouhým vodítkem, které by za sebou táhl po zemi – budete mít jistotu, že neuteče, když se něčeho poleká. Je-li pes větší nebo ostřejší, dejte mu raději náhubek. Jestli psa chcete poprvé pustit někde na louce, myslete i na to, že by mohl utéct za zvěří, a zkuste najít vhodné místo, kde neběhají zajíci. Než poprvé psa pustíte z vodítka, měl by na vás venku se zájmem reagovat, měl by slyšet na své jméno a měli byste mít vyzkoušeno, že rozumí, co po něm chcete – proto si psa zkoušejte přivolávat po dobu několika týdnů doma nebo na oplocené zahradě. Protože každý pes je jiný, nezapomeňte se zeptat v útulku, odkud jste si psa vzali, za jak dlouho by vám doporučili po zvykání pustit ho z vodítka – lidé, kteří se v útulku o vašeho psa starali, mají možná vypozorováno, jaké je povahy.

8. Jak psa začít učit, cvičit, vychovávat

Klikněte pro větší obrázekVětšina lidí, kteří si pořídí psa z útulku a chtějí ho jako kamaráda, potřebuje, aby jejich pes uměl pár cviků z poslušnosti. Soužití se psem, který netahá na vodítku a přiběhne na zavolání, je určitě příjemnější. Měli byste vědět, že každý pes – i starší – je vychovatelný a může se naučit základním povelům. Čím je pes starší, tím déle může trvat, než povel dokonale zvládá. Ale jde to opravdu u každého psa. Potíž je v tom, že mnoho lidí to se svým psem neumí – nevědí přesně, jak na to.

Když si přivedete psa domů, musíte spolu nejprve navázat kontakt a zvyknout si na sebe. Každý pes je jiné povahy a neexistuje žádný univerzální recept, jak psa učit. Nejdůležitější je najít pro psa vhodnou motivaci. Někteří psi milují míčky, jiní se rádi přetahují a většina psů také ráda cvičí na pamlsky.

Jestli je váš pes blázen do hraček, máte učení lehké. Pokud si hraje s hračkami jenom doma, musíte si s ním hrát hodně venku. Zpočátku v prostředí, kde vás nebude nikdo rušit, aby vám na hračky reagoval se zájmem. Musíte vysledovat, co má váš pes nejraději, a ujasnit si, co je pro něj největší motivací. Někdo začne psa učit podle knížek, někdo podle videa. Nejlepší je nechat si poradit od lidí, kteří to se psy umí a několik různých psů sami výborně vychovali a vycvičili. Pokud si necháte radit od někoho, kdo v životě vychoval jen jednoho psa (třeba i dobře), uvědomte si, že to, co platilo na jeho psa, nemusí fungovat na toho vašeho. Než začnete psa cvičit, ujasněte si, jakým způsobem, a naučte se to.

Můžete svého psa učit i navolno – bez vodítka. Hodně pejsků voříšků je šikovných na agility a psi se učí bez vodítka a bez obojku – v ruce držíte pamlsek nebo hračku. Pes se učí překonávat překážky a vlastně hrou cvičí poslušnost a to, aby dal mezi ostatními psy přednost svému pánovi a reagoval na něho. Tohle zaměření je velice vhodné pro všechny citlivé pejsky, kteří nevěří cizím lidem a bojí se psů. Agility s pozitvní motivací je pro ně velmi vhodné. Cvičiště agility jsou dnes opravdu po celé republice a pokud si vezmete z útulku pejska, který se bojí, doporučovala bych přihlásit se tam s ním. Jestli jste zkoušeli říkat mu nějaké povely a nereaguje, vůbec to nevadí, naučíte ho to sami. Není to nic těžkého.

9. Pronásledování aut

Klikněte pro větší obrázekPříčina tohoto chování může být u psa pocházejícího z útulku i tam, že pes byl vyhozen z auta svým pánem. Většinou ale psi pronásledují auta z důvodů zcela jiných – velí jim to lovecký nebo pastevecký pud. Například border kolie pronásledují auta, protože mají silně vyvinutý pastevecký instinkt a mají snahu při svém pronásledování auto předběhnout a dostat se zepředu pod kola – snaží se zastavit auto, jako by to byla ovce. U loveckých psů je to podobné, na vině je lovecký pud a zábava při pronásledování kořisti.

Řešením tohoto chování je jako u každého problému trénink poslušnosti. Konkrétně se jedná o cviky přivolání psa, sedni, lehni, zůstaň.

  • Majitel učí svého psa zastavovat u silnice, před každým přecházením musí pes sedět u nohy a nesmí reagovat na projíždějící auta – nesmí napínat vodítko ani se snažit vyběhnout. Pokud pes chce vyběhnout, majitel trhne vodítkem a dá psovi povel „Nesmíš“ nebo „Fuj!“. Povel musí být rozkazem, měl by znít autoritativně.
  • Majitel cvičí se psem „sedni – zůstaň“ a „lehni – zůstaň“ s vodítkem v ruce, stojí dva tři kroky před psem. Při cvičení pes dostává pamlsky a majitel se snaží docílit toho, aby se jeho pes soustředil. Když pes cviky zvládne v domácím prostředí, začne cvičit venku. Pes musí zvládnout zůstat na místě aspoň dvacet minut a neodejít, potom se začne cvičit i u silnice, kde jezdí auta – pozor, pes musí být vždy na vodítku! Jakmile pes začne pozorovat auta, majitel jej musí okřiknout a trhnout vodítkem.

Klikněte pro větší obrázekSoučasně se cvičením poslušnosti je nutné vytvořit několikrát situaci, kdy pes bude pronásledovat auto našich známých, se kterými se předem domluvíme. Pomocníci v autě si připraví plechovky např. od coca-coly a naplní je drobnými mincemi nebo kamínky, přelepí uzávěr. Auto by mělo projet kolem psa, který jde navolno krokem, a až se pes za autem rozběhne, pomocník vedle psa a před něj nahází plechovky, které budou rachotit, případně psa polije vodou a odežene ho od auta k majiteli.

Klikněte pro větší obrázekMajitel psa, který přiběhl, hodně pochválí a odmění. Tato situace by se měla opakovat na různých vhodných místech s různými auty, mělo by se tak docílit toho, že pes bude mít z aut respekt a přestane auta pronásledovat. U některých psů stačí navodit tuto situaci jednou a dostaví se úspěch.

10. Cestování psa v autě

Klikněte pro větší obrázekNěkteří psi se musejí na cestování v autě navykat, protože je to pro ně něco nového a možná autem nikdy nejeli. Ale není to nic složitého. Nikdy bychom poprvé neměli psa před zvykáním na jízdu autem krmit a nikdy bychom svého psa neměli nechat volně běhat po autě – pes musí být při jízdě buď oddělen od řidiče v kufru combi auta, nebo opatřen kšírami a přivázán, nebo umístěn ve speciální cestovní přepravce.

Podle našich zákonů pes musí být oddělen od řidiče: v kufru combi auta přepravkou nebo sítí, druhá možnost je umístění v přepravce. Při nedodržení hrozí pokuta.

Jízda v autě combi
Klikněte pro větší obrázekNavykat psa na jízdu autem musíme v autě zaparkovaném, jako první úkon naučíme psa do auta nastupovat – větší pes si asi rád vyskočí. Pokud se pes do auta bojí, zkuste se s ním rozběhnout a ukažte mu, kam má vyskočit, a připravte mu pohodlné místo.

Jízda s kšírami
Kšíry (postroj) svému psovi dejte nejlépe na procházce a nechte ho proběhnout, tak si na ně zvykne nejlépe a brzy už ani nebude vnímat, že je má na sobě. Několikrát mu je zkuste obléknout, než budete cestovat v autě. Poprvé seďte u psa a nechte řídit někoho jiného.

Jízda v přepravce
Klikněte pro větší obrázekNa pobyt v přepravce je nejlepší psa navykat doma v klidu. Otevřete u přepravky dveře, dáte tam kousek koberce nebo deku, pár piškotů nebo něco dobrého a naučíte psa do přepravky chodit. Postupně můžete psa přivykat i na to, že zavřete dvířka a dáte mu hračku na kousání. Teprve potom přeneste přepravku do auta a před jízdou mu ukažte, kde je jeho místo.

Štěkání v autě
Váš pes může při jízdě štěkat, pokud uvidí jiného psa nebo třeba někoho na motorce. Pokud ho chcete odnaučit toto chování, potřebujete někoho, kdo bude řídit a vy budete při cestování vedle psa. Připravte si stříkací pistolku na vodu a až váš pes začne štěkat, okřikněte ho a hned postříkejte. Naučíte ho, aby za jízdy byl ticho a mohli jste později sami v klidu řídit.

Nechce do auta, zvrací v autě
Zpočátku podnikejte krátké jízdy s cílem příjemným pro psa – procházka a proběhnutí, časem se začne na cestování těšit.

11. Přehnané štěkání

Pokud pejsek patří k plemenům, která jsou uštěkanější a mají sklony být hlasitější, budeme muset možná jejich hlasitost trošku ohlídat, nebydlíme-li zrovna na samotě, kde to nevadí.

Klikněte pro větší obrázekÚplně nejlepší je začít z opačného konce – nejdříve naučit psa štěkat na povel. Nejlepší je vzít si psa na vodítko, uvázat ho například ke stromu a vzít si do ruky něco dobrého – pamlsek. Stoupneme si čelem k pejskovi a nabízíme mu odměnu, přitom couváme a ukazujeme rukou posuňkový povel na štěkání, stále couváme a lákáme pejska, ve chvíli, kdy štěkne, k němu rychle přiběhneme a hned mu dáme odměnu spolu s velikou pochvalou. Znovu odcházíme. Asi zjistíme, že teď už nemusíme jít příliš daleko, pejsek zakňučí nebo štěkne – rychle k němu přiběhneme a dáme odměnu. Tak pokračujeme do té doby, než můžeme stát přímo u pejska a on pochopí povel štěkej, za který dostane něco moc dobrého. Neměli bychom jako odměnu použít nic běžného – žádné piškoty, ale kousek voňavého vařeného masa, aby měl pejsek silnější motivaci a odměnu moc chtěl. Až naučíme povel štěkej, měli bychom ho velmi často používat všude venku, kde to nevadí, a nechat pejska „vyštěkat“ na vhodných místech. Můžeme mu dávat povel štěkej jako odměnu – těšíš se? Chceš hodit hračku? Tak štěkej, ten je hodný! A hodíme hračku nebo dáme odměnu.

Klikněte pro větší obrázekKdyž zvládneme povel na štěkání, začneme regulovat hlasitý projev doma. Dovolíme pejskovi upozornit štěkáním, ale hned ho pochválíme a nakážeme Ticho – hlavně tichým hlasem! Snažíme se mu dát najevo, že máme situaci pod kontrolou a nemusí už víc štěkat. Spíše se snažíme jeho pozornost odvést jiným směrem, dáme mu povel „dej pac“ a zkusíme ho podrbat na bříšku nebo vytáhneme hračku. Pokud máme pejska z útulku doma krátkou dobu, neměli bychom být příliš přísní, abychom si zbytečně nekazili svůj vztah, který se vyvíjí, a nevyděsili ho. Sami musíme poznat, jestli pejsek neštěká proto, že se bojí, a podle toho postupovat.

Pokud usoudíme, že štěká proto, aby si něco vynucoval, neměli bychom za ním chodit, abychom ho nenavykli, že si štěkáním na nás vynutí, co chce. Tohle dělají i někteří psi, pokud je dáme ven z domu – namísto pobíhání po zahradě stojí za dveřmi a štěkají. Stačí vydržet a pes pochopí, že si štěkáním nic nevynutí, takže s tímto štěkáním brzy přestane a už to nebude zkoušet.

12. Štěkání venku na kolemjdoucí

Pejsek z útulku nemusí mít dobré zkušenosti s určitým typem lidí a může na ně štěkat. Někteří psi z útulku si dlouho pamatují, že jim určitý typ člověka někdy ublížil a mohou na podobný typ lidí štěkat. Někteří psi z útulku nemají však například vůbec rádi muže, s tím jsem se setkala poměrně často.

Nejlepší je svého nového pejska brát do míst, kde bude potkávat spoustu lidí – skutečně taková místa vyhledávat. Tam bude štěkat méně, než potká-li pár lidí za den ve vaší ulici. Zajděte se podívat do vestibulu metra v dopravní špičce, na autobusové nebo vlakové nádraží. Mluvte na něj a chvalte ho, jak je hodný, zvykejte ho. Při večerním venčení s sebou noste spoustu odměn a dovolte lidem, kteří večer venčí své psy, aby Vašeho pejska hladili a dejte jim pro něj odměny. Seznamte svého psa s lidmi, které znáte, a nechte je, aby ho trošku rozmazlovali. Pes potřebuje získat důvěru k lidem a určitě brzy vypozorujete, jaké typy lidí pes nemá rád, a právě od takových potřebujete, aby na něj byli hodní a všímali si ho.

Pokud Váš pes při procházce na někoho „vyjede“ a začne štěkat – okřikněte ho „Fuj!“ a mírnějším hlasem můžete dodat „To se nedělá“. Jako pomůcku můžete použít stříkací pistolku s vodou a trhnutí vodítkem. Hrubou chybou je, když na psa, který štěká, mluvíte chlácholivě namísto okřiknutí – bere to totiž jako pochvalu. Okřiknout jeho štěkání musíte v každém případě bez ohledu na to, jestli se bojí nebo je příliš sebevědomý.

Je nutné toto chování regulovat, aby Váš pes mohl být v budoucnu puštěný při procházkách na volno a nemuseli jste se každému na potkání omlouvat, že Váš pes na něj štěká.

Samozřejmě všemu Vašemu úsilí pomůže, pokud začnete trénovat poslušnost – pěkně chodit u nohy, sedat na povel, lehat a zůstat na místě a k tomu spoustu odměn a hry, při kterých se Váš pes soustředí hlavně na Vás a kolemjdoucích si nebude tolik všímat. Tyhle základní věci se naučí úplně každý pes, bez ohledu na plemeno a na věk. Několikrát jsem se setkala s pejsky z útulku staršími a dokonce i devítiletý pes, který byl z útulku, se naučil namísto štěkání na muže v parku cvičit s paničkou poslušnost tak dokonale, že byl nakonec hvězdou mezi mladými psy při skupinkovém tréninku poslušnosti a mohla ho nakonec bez potíží venku pouštět navolno.

13. Čistotnost

Někteří psi z útulků mohli být cvičeni a vychováváni ve svém bývalém domově před tím, než se dostali do útulku. Protože jsou psi v útulcích umístěni většinou v kotci, neměli moc příležitostí, aby svoje chování předvedli. V kotcích totiž mohou psi vykonávat svou potřebu a kotce se následně uklízejí. Výsledkem je, že není dost dobře možné, aby v útulku pracovníci poznali, zda je pes čistotný, či není.

Když si takového pejska přivezete domů, zkuste pozorně sledovat, jestli Vám nedává signály, že potřebuje jít ven, i to se totiž může stát, ale vy signály zpočátku nemusíte rozpoznat. Pes může dávat najevo, že potřebuje jít ven zrychleným dýcháním a vyplazeným jazykem, neklidným pobíháním, kňučením, skákáním na Vás, škrábáním na dveře. Když je situace kritická, může očichávat podlahu a začít se točit na místě dokolečka.

Určité signály také můžete vyzkoušet Vy – zkuste se svého psa zeptat Chceš jít ven? Půjdeme ven? A venku můžete zkusit signály další – obvykle se říká „Udělej loužičku, loužička!“ nebo jiné, a možná zjistíte, že Váš pes poslechne. Určitě byste ho měli pochválit a odměnit.

Pokud budeme přepokládat, že pejsek nikdy k čistotnosti veden nebyl nebo už je to tak dávno, že zapomněl, musíme začít úplně od začátku.

Psi se nejčastěji vyprazdňují po spánku a po jídle, měli byste zpočátku chodit ven tak často, jak jen to bude možné, abyste předešli nehodám doma. Ideální je nevydat se na dlouhou procházku, ale přijít na nejbližší možné místo, kde pes může vykonávat svou potřebu, a čekat, až se vyprázdní na vodítku. Hned potom ho hodně pochválíme, vychválíme a odměníme něčím moc dobrým. Zkuste kousek masa nebo sýra místo piškotů nebo granulí! A hned potom se vydejte se psem na procházku. Procházka by totiž měla být odměnou největší, proto jste stáli na místě a čekali, až se vyvenčí na nejbližším místě před Vaším bytem. S temperamentním pejskem se můžete proběhnout, „zablbnout“ si s ním, hodit mu hračku a rozveselit ho. Klidného pejska hodně chvalte a projděte se.

Pokud se pes nevyvenčí na místě, které jste si určili, a máte-li za to, že jste tam s ním trpělivě stáli opravdu hodně dlouho, alespoň patnáct minut, vraťte se domů a doufejte, že to byl planý poplach a opravdu se mu nechce. Zkusíte to později stejným způsobem. Čekání – odměna – delší procházka.

Tento postup trvale dodržujte tak dlouho, až Váš pes pochopí, že za rychlé vyprázdnění následuje příjemná procházka. Může se i stát, že časem začne na stejném místě vykonávat potřebu i při Vašem návratu domů.

Když se stane nehoda doma – vyvarujte se toho, abyste psa stresovali trestáním – žádné namáčení čumáčku do loužičky a „Co to je?!“ hromovým hlasem. Mohli byste docílit toho, že se před Vámi bude bát udělat potřebu, a to i venku. Bude se bát vyprázdnit se, když na něj vidíte a jste poblíž. Mohli byste potom dlouho chodit venku a Váš pes by se nemusel vyvenčit, protože by se bál udělat potřebu před Vámi. Když potom takový pes přijde domů, samozřejmě už to nemůže vydržet a uleví si třeba za křeslem nebo za dveřmi, když na něj nevidíte... tam vede totiž často způsob namáčení čumáčku do loužiček, hlavně u citlivějších psů.

Správný postup je v případě nehody uklidit a prohodit přitom k psovi pár slov, ale spíš v klidu: To je hanba, taková ostuda – rozhodující je tón hlasu, pes by se neměl bát. Ještě před tím, než loužičku uklidíte, měli byste její část dát na noviny nebo na vatu, to potom odnést na nejbližší místo před domem, kde se má pes venčit – bude tam mít svůj pach a usnadníte mu rozlišit to správné místo.

Při úklidu je důležitá dezinfekce – místo vydezinfikujte, aby pejskovi nevonělo, nestačí jen běžný prostředek na vytírání. Po uklizení můžete i místo znepřístupnit, pokud to jde – postavit tam třeba na pár dní židli, aby tam pes už jít nemohl, pokud tam ucítí pach své moči. V prodeji jsou přípravky se speciálním pachem, které můžete nastříkat na místa, kde by se pes neměl vyprázdnit nikdy, a jiné přípravky, které naopak můžete nastříkat na místa, kde by se venčit měl a která ho budou přitahovat. Jinou možností je mít malého pejska nebo štěňátko v ohrádce s novinami či krabicí s novinami.

Zpočátku budete hlídat, aby štěně nevyprázdněné neběhalo po celém bytě a chodilo jen na noviny v ohrádce, potom postupně přenesete noviny ven. Neměli bychom zapomínat, že malé štěně prostě moč neudrží, asi do tří nebo čtyř měsíců – ještě dobře nefunguje svěrač močového měchýře.

Některá malá plemena majitelé naučí, aby chodili na plastový domácí záchod a pravidelně vyměňují speciální plenky nebo stelivo. Psi se to mohou naučit, podobně jako kočky.

Tak, jako se můžeme setkat s velmi čistotnými psy již od malého štěňátka, existují bohužel i jedinci, kteří mají s udržováním čistotnosti velký problém. Možná je to nikdo neučil a nedokáží dobře rozlišit, kde smějí potřebu konat. Takoví majitelé již třeba zkoušeli učit psa čistotnosti s velkou trpělivostí, ale výsledky nemají. Tam, kde měli majitelé se psem tento problém dlouhodobě, je ale zpravidla nutné vyměnit nebo nechat důkladně vyčistit všechny koberce a vydezinfikovat podlahy v celém bytě. Pro tyto velmi nečistotné psy existuje ještě krajní řešení – pobyt při učení čistotnosti v kleci nebo přepravce. Vycházíme-li z toho, že zdravý pes neznečistí svůj pelíšek, dáme psí deku do přepravky, přidáme nějakou oblíbenou kostičku na kousání a po procházce venku vyběhaného a vylítaného psa necháme odpočívat v přepravce až do dalšího venčení. Venčení musí být časté a spojené s pohybem a fyzickým vyřáděním psa. Tím bychom měli docílit po několika dnech toho, že pes bude konat potřebu jen venku – kde bude samozřejmě nejprve hodně pochválen, odměněn a potom následuje velká procházka.

14. Utíkání, toulání

Pokud jste byli předem upozorněni, že se Váš pes delší dobu toulal a musel se starat sám o sebe, měli byste vědět, že máte doma asi velmi chytrého psa, který je schopen být soběstačný.

To, že pejsek z útulku, kterého jste se rozhodli si vzít, má za sebou minulost tuláka, pro jeho nové lidi neznamená vůbec žádný problém. Pro takového psa bude velmi důležité, abyste mu věnovali svůj čas a utvořili si spolu velmi těsný a přátelský vztah.

Pes, který má svůj domov a přesto se toulá, tak činí většinou proto, že se doma nudí a s jeho lidmi není žádná zábava nebo na něho nemají čas, nechávají ho žít vedle sebe, pes má denně jídlo, třeba bydlí na zahradě – ale času se lidem na psa nedostává, a tak si pes zábavu obstará sám – začne se toulat.

Lákadlem mohou být háravé fenky, ale není tomu tak vždy – někteří psi vyrážejí ven, protože procházky venku nemají skoro vůbec nebo jsou krátké a doma na zahradě je to nebaví. Nepříjemné je, když takový pes uteče do lesa – může být zastřelen, i když neloví a jen se potuluje.

Jiná příčina toulání může být samozřejmě i ta, že pejska někdo z domova vyhodil a jemu nezbylo nic jiného, než potulovat se po ulici – takoví psi však po nalezení nového domova už obvykle nemají s touláním žádné potíže a svého pána a rodinu si naopak hlídají, nepotřebují nikam utíkat a drží se u svých lidí.

Klikněte pro větší obrázek

Předpokládejme, že jste svůj úmysl vzít si pejska z útulku pečlivě zvážili a zařídíte, aby u Vás měl denně plnou misku jídla, svůj pelíšek a může s Vámi sdílet Váš domov. Takový pes u Vás bude šťastný a nebude skákat přes plot, aby utekl – naopak. Bude většinou všude chodit zpočátku za Vámi.

Pokud vypozorujete, že pejsek má tulácké sklony nebo na to budete v útulku upozorněni, existuje dost možností, jak situaci řešit.

Lákají ho háravé fenky? Tady bude jediným rozumným řešením kastrace, asi po dvou až třech měsících přestane tělo produkovat samčí pohlavní hormon a pejsek nebude utíkat za fenkami.

Láká ho zvěř? Toulá se a chce lovit? Pro psy existuje sport coursing, kdy pronásledují igelitový střapec na dráze, a tento sport byste mohli se svým psem zkusit, lovu na dráze se mohou zúčastnit všechna plemena a pro Vašeho psa by to mohla být zábava, pro Vás asi také. Závody v coursingu se konají v poslední době po celé republice. Váš pes nemusí umět nic speciálního a nakonec možná budete na jeho lovecké umění pyšní. Mimo této zábavy musíte pořádně zajistit prostor, kde pes bydlí – ohlídat si, aby neutekl a dopřát mu fyzickou aktivitu. Cvičení poslušnosti mu rozhodně neuškodí, nechte ho také proběhnout s ostatními psy, můžete ho fyzicky unavit u kola nebo plaváním. Tyto aktivity jsou spíše doplňkové, aby se pes unavil a neměl chuť utíkat. Spíše jde o čas, který spolu trávíte a budujete si společný vztah. Můžete se také s takovým psem přetahovat o hračky a bojovat s ním přetahováním, aby si trošku vybil energii.

V běžném soužití jde hlavně o to, abyste ho nikdy nepouštěli v lese z vodítka a zajistili, aby neutekl. Je pravděpodobné, že takový pejsek bude potřebovat, abyste se mu věnovali – měl by zjistit, že je s Vámi zábava, můžete ho brát běhat ke kolu nebo ho učinit psím kamarádem, který Vám bude dělat doprovod často po městě a na výletech. Pes, který s Vámi bude trávit čas, se totiž toulat přestane.

15. Destruktivní chování

Někteří psi ničí a okusují věci, můžeme se s tím setkat nejen u štěňátek a mladých psů, ale i u psů dospělých, kteří nikdy nebydleli v bytě nebo jsou nějakým způsobem frustrováni, ponechá-li je majitel o samotě. Jestli pejska přistihneme při činu, můžeme ho pokárat, postříkat vodou z vodní pistolky a okřiknout. Pokud jsme přes den pryč a pes zůstává doma sám, stává se, že takový pes ničí věci a majitelé si s tím nevědí rady. Obecně se doporučuje psa pořádně unavit a dát mu na okusování jeho hračky.

Existuje však i další, velmi účinný způsob, jak toto chování napravit. Budete potřebovat sprej s hořkou příchutí, který se prodává v obchodech pro zvířata. Sprejů na výběr je mnoho, ale jsou dražší a mnoho lidí nepoužije ani jeden, protože si myslí, že by museli nakoupit těchto přípravků desítky, aby uchránili všechno zařízení. Postříkat tímto sprejem všechny věci v bytě včetně nábytku by bylo asi finančně náročné, proto je lepší koupit jen jeden sprej a nějakou levnější voňavku, kterou nepoužíváte. Hořkým sprejem, který má odradit psa od kousání, nastříkáte to, co pes rád okusuje, a ještě to postříkáte voňavkou – pes by Vás neměl vidět. Psovi předmět nebude chutnat a navíc si zapamatuje vůni, která nepříjemnou chuť doprovázela. Několikrát tento postup zopakujete u několika předmětů, hořký sprej asi brzy spotřebujete, ale levnější voňavku můžete nastříkat na všechno, co by mohl zničit. Psi si rychle zapamatují, že nepříjemnou chuť doprovázela vůně, a proto se příště věcem s touto vůní vyhnou. Tento způsob nápravy je velmi rychlý, pes přestane okusovat věci hned a Vy zabráníte všem škodám.

16. Jak naučit psa, aby netáhl na vodítku

soužití s vodítkemPřipravíme si vhodné pomůcky: dle citlivosti psa řetízkový polostahovací obojek nebo hladký obojek a pevné vodítko, dlouhé cca 1,5 metru. Při procházce ponecháme psa na vodítku, jakmile zatáhne, vyslovíme povel POMALU a prověsíme vodítko do tvaru písmene U. Následuje trhnutí a pochvala. Tento postup opakujeme dle potřeby.

Pracujeme-li s řetízkovým stahovacím obojkem, hlídáme si kroužky na obojku, které by měly být u sebe. Nedovolíme psovi, aby táhnul - na první pokus o táhnutí reagujeme. Povel vyslovujeme vždy se stejnou intonací, trhnutí je přímo úměrné velikosti psa a jeho fyzické zdatnosti. Důslednost znamená to, že svému psovi nepovolíme táhnout na vodítku nikdy a budeme jej systematicky učit, aby chodil na prověšeném vodítku výše popsaným způsobem.

Chybou je vodit psa na stahovacím obojku, který je neustále stažený a pes se škrtí. Chybou je pracovat s malým psem či citlivým plemenem neúměrnou silou nebo naopak trhat vodítkem málo. Vhodný výběr pomůcek je na místě: hůře nebo vůbec nelze pracovat na tomto cviku s postrojem či samonavíjecím vodítkem.

Naučíme psa, aby při každém zastavení sedl u nohy a dáme mu pamlsek, zpočátku odměňujeme každé zastavení. Můžeme na něj mluvit a snažit se upoutat pozornost na sebe. Jestli máme psa, který si velice rád hraje a má velký zájem o hračky, můžeme kombinovat pamlsky s hračkami. Namísto pamlsku použijeme hračku, se kterou se můžeme přetahovat nebo ji odhodit, a dát psovi povel volno, následuje hra.

17. Psi a děti

Když si vezmete z útulku pejska a bude se setkávat s dětmi v předškolním věku nebo batolaty, které k Vám chodí na návštěvu nebo je máte doma, měli byste vědět, že mnoho psů se s malými dětmi vůbec nesetkalo. Pes, který přišel z útulku do svého nového domova, je zpočátku vystaven mnoha novým situacím, se kterými se v životě nesetkal a musíme dohlédnout na to:
aby ho děti nepronásledovaly,
nechodily za ním pořád na pelíšek,
nevyhledávaly stále kontakt,
aby děti během hry nebyly příliš divoké a hlasité,
nebyly se psem bez dozoru dospělých.

Měli bychom hlavně dát psovi pelíšek na místo, kam za ním děti nemohou a dohlédnout na to, aby měl klid - vždyť pes prospí dvě třetiny svého života. Malé děti naučíme, aby dávaly pejskovi pamlsky a naučíme batolata, jak mají psa hladit - aby psa netahaly za uši, nestrkaly mu prsty do očí. Nejlepší je naučit to děti na plyšové hračce, jde hlavně o to, aby děti psovi neubližovaly. Musíme si uvědomit, že pes, který vyroste s dětmi v rodině, je na děti zvyklý od svého štěněcího věku nebo od narození dítěte. Má tedy s dětmi větší zkušenosti, než pes, který přijde do rodiny s dětmi jako dospělý - proto musíme děti vlastně hlídat, aby si na ně pes postupně zvykl a nebál se jich.

Dospělý pes, který nemá zkušenosti s dětmi a je vyrovnané povahy, si na děti velmi snadno zvykne. Trošku problém je s pejsky, kteří mají citlivou povahu a bojí se - takoví psi se mohou bát dětského křiku a není jim příjemné, když děti běhají kolem nich a sahají na ně, většinou se pes snaží před dětmi utéct. Tam musí dospělí zasáhnout a děti ohlídat. Větším dětem vysvětlíme, jak se mají ke psovi chovat. Málokterý pes, kterého přivedeme z útulku do nového domova, na děti hned vrčí. Pokud ano, psa s neznámou minulostí bych se nikdy nepokoušela na děti zvykat.

18. Přivolání psa - nácvik

Svého psa bychom měli naučit, aby přiběhl na naše zavolání hned, rychle a nejkratší cestou - je to nejdůležitější cvik pro jeho bezpečnost. Psa voláme vždy vesele, lákáme ho na oblíbené pamlsky a pokud si hraje, můžeme si s ním, až přijde, i pohrát - jako hračku pro přivolání použijte míček na šňůrce nebo hadřík na přetahování. Musíme umět zaujmout pozornost svého pejska a přesvědčit ho, že přiběhnout k nám se mu vyplatí, čeká ho pamlsek a hra. Voláme v laskavé intonaci jméno, můžeme tleskat, utíkat od psa pryč, lákáme ho k sobě. V průběhu procházky bychom měli psa opakovaně přivolávat, připnout na vodítko a znovu ho pustit.

Zpočátku musíme cvičit přivolání sami, bez psů. Dva lidé (i více) z rodiny se postaví proti sobě, každý má u sebe pamlsky a hračku a pes je na vodítku, pejska si navzájem posílají - jméno pejska, povel ke mně - pouštíme ho, až když vidíme, že hodně natahuje vodítko. Pes doběhne, dostane odměnu, pohraje si s majitelem, ten ho podrží na vodítku a volá druhý člověk. Tímto způsobem se může přivolání procvičovat formou hry, nejlépe každý den. Takové cvičení psy baví a naučí se poslouchat celou rodinu.

19. Vrčení u jídla

Většina psů dostává krmení jednou denně do své misky. Někdy si lidé přivedou domů z útulku dospělého psa a napadne je zkusit mu misku sebrat, aby zjistili, jestli na ně bude pes vrčet. Stává se to velmi často, lidé chtějí vědět, jestli je pes hodný a zvykl si na ně. Někdy také majitel zjistí, že pes u jídla vrčí, když projde kolem, ale jinak je pes hodný.
Majitelé by nikdy neměli své psy podobným způsobem testovat. Mohou ho totiž takhle naučit u jídla vrčet a pes si začne potravu bránit. Také bychom neměli tolerovat chování psa, který při jídle vrčí, když jsme poblíž jeho misky.

Způsob nápravy: pes dostává veškerou potravu z naší ruky, celou krmnou dávku postupně, a naučíme ho, že je na nás biologicky závislý. Při krmení psa z ruky sedíme na židli, nejsme přikrčeni vedle psa, ale jsme výš než on, a chlácholivě na něj mluvíme. Nejlepší je krmit ho takhle aspoň měsíc a udělat si na krmení čas, jídlo z misky nedostává vůbec. Jednotliví členové rodiny se mohou při krmení střídat. Po čase začneme jídlo dávat do misky, ale přidáváme ho po malých dávkách. Pes dostane do mističky opravdu jen trochu, když je miska prázdná, jdeme mu několikrát za sebou přidat. Psa tím naučíme, že přiblížení lidí k jeho misce je pro něj věc příjemná a začne vrtět ocáskem, kdykoliv k misce půjdeme jídlo přidat.

20. Jak se vyvarovat chyb při přivolávání psa

Klikněte pro větší obrázek

Může se stát, že se snažíme psa přivolat, ale nepřiběhne. Velkou roli hraje intonace, jakou psa voláme. Nesmíme psa honit a pronásledovat. Vždy musíme utíkat směrem od psa a vzdalovat se. Je také velmi dobré se pejskovi na procházkách schovávat a naučit ho, aby si nás hlídal. Velmi důležité je, abychom psa nikdy netrestali. Spousta lidí trestá psa za to, že nepřiběhl hned a pes se potom bojí přijít, dojde jen poblíž k majiteli a nenechá se chytit. Pokud má náš pes již tento zlozvyk, pouštíme ho i s vodítkem a budeme potřebovat hodně trpělivosti a času, aby k nám pejsek opět získal důvěru.

Při nácviku se snažíme být sehnutí, ukazujeme odměny a pejska na ně lákáme. Psa před cvičením nekrmíme, aby měl o pamlsky zájem. Problémem také bývá, když učíme přivolání a pejsek se zastaví u cizích lidí, kteří ho hladí. V takovém případě je lepší cvičení přerušit a pro psa si dojít. Ideální by však bylo, aby cizí lidé naši snahu přivolat svého psa podpořili tím, že ho budou ignorovat nebo ho odstrčí. Potom je šance, že majitel, který na psa vesele volá a láká jej na pamlsky a hračky, docílí toho, aby pejsek přišel. Psa bychom tím naučili, že cizí lidé nemají o jeho pozornost zájem a je lepší běhat pro pohlazení k majiteli, který má navíc i nějakou tu dobrotu.

21. Rvačky se psy

Může se stát, že pes, kterého jsme si přivedli z útulku domů, bude v novém prostředí hodný, ale na procházkách začne vyvolávat velmi často konflikty s jinými psy. Toto chování může být způsobeno i tím, že při pobytu v útulku neměl moc přímého kontaktu s jinými psy - nebyl s ostatními psy pouštěný na volno. Jestliže se samec chce prát se samcem, jde toto chování odnaučit. Jestliže fenka napadá fenky a samce, jde toto chování odnaučit. Jestliže pes napadá feny, není toto chování v pořádku a odnaučit ho to je problém, který musíte řešit s odborníkem.

Náprava: Pes, který vyvolává pravidelně rvačky, musí nosit náhubek, nejlépe látkový nebo kožený, aby kovovým náhubkem menšímu psu neublížil. Pes by měl chodit do společnosti přiměřeně větších psů, než je on sám, a nejrychlejším způsobem trvalé změny chování docílíme tím, když si to s ním po psím vyřídí jiný pes, který je také opatřen náhubkem, aby si psi navzájem neublížili. Často je potom sebevědomí rváče natolik pošramoceno, že trvale přestane rvačky vyhledávat. Tento způsob je nejrychlejší.

Majitel psa by měl psa vodit na prověšeném delším vodítku, při spatření cizího psa by měl na svého psa vesele mluvit - musíme si uvědomit, že naše nervozita se přenáší na psa a naše obavy, že se psi budou prát, náš pes vycítí. Jestliže budeme napínat vodítko a mít psa hodně blízko u sebe, bude sebevědomější a bude se chtít prát. Jestliže i přes zmíněná opatření náš pes na cizího psa vyjede, okamžitě jej postříkáme stříkací pistolkou a okřikneme ho Fuj! s povelem Lehni! a necháme ho ležet, dokud pes neprojde kolem. Tento postup bychom měli opakovat pokaždé, když se náš pes chce prát.

Musíme se psem začít cvičit poslušnost, nejlépe mezi ostatními psy venku, aby se přítomnost dalších psů stala našemu psovi běžnou situací a aby pochopil, že nestojíme o jeho hádky na veřejnosti s jinými psy, ale nabízíme mu za spolupráci při cvičení odměny. Velkou chybou, kterou se toto chování posiluje, je rváče mezi další psy nevodit a venčit ho jen na odlehlých místech v noci.

22. Jak naučit pejska „lehni!“

Každý pes se může naučit lehnout si na náš povel. Na nácvik budeme potřebovat odměny, pro mlsné pejsky kousky masa nebo tvrdého sýra.

Klikněte pro větší obrázekPejska připneme na vodítko a posadíme ho vedle naší levé nohy. Vodítko držíme v pravé ruce, zkrátíme jej a do dlaně pravé ruky vezmeme pamlsky. Sehneme se, obejmeme psa levou rukou, položíme mu ruku na kohoutek a budeme mírně tlačit. Kouhoutek psa je jeho těžiště a je v místě, kde se sbíhají lopatky. Současně mu pravou rukou dáme pamlsek před čumáček a táhneme pravou rukou vodítko dolů. Pes se bude shýbat dolů za odměnou a lehne si. Aby se pejsek hned nezvedl, tlačíme levou rukou mírně na kohoutek a postupně rozevíráme dlaň, ve které máme pamlsky, a pejska jimi krmíme. Tak se snažíme udržet ho v poloze lehni co nejdéle. Pokyn ke zvednutí musíme správně odhadnout. Měli bychom říct povel „volno“ dříve, než se pes zvedne sám. Dobu, kdy má pes ležet, prodlužujeme postupně.

Později si už nemusíme pomáhat oběma rukama, stačí povel a ukázat pravou rukou dolů. Pak už nebudeme potřebovat ani vodítko a povel „lehni“ můžeme dávat i na dálku. Povel „lehni“ můžeme využít i v situaci, kdy nestihneme psa přivolat, třeba v situaci, kdy projíždí auto a my chceme, aby si pes hned lehl – a to i když je dál od nás.

23. Bázlivost

Klikněte pro větší obrázekNěkteří psi stráví v útulku poměrně dlouhou dobu, i několik let. Mnoho psů v útulcích jsou staří psi. Proto se mohou po příchodu do nového domova bát neznámých situací a lidí, mohou se začít třást, zalézat, schovávat se i pomočovat, když je chce někdo pohladit. Určitě poznáte na takovém pejskovi projevy strachu sami. Mnohdy takový pes ani není zvyklý na vodítko a pokud mu jej připneme, brzdí – sedí a nemůžeme s ním hnout. Je důležité vědět, že náprava tohoto chování je možná a budete-li se staršímu psu z útulku věnovat, určitě se vám podaří tzv. resocializace. U štěňátek do 16 týdnů se věnujeme socializaci – zvykáme je na nejrůznější situace a vodíme je do různých prostředí.

Náprava: Nejdůležitější věc, kterou musíte dodržet, je nikdy pejska při projevech strachu nechlácholit klidným hlasem – nikdy mu neříkejte při projevech strachu: „Hodnej pejsek, hodnej!“ a nehlaďte ho. Tak reaguje většina lidí, myslí to s pejskem dobře, ale pes chápe, že ho za projevy strachu chválíme, proto v něm toto chování podporujeme. Správný postup je při projevech strachu mluvit na pejska jinak: „Ale jdi ty, to nic není“, spíše trochu posměšně nebo ho poplácat – „Neboj se!“ a mluvit hlubším hlasem, můžeme na něj mluvit i přehnaně vesele a usmívat se: „To je statečnej kluk, ten se nebojí!“ Vodit bychom měli takového pejska na postroji, aby se neškrtil na obojku, často bychom ho měli krmit z ruky venku. I když pejsek nechce chodit na vodítku, musíme ho to naučit a začít ho brát hodně ven na procházky, protože to mu pomůže zvyknout si zase na svět za branami útulku. Při navykání na vodítko s takovým pejskem chodíme zpočátku rychle, energicky, můžeme i popoběhnout, když nechce jít a sedá si – dáváme mu najevo, že hodně spěcháme a musí si pospíšit, mluvíme na něj vždy jen vesele – „honem poběž!“, aby nás chtěl následovat, samozřejmě odměňujeme, ale vždy jen za chůze – nezastavujeme. U takových pejsků úplně zapomeneme na povely k noze nebo na přesnou chůzi, na to je čas asi tak za dva měsíce, až se nám podaří zvyknout ho zvládat běžné situace. Pozdější trénink poslušnosti vedený správně však může v psovi probudit hrdost, proto je u těchto psů dobré, když je něčemu naučíme a oceňujeme je za to. Starší nebo i mladý týraný pes často ztratil důvěru k lidem, proto na něj i hodně mluvte a dejte mu najevo, že vás zajímá.

24. Jak naučit pejska „zůstaň!“

Když už náš pes umí lehat na povel, můžeme ho naučit povel „zůstaň“. Připneme si ho na vodítko, dáme povel „lehni“ a vodítko hodíme rovně na zem před pejska. Dáme levou ruku psovi na kohoutek – musíme se ohnout, přidržujeme ho na kohoutku a pomalu ho obejdeme. Potom dostane pamlsek, ale musí zůstat ležet, dokud mu nedáme jiný povel. Na vodítku ho potom převedeme na jiné místo, znovu dáme povel „lehni“, položíme vodítko, přidržíme pejska na kohoutku a obejdeme ho vícekrát, nakonec si stoupneme tak, aby ležel u naší levé nohy a odměníme pamlskem. Tenhle postup opakujeme.

Klikněte pro větší obrázekPozději, když pes pochopí, že má ležet na místě a neotáčet se za námi a nezvedat se, si stoupneme přímo před něj na konec vodítka, které přišlápneme.

Dobu odložení postupně prodlužujeme a přidávámeme rušivé vlivy – kolem může přejít další pes nebo člověk, který záměrně rozptyluje pejskovu pozornost. V této fázi nácviku si také můžeme stoupnout ke psovi zády – je však třeba počítat s tím, že se bude zvedat a budeme ho opravovat. Jestliže se zvedne, v klidu ho opravíme – ale nedáváme při opravě pamlsek. Odměna přijde až tehdy, když k pejskovi sami přijdeme a cvik ukončíme. Postupně prodlužujeme dobu odložení, teprve později vzdálenost.

Chybou je při cviku odložení na psa stále mluvit a opakovat „zůstaň, zůstaň, zůstaň“. Dáváme vždy jen jeden povel a potom už pejska necháme, abychom časem mohli mít odložení i na opravdu velkou vzdálenost, nebo aby byl cvik prakticky použitelný například v restauraci.

25. Venkovní bydlení na zimu

Psi, kteří bydlí celoročně venku, by měli mít na zimu zateplenou boudu s předsíní, do které nefouká. Na průvan jsou psi citliví, a proto bychom měli i vchod do boudy opatřit silnou dekou, pes se i tak naučí do boudy chodit. Nejlépe navykneme psa chodit do boudy tak, že mu dovnitř budeme dávat misku s jídlem – jen na dobu krmení, potom ji zase odebereme – můžeme mu dovnitř dávat i velké psí pamlsky vhodné ke kousání – vepřovou nožičku nebo ucho. Do boudy můžeme dát deky, pelíšky nebo matraci, mnoho chovatelů však dává v zimě přednost slámě, dává se větší vrstva a pes si tam udělá svůj pelíšek sám. V mrazech bychom psům žijícím trvale venku měli určitě dávat teplé krmení – pokud krmíme průmyslově vyráběnou potravou, smícháme dohromady granule a konzervy s teplou vodou. Pro lepší odolnost organismu je dobré v zimě přidávat i vitamíny. Musíme také ohlídat přísun vody, která v mrazu rychle zmrzne a olizováním ledu a sněhu může pes onemocnět. Pokud se rozhodneme mít psa v zimě trvale venku, měli bychom své rozhodnutí dodržet a nebrat ho někdy – výjimečně – přes noc do přetopených místností bytu. Takové změny nejsou pro jeho organismus dobré a mohl by onemocnět.

26. Hárání

Klikněte pro větší obrázekMožná se rozhodujete, jestli si pořídit fenku, nebo pejska kvůli případnému hárání. Zatímco fenky hárají dvakrát ročně, pes má kolem sebe háravé fenky celý rok a je připraven pářit se kdykoliv. Fenka, která hárá, může být nervóznější, podrážděnější nebo více citlivá, a to už třeba i měsíc před háráním. Pokud ji neuhlídáte, máte o velkou starost postaráno.

Fenku musíte vodit po celou dobu hárání (tři týdny) na vodítku. Je to kvůli tomu, aby neutekla, a také snáze odeženete psí nápadníky. Před procházkou můžete použít sprej, který překryje pach háravé fenky, ale musíte ho nastříkat víc. Doma může fenka nosit kalhotky domácí výroby nebo koupíte speciální pro psy. Jestliže je fenka chovaná venku na zahradě, musíte ji po dobu tří týdnů velmi dobře hlídat, aby se k ní žádný pes nedostal. Nezvaný nápadník může přijít dírou v plotě, podhrabat se a nebo plot přeskočit. Stejně tak může ze zahrady utéct háravá fenka. Abyste předešli všem problémům kolem hárání a hlavně aby nedošlo k nežádoucímu nakrytí fenky,kterou jste si vzali třeba z útulku, je dobré přemýšlet u těchto pejsků i o kastraci, která navíc může pozitivně ovlivnit zdravotní stav zvířete ve stáří. U fenek například nádory mléčné žlázy a záněty dělohy. Na tato onemocnění umírá mnoho starých fenek. Pokud vaši fenku nakryje pes, poraďte se s veterinářem, zda je konkrétně u vaší fenky namístě přerušení březosti, aby na svět nepřišli další křížení pejsci, kteří nemusejí mít šťastný osud, nebo zda fenku nechat odchovat třeba jen jedno štěně.

U čistokrevných chovných fenek se často před krytím jezdí na stěry do veterinární laboratoře, aby se zjistil správný den pro početí štěňátek, a přípravě na krytí se věnuje velká pozornost.

27. Socializace a učení štěňátek

Klikněte pro větší obrázekŠtěňátka prožívají období, kterému se říká socializace. Štěně, které si vezmeme z útulku, většinou potřebuje v tomto období velkou péči, protože mohlo být ručně dokrmené – vychované lidmi bez psí matky fenky, nebo naopak mělo kontaktu s lidmi málo a fenka byla se štěňátky někde sama. Zaměřte se na to, aby vaše štěně mělo příležitost hrát si s mnoha štěňátky podobného věku a přišlo do kontaktu s dospělými hodnými psy. Věnujte mu hodně času a berte ho s sebou na různá místa, aby se v dospělosti štěně nebálo a nebylo ze všeho vyděšené. Zkuste zařídit, aby vaši přátelé na štěně hodně sahali a brali si ho do náručí, hladili ho – je to z toho důvodu, aby si štěně zvyklo na lidi. Snažte se mezi sebou a štěňátkem vybudovat pevnou vazbu, aby vaše štěně dávalo přednost vám namísto hře se psy, a usnadnili jste si budoucí výchovu. Fáze socializace končí 16. týdnem psího života a pokládá základy vztahu psa k okolí na celý jeho život.

28. Zimní kosmetika tzv. „bytového pejska“

Klikněte pro větší obrázekV zimním období bychom měli pečlivě vystříhat všechny chlupy zespodu psí packy – mezi polštářky, aby se našemu psovi lépe chodilo a nezůstávali mu mezi prsty přilepené kousky ledu. Jinak bychom stříhat a holit psa před zimou neměli, provádíme až jarní sestřih. Jestliže chováme psa v bytě, nebude mít na pacičkách tolik hlíny z procházek. V zimě bychom měli tlapky mazat speciálním krémem nebo obyčejnou indulonou, protože posolené chodníky nedělají psím tlapkám dobře. Pokud má pes srst, jejíž údržba je pracná, je lepší dát mu nepromokavý obleček, než po každé procházce srst česat a fénovat, to by srst i vysušovalo. Oblečky nosí především malí psi krátkosrstí a psi bez srsti. Teplý flaušový nebo pletený obleček bychom však měli dát i starému psovi, aby mu v mrazech chránil ledviny a ploténky. Srst, která je mimo psí pláštěnku, je možné nastříkat lanolínovým olejem, protože není rozpustný ve vodě. Malý pes v oblečku možná působí na některé lidi směšně, ale i pes může prochladnout, a tak by majitel neměl dát na okolí a svého pejska by měl proti zimě dobře zabezpečit.

29. Vánoce se zvířaty

Klikněte pro větší obrázekHodně lidí kupuje svým psům k Vánocům dárky a snaží se jim o Vánocích přilepšit jídlem. Pokud Váš pejsek není zvyklý dostávat běžně dobroty určené pro lidi, neměli byste jeho jídelníček o Vánocích výrazně měnit, protože by mohl mít nepříjemné střevní potíže. Většinou psi pod stromeček dostávají hračky a pochoutky, někteří majitelé kupují svým psům nová vodítka, obojky, pelíšky. Dárkem může být i pro malého psa košík na kolo a pro velkého psa držák ke kolu – tyto dárky totiž Váš pes spolu s Vámi určitě využije a slouží k tomu, abyste spolu trávili svůj čas.

Mým tipem na dárek by bylo CD s třiceti zvuky připravené speciálně pro psy a kočky – pouštěním tohoto CD zvířátko na tyto zvuky zvykáme, měli bychom ho celé nebo jeho části přehrávat klidně několikrát denně. Zpočátku pouštíme CD potichu. Na nahrávce najdeme třeba zvuk sekačky, pračky, pláč dítěte, zvuky sanitky, popeláře, ohňostroj, traktor, sbíječku, vysavač, hrající si děti atd. CD se zvuky pouštějí svým zvířátkům hlavně majitelé v Americe a Anglii, ale už se dají koupit i u nás a určitě bude vhodným dárkem pro zvíře z útulku, které se s těmito zvuky nikdy nesetkalo a seznámí se s nimi v klidu domova.

30. Jak pejska zdravě utahat

Váš pes se může dobře proběhnout, jestliže ho naučíte běhat vedle kola. Můžete mu zlepšit fyzickou kondici a pořádně ho unavit. V době vaší nepřítomnosti doma pak pejsek nebude ničit věci ani zbytečně štěkat.

Klikněte pro větší obrázekPejska musíme naučit nejdříve chodit u nohy na vodítku. Pes by měl znát povely „sedni“ nebo „stůj“ a také povel „pomalu“. Ale pozor – u kola vedeme psa u pravé strany. To proto, aby byl blíže u kraje silnice. Pro pejsky existují také speciální držáky, které připevníme na kolo a nemusíme pak držet vodítko v ruce, protože na konci držáku je karabina na připnutí psa. Pokud je náš pes u kola dobře ovladatelný, můžeme využívat pro projížďky cyklostezky a nechávat pejska vyběhat vedle kola navolno. Trasu prodlužujme postupně. A malá plemena se mohou část cesty vézt v košíku na kole – i to lze pejska naučit.

31. Projevy agrese u psů v nových rodinách

Klikněte pro větší obrázekPokud si přivedete domů psa z útulku a zjistíte, že pes má sklony být spíše vůdčí, na někoho z rodiny třeba zavrčí nebo po někom chňapne, musí celá rodina od základu změnit chování. Žádné rozmazlování, které by třeba bylo namístě u týraného vyděšeného psa. Pravděpodobně pes bývalému majiteli přerostl přes hlavu, ale v novém prostředí a s novými majiteli jde tento problém vyřešit poměrně rychle. Přeskočte fázi seznamování a rovnou začněte se psem cvičit. Buďte velmi důslední a nedovolte psovi, aby chování, které mu jinde prošlo, uplatňoval u vás. Chovejte se rázně a spravedlivě, vyčleňte psovi prostor na spaní. Jeho místo by nemělo být pod stolem ani v místě, které může připomínat úkryt, ale dále od zdi. Jídlo podávejte hlavně při cvičení. Hned od začátku vezměte vedení psa pevně do ruky. Můžete v prvních dnech dát psovi náhubek, který omotáte fáčem, aby neměl otlačenou tlamu a krmit ho budete přes náhubek, třeba hustou polévkou a přes náhubek prostrkujte i jídlo svou rukou. Jestliže zavrčí, nikdy se nerozčilujte a psa nebijte, dejte povel k noze a zkuste ho rozchodit směrem na nejbližší cvičiště psů ve Vašem okolí. Většina psů je tímto přístupem tak překvapena, že Vás za pána přijme.

32. Jak pejska naučit správně aportovat

Klikněte pro větší obrázek

Pejsci, kteří si rádi hrají s hračkami, jsou většinou dobří aportéři, ale musíme je to naučit. Psi se mohou naučit nosit různé předměty, začínat bychom však měli s jednou oblíbenou hračkou, o kterou má pes velký zájem. Někdy se stane, že pejsek pro hračku vyběhne, ale místo aby nám ji donesl, lehne si s ní opodál a už k nám nejde. Abychom ho naučili předměty nosit až k nám, budeme potřebovat dvě stejné hračky, které má pes rád. Jednu hračku odhodíme, pes za ní vyběhne a sotva ji vezme do tlamy, ukážeme mu v naší ruce druhou hračku. Opakuji – je velmi důležité, aby obě hračky byly úplně stejné. Jakmile pejsek uvidí hračku v naší ruce, voláme ho k sobě, couváme při tom a lákáme ho na hračku. Ve chvíli, kdy přiběhne, si s ním hračky vyměníme a odhazujeme zase první hračku. Některé pejsky naučíme tímto způsobem jen přinášet hračky, jiné psy – vášnivé aportéry s velkým temperamentem – můžeme touto hrou zabavit a vyběhat. U takto aktivních pejsků doporučuji stoupnout si na kopec a házet hračky dolů. Uvidíte, že to váš čtyřnohý kamarád ocení.

33. Pes na volno u silnice

Klikněte pro větší obrázek

Někteří lidé nechávají své psy bez vodítka i u silnice, snaží se je naučit přecházet silnici jen na povel. Neměli bychom zvířata polidšťovat do té míry, že jim budeme přisuzovat lidské vlastnosti a neměli bychom spoléhat na to, že pes bude přecházet sám od sebe jen na přechodu a nikdy nevběhne do silnice, měli bychom být opatrní a každého psa u silnice vést na vodítku, i když je vychovaný a vycvičený. U silnice patří každý pes na vodítko, které držíme pevně v ruce. Nikdy nevíme, jestli na druhé straně nevyběhne kočka nebo jiný pes a i vycvičený a vychovaný pes může do silnice z jakéhokoliv důvodu vběhnout, psi skutečně nemají lidské uvažování a to bychom měli mít na paměti, protože za svého psa máme zodpovědnost. Nesmíme zapomínat ani na to, že náš pes může způsobit dopravní nehodu a zodpovídáme za škodu způsobenou naším psem. Pokud uvidíme na silnici psa nebo kočku sražené autem, měli bychom zastavit a přesvědčit se o tom, jestli zvíře ještě žije, protože často je možné včasným poskytnutím pomoci zvíře zachránit a některá zvířata uhynou jen proto, že leží dlouho na chladné zemi v šoku a bez pomoci. Pokud nebudeme lhostejní, můžeme zvíře někdy ještě zachránit.

34. Co pro pejska znamená návrat do útulku

Jestliže jste se rozhodli ujmout se pejska z útulku, může se stát, že narazíte při společném zvykání si na sebe na potíže nebo problémy. Zkuste se nejdříve podívat na internetové stránky pořadu Chcete mě?, zda v rubrice Soužití se psem nenajdete návod na řešení svého problému. Jednotlivé způsoby nápravy tam jsou popsány a natočeny. Pokud to nepomůže, obraťte se přímo na odborníky – veterináře, cvičitele, zkušeného chovatele – měli by vám být schopni poradit a pomoci. Investujte do svého pejska trochu toho času a trpělivosti a uvidíte, že se vám to vyplatí. Vrácení pejska do útulku je totiž pro zvíře velký stres, i když v novém domově pobyl pejsek třeba jen krátce. Jeho důvěra v lidi pak klesá a ta ztracená se jen těžko obnovuje.

Pokud budete mít s pejskem problémy, o kterých jsme v pořadu nemluvili, napište mail na adresu Diváckého oddělení ČT s označením, že jde o dotaz pro pořad Chcete mě?, nebo přímo pro paní Věru Brunclíkovou, která se vám bude snažit odpovědět a poradit tak alespoň na dálku: info@ceskatelevize.cz

Tak mnoho radosti ze společného soužití s vaším pejskem!