Polemický pořad Věc veřejná byl poprvé odvysílán na podzim 1966. Hlavním redaktorem byl Arnošt Frydrych a režisérem Karel Pech. Náměty do diskuse získávali autoři anketou mezi lidmi v terénu a ve studiu pak o nich diskutovali odborníci.

U první Věci veřejné o mzdové politice byl hostitelem redaktor Jiří Kantůrek. Ten s výjimkami provázel tyto polemiky vždy. U druhé polemiky na téma informovanost veřejnosti byla redaktorka Kulturní tvorby Anna Tučková. Věc veřejná byla totiž připravována ve spolupráci s tímto časopisem. Kulturní tvorba vždy otiskla úvodní materiál k diskusi a po odvysílání pořadu zveřejňovala dopisy diváků a dala slovo odborníkům tam, kde nestačil vymezený čas šedesáti minut. Tak se podařilo hlouběji se dobrat problematiky a zabývat se příčinnými souvislostmi. Pořad se stal polemikou o příčinách a následcích ekonomických a společenských jevů.

Na jaře 1967 byl pořad zastaven. Věnoval se tématu emigrace a to se lidem v aparátu ústředního výboru KSČ nelíbilo.

Na televizní obrazovky se Věc veřejná vrátila v březnu 1968. Se stejným autorským týmem, se stejnou koncepcí, ovšem tentokrát jako live pořady. Hned první téma občanské aktivity a socialistické demokracie, k němuž diskusi řídil Jiří Kantůrek, velmi dobře zapadalo do rodícího se obrodného procesu.

V dalších měsících roku 1968 se Věc veřejná stala součástí širokého publicistického a zpravodajského proudu s aktuálními tématy jako byl Akční program KSČ, vztah Čechů a Slováků nebo postavení žen ve společnosti. Pro značný prostor vyhrazený konfrontaci nejrůznějších názorů byla Věc veřejná označována za svátek televize.

Daniel Růžička

(Zpracováno dle publikace: Cysařová, Jarmila: Česká televizní publicistika. Svědectví šedesátých let, Praha 1993)