„Dilema, jestli má člověk být sobecký nebo tam má být pro toho druhého a vykašlat se na to, co by sám chtěl, to se mi moc líbilo,“ říká Hana Vágnerová Ve Vraždách v kruhu hrajete astroložku Sábinu.

Jaký je Váš vztah k astrologii?

Já se o to vždycky zajímala spíše povrchně. Spousta mých kamarádů a známých do toho ale pronikala a říkali mi, že to nemá nic společného s horoskopy na zadní stránce časopisu o tom, co se bude dít dnes nebo příští týden. Ale když jsem dostala nabídku na roli Sábiny, která se vyloženě hemží odbornými termíny z astrologie, začala jsem si k tomu hledat cestu. A zjistila jsem, že to je komplikovanější. Jde spíš o soubor charakterových vlastností, kterými oplývají lidé narození v určitém období. Astrologie je takový návod, jak tyto věcí vnímat, případně jak se s něčím popasovat. Za odbornici na astrologii se sice stále nepovažuju, ale je to podle mě velmi zajímavý obor.

Jste narozená ve znamení Ryby. Považujete se za typického příslušníka tohoto znamení?

Docela ano. A od té doby, co jsem točila Vraždy v kruhu, mám pocit, že Ryby poznám. Často jsou to lidé, kteří navenek působí jako extroverti, jako ostří ranaři a přitom jsou velmi citliví a emocionální.

Byla jste sama někdy u astrologa?

Byla. Jako mladší dokonce víckrát. Teď chodím spíš na rodinné konstelace, což je ale taky z nějakého důvodu nevysvětlitelná věc, u které nelze jednoznačně říct, proč funguje tak, jak funguje. Já ale na tyhle věci věřím.

Pocházíte z technicky založené rodiny, Vaši rodiče jsou matematici. Jste proto pragmatičtější?

Myslím, že moc ne. Třeba matematika nebo fyzika mi ve škole vždycky šly, ale na mojí praktičnosti se to neprojevuje. Spíš jsem coby typická Ryba neustále pár metrů nad zemí, trošku mimo ten praktický svět. Dělá mi to potíže, ale už jsem se s tím dokázala smířit, že to tak asi bude.

Máte s astroložkou Sábinou ještě něco společného?

Na postavě Sábiny mě nejvíc bavila ta osobní rovina. Stála před složitým rozhodnutím v nefunkčním vztahu s Rosťou. On se však natolik zranil, že nebyl schopen normálního života. A to dilema, jestli má člověk být sobecký nebo tam má být pro toho druhého a vykašlat se na to, co by sám chtěl, to se mi moc líbilo.

Jsou podle Vás věci v životě předurčené nebo má člověk osud pevně ve svých rukou?

Já mám strejdu Nepálce, za kterého se provdala moje teta, a ten tvrdí, že to máme všechno napsané ve hvězdách. A že proto není důvod se oddávat nějakým přehnaným obavám. Já ale věřím, že toho spoustu máme ve svých rukou, že si tu cestu určujeme sami. Jsem emocionální a nepraktická holka, ovšem to, že to o sobě vím, mě ještě nepředurčuje k tomu, že s tím nebudu moct něco dělat.