Mnoho hlasů

Dvě základní síly hýbou společností: Touha po zisku a touha po moci.

Podnikání a politika nejvíce formují podobu našeho každodenního života. Jsou to dvě oblasti aktivit, do kterých se vrhají ti ambiciózní, ti, co to chtějí v životě "někam dotáhnout". Udávají směr i dynamiku společenského vývoje a kamsi nás vedou. Údajně ke stále většímu blahobytu, stále bohatší spotřebě - a ke stále stabilnější a svobodnější společnosti. Ať se prý nestaráme o to, jestli to tak doopravdy je. Jednou jsme si je vybrali, ve volbách i svou spokojeností horlivě nakupujících zákazníků, tak ať si teď spokojeně užíváme a nepleteme se do toho, jak a kam nás vedou. Zdá se, že většina s tím souhlasí: Stále znovu volí politiky i když neplní své sliby a stále věří v neomezenou budoucnost neomezeného růstu výroby i spotřeby.

Ale žije mezi námi pár desítek tisíc nespokojenců, víc jich asi nebude, kteří chtějí ten velkolepý rozvoj brzdit, politikům nedůvěřují a chtějí je kontrolovat, do všeho jim mluvit a o všem spolurozhodovat. Zdržují a překážejí. O co jim vlastně jde? Nesnaží se zbohatnout, to by přece podnikali - a nechtějí vládnout - to by založili stranu a šli do voleb. Většinu toho co dělají, dělají zadarmo a jsou to věci, které by se jich přece vůbec nemusely týkat, protože nepřinášejí ani zisk, ani moc: starají se o postižené, protestují proti příkoří, které se děje lidem někde na druhém konci světa, trápí se tím, co budou dýchat a pít jejich pravnuci, chtějí kontrolovat, jestli úředníci jednají ve veřejném, nebo ve svém vlastním zájmu, jak se chovají policisté, jestli zisky velkých společností nevznikají na úkor životního prostředí, či utrpení zvířat.

Proč to dělají? Cožpak od toho nemáme úřady, soudy a policii? Nevede nás snad "neviditelná ruka trhu" k obecnému blahu?

Dokumentární film mapuje na konkrétních kauzách posledních let typické občanské aktivity a jejich souboj s tržní i politickou mocí.