Kritický diskuzní pořad, ve kterém novinář, kritik a publicista Josef Chuchma reflektuje se svými hosty kulturní a umělecké události týdne v České republice. Národní knihovna České republiky nemá úplně snadný osud. Novou budovu nedostala, ředitelé se v ní střídají a uživatelé často na její služby žehrají. Proč tomu tak je? Existuje cesta k nápravě v nějaké dohledné době – a jak by ta náprava měla vypadat?

Nejprve základní charakteristika: Národní knihovna, sídlící v pražském Klementinu, je centrální knihovnou České republiky. Existuje od konce 18. Století. Zřizovatelem je Ministerstvo kultury. Samostatnou součástí je Slovanská knihovna. Národní knihovna je největší českou veřejnou knihovnou, její sbírky mají přitom význam nadnárodní. Uchovává více než šest milionů dokumentů. Tento měsíc se začalo o Národní knihovně mluvit s novou vervou. Má totiž nového ředitele, Martina Kocandu, kterého po rychle a trochu zvláštně proběhnuvším konkursu jmenoval ministr kultury. Vůči Kocandovi, vystudovanému evangelickému teologovi, posléze vězeňskému kaplanovi a v posledku vrchnímu řediteli kanceláře Vězeňské služby v Praze, se ohradily odbory knihovny. Ptaly se – a nelze se jim divit – zda pan Kocanda je tím expertem, kterého knihovna potřebuje. Nahradil Petra Kroupu, který byl pověřen řízením knihovny od jara 2015. I pan Kroupa se do konkursu přihlásil, ministr kultury Herman před časem pronesl na jeho adresu uznání, nicméně vybral dosavadního zaměstnance vězeňských struktur. Tyto personálie celkem logicky vedly k připomenutí stavu nejen Klementina jako takového, které v současnosti prochází složitou rekonstrukcí za provozu, nýbrž také kvality služeb poskytovaných Národní knihovnou a společenského a kulturního kontextu, v němž je jí dáno existovat. A sem by měla směřovat následující diskuse.


Hosté

Jaroslav Císař
publicista, šéfredaktor časopisu Čtenář

Jaroslav Císař


Pavel Janáček
ředitel Ústavu pro českou literaturu Akademie věd ČR

Pavel Janáček



Tip Jasné řeči

Franz Kafka – Člověk své i naší doby

V ruce držím knihu germanisty a spisovatele Radka malého a ilustrátorky Renáty Fučíkové Franz Kafka – Člověk své i naší doby. Komu je určena tato kombinace fragmentárně pojatého spisovatelova životopisu, obrazu doby, v níž žil a ukázek, či spíše ukázeček z jeho díla? Tak jednak těm, kdo o tomto tvůrci neví prakticky nic. Což možná vám, divákům Artu, může připadat jako nemožné, ale věřte, že i takoví lidé jsou. Jednak zahraničnímu publiku – viz obálky i německé a anglické verze této knihy, kterou vyšla souběžně s verzí českou. Malého a Fučíkové počin může posloužit středoškolákům coby vstupní brána do Kafky – i proto, že na konci je seznam publikací a dalších materiálů k dalšímu poznávaní Franze Kafky. A v neposlední řadě ta kniha má šanci zaujmout toho, kdo vyhledává svazky s výraznými ilustracemi, natož s ilustracemi Kafkova a kafkovského světa. A je to samozřejmě paradox, neboť jak Radek Malý v knize připomíná, „Kafka za svého života nedovolil, aby jeho texty byly doprovázeny ilustracemi.“ » Číst více


Stopáž30 minut
Rok výroby 2017
 P ZJ HD
ŽánrMagazín