Zuzana Bydžovská: Jsem součást!
V Revivalu ztělesnila osudovou ženu kapely Smoke, která vstoupí do života všech jejích členů.
Jaké bylo zahrát si „femme fatale“, která sehrála svým způsobem významnou roli v historii kapely? Její výkřik „jsem součást!“ vyznívá sice humorně, ale Yvonne má vlastně pravdu, nemyslíte?
Hmmm… V rovině vztahů v mužské partě vždycky nějak šťourá nějaká žena. Myslím, že to je dar žen a dar mužů. V této konstelaci to tak bude fungovat neustále, v dobách před námi i po nás.
Není trochu překvapivé, že tak výrazně mužský film o rockové kapele režíruje Alice Nellis, která byla zatím známá spíše „ženskými“ filmy?
Alice nikdy netočila „holčičí“ filmy! A myslím, že těm klukům – Karlu Heřmánkovi, Bolkovi Polívkovi, Mariánu Geišbergovi a Mirkovi Krobotovi – v podobě toho filmu dala krásný dárek.
Jaký je Váš osobní vztah k hudbě? Máte ráda hudební žánr, který hraje kapela Smoke?
Písničky z filmu jsem slyšela jen jednou, ale líbí se mi mnoho druhů hudby: mám ráda operu, Bédu Smetanu, Dvořáka… hudbu 60. let, Waldu Matušku, ale i popmusic 80. a 90. let, na které jsem vyrůstala, jazz i současnou hudbu.
Vaše hrdinka má v oblibě prvky východních kultur, new age, esoteriku, duchovno, i vnější atributy, které s tím souvisejí – vonné svíčky, určitý styl oblékání a tak dále. Je vám tento životní styl v něčem blízký?
Fakt ne! Ale to nevadí, ne?
Jak se Vám spolupracovalo s Vaším filmovým partnerem Miroslavem Krobotem? A s ostatními představiteli členů kapely?
Miroslav Krobot mě režíroval v představení v Národním divadle, mám ho ráda. Na chviličku jsem si doopravdy myslela, že je můj manžel.
S režisérkou Alicí Nellis jste pracovala už poněkolikáté. Proč se Vám s ní dobře spolupracuje?
My jsme se poprvé setkaly při práci na představení Lidský hlas v Černé labuti. Mám ji v úctě a v důvěře. Jsem šťastná, že se můžeme občas potkat při práci.
Jak probíhalo natáčení „nahé“ scény na koncertě v SaSazu? Měla jste dublérku?
Přece každý pochopil, že to je Karel Heřmánek! (smích)