Nové objevy ve starém Egyptě

Egyptské Pompeje

Netušené poznatky o životě starověkých lidí přinesl archeologický výzkum vzdálených oáz a odlehlých oblastí pouště (2006). Scénář a režie J. Boněk

V roce 2000 se v Káhiře konal Světový egyptologický kongres, který mimo obvyklých odborných témat soustředil pozornost přítomných egyptologů na velmi kritickou situaci v průzkumu a záchraně památek v odlehlých oblastech pouště a oáz, kam směřují velké vodohospodářské projekty. Logicky se očekávalo, že do první linie se přihlásí ty ústavy, které mají v Egyptě svá stálá pracoviště. Mezi ně patří i Český egyptologický ústav Filosofické fakulty Univerzity Karlovy. Po složitých úvahách byla vybrána malá oáza El-Haiez na jih od oázy Bahreia, vzdálené asi 400 kilometrů od Káhiry. V minulosti zde pracoval jen jeden jediný archeolog, neexistují ani podrobnější mapy, dvěma slovy-terra inkognita. Průzkum českých egyptologů, naplánovaný na tři krátké sezony, přinesl překvapivé, netušené objevy: místo osídlení paleolitických lovců včetně nepřeberného množství kamenných nástrojů, první důkazy o pohybu karavan už v době Staré říše, ale především zbytky polí, zahrad, vinic, mlýnů, keramických pecí a statků, snad dokonce vil z doby římské okupace Egypta. Stěny některých domů jsou až 3 metry vysoké a to se egyptologové ještě nedostali do přízemí. Zcela unikátní je objev desítek kilometrů podzemních štol, které přiváděly vodu z úpatí nedalekých hor do místa jejich potřeby. Egyptologové objevili tuny keramických střepů, ale i celé nádoby včetně luxusního zboží, dováženého ze středomoří. Dokonce bylo objeveno několik kousků tzv. ostrak, keramických střepů, které sloužily starým Egypťanům jako poznámkový blok, tedy i písemné záznamy. Film poutavým způsobem představuje náročnost práce v poušti a rekonstruuje představu o tom, jak se tehdy na těchto místech žilo.