Ještě jsem tady

Libuše Čihařová

Tereza Brdečková hovoří s lidmi, kteří mají víc za sebou než před sebou. Tentokrát s režisérkou a scenáristkou animovaného filmu. Režie Z. Tyc

V dětství toužila po profesi lékařky. Její velkou vášní však bylo také kreslení - jako dítě prostě pokreslila, na co přišla. A tato láska, podepřená talentem, ale také velkou pracovitostí a svého druhu i štěstím ji nakonec přivedla k profesi, u níž zůstala celý život.

Scenáristka a režisérka animovaného filmu Libuše Čihařová začínala ve Studiu Bratři v triku vlastně z nouze - z politických důvodů nemohla studovat na vysoké škole. Jenže poválečná, ale i všechna další léta až do roku 1989 znamenala v tomto studiu práci v báječném kolektivu, možnost osvojit si postupně na světové úrovni všechny profese v animovaném filmu a pracovat pod vedením špičkových tvůrců.

Dnes patří Libuše Čihařová sama mezi legendy české animace. Stále pracuje, vychovává novou krev pro animovaný film na pražské FAMU, cestuje. Jakoby blížící se osmdesátku ani nebrala na vědomí. Šťastná to žena, napadá člověka při setkání s ní - a při sledování zejména televizních večerníčků, pod kterými je podepsána. Patří mezi ně například Maxipes Fík, O makové panence, Kosí bratři, Bob a Bobek, Štaflík a Špagetka, Nils a divoké husy a mnoho dalších.

Přehrát video