Kapitola z novodobé historie české justice (2002). Připravila K. Vlachová

Už v roce 1947 rozpoznal Churchill nebezpečí hrozící demokratickým státům z Východu - a jako první začal hovořit o tzv. "železné oponě"...

25. února 1948 odstartoval proslulý "Vítězný únor" v naší republice zánik demokracie na dlouhých jedenačtyřicet let. Následovala smrt Jana Masaryka, popravy gen. Píky a dr. Milady Horákové a pronásledování mnoha dalších, zejména hrdinů pohraničního i domácího odboje. Kdo nechtěl riskovat mnohaleté vězení, ten se pokusil (často!) o nejistý útěk přes hranice. Mnozí z těchto československých občanů přešli úspěšně na Západ. Jiní však byli v hraničním pásmu zastřeleni, další skončili ve vězení nebo v INP. Režim v československých koncentrácích svou brutalitou údajně překvapoval i sovětské poradce...

Mladý dělník Jaroslav Lukeš byl v roce 1949 odsouzen (za zběhnutí z vojenské prezenční služby a pokus o překročení hranic) na 14 let těžkého žaláře. Výkon trestu vykonával na Jáchymovsku, v nelidských podmínkách uranových dolů na lágru "L", který vězni nazývali táborem "likvidačním". V tzv. VĚŽI SMRTI byla "linka konečné úpravy uranové rudy" pro atomovou velmoc - SSSR... Mnoho jáchymovských vězňů se tehdy pokoušelo o útěk, ale většinou byli okamžitě zastřeleni nebo brzy dopadeni (a vráceni zpět do tábora).

Začátkem 90. let (minulého století!) byly v Archivu Ministerstva vnitra nalezeny důležité dokumenty útvaru JEŘÁB, popisující pokus o útěk politického vězně Jaroslava Lukeše a zásah a následné povýšení bachaře Bohumíra Vlačihy, kterému vězni přezdívali "hezoun".

Útěk J. Lukeše se odehrál v prosinci 1951. Příslušník SNB Vlačiha, který uprchlého vězně pronásledoval, mu nemířil na nohy, ale rovnou na tělo. Prostřelil mu plíce a poté - když už bezmocný J. Lukeš ležel na zemi a naříkal - ho ještě (v rozporu i s tehdy platnými právními předpisy) střelil znovu, tentokrát do hlavy. (Neodborně se tomu říká "dorážka" od slovesa dorazit někoho).

Poté, co Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu případ prošetřil, sdělil vyšetřovatel B. Vlačihovi obvinění a Okresní státní zástupce v Karlových Varech B. Vlačihu žaloval. Nikoliv však za pokus o vraždu nebo za trestný čin vraždy, ale za ublížení na zdraví a porušování pravomoci veřejného činitele.

V roce 1996 poskytl B. Vlačiha České televizi obsáhlý rozhovor (za odvysílání v pořadu Nadoraz režisérka Vlachová obdržela ocenění Českého literárního fondu a Filmového a televizního svazu).

V roce 1997 vynesl Okresní soud v Karlových Varech rozsudek: pro B. Vlačihu 3 roky nepodmíněně. Vlačihova advokátka se odvolala. Státní zástupce nikoliv.

Krajská státní zástupkyně v Plzni pak v dalším kole žalobu překvalifikovala na žalobu o pokus trestného činu vraždy.

V roce 2002 vynesl senát Krajského soudu v Plzni rozsudek: žalovaný skutek se sice stal, ale vše je již promlčeno, trestní stíhání se nekoná...!

Jaroslavu Lukešovi a ostatním bývalým politickým vězňům zbyl kromě trvalých zdravotních následků jen trpký pocit, že ani jeden z bachařů bývalých koncentračních lágrů na Jáchymovsku nebyl odsouzen...

Co na to odborníci?

Vyšetřovatel ÚDV plk. A. Rázek tvrdí, že tento proces ukazuje, že nejsme dosud právním státem (a ještě dlouho nebudeme).

Ústavní soudce JUDr. A. Procházka řekl na kameru, že Krajský soud v Plzni vůbec nevzal v úvahu skutečnost, že součástí našeho právního řádu jsou i mezinárodní úmluvy o lidských právech - a v návaznosti na to i zákon 198/93 Sb., který jasně hovoří o tom, že takové zločiny z období let 1948-1989 se nepromlčují...

Nejvyšší státní zástupkyně JUDr. M. Benešová v závěru pořadu konstatuje, že Krajský soud v Plzni změnil vůli zákonodárce a že s rozsudkem soudu nemůže souhlasit - nicméně, že tento soud byl konečný (ani ministr spravedlnosti už jej nemůže změnit)...

V dokumentu jsou použity úryvky z pořadů: Jáchymovské peklo, Jáchymovská stigmata, Bez milosti, Tady a teď - 27. 6. 2000.

Pořad připravila režisérka Kristina Vlachová v dramaturgii Zity Drdové.

Stopáž58 minut
Rok výroby 2002
 ST 4:3
ŽánrDokument