O filmu
To, co se zpočátku jeví jako slabé a nicotné, je schopno se rozmnožit a přerůst v zásadní problém, který však může být z pohledu těch, kteří nic podobného nezažili, zcela nepochopitelný a absurdní: …příliš mnoho zajíců, myslivcova smrt…
Hlavním tématem filmu je posedlost. Posedlost láskou, posedlost uměním, posedlost originalitou, posedlost napodobováním, posedlost úspěchem, posedlost penězi a… posedlost sám sebou. Každá posedlost nás dříve či později dovede k zániku, pokud nad ní ztratíme racionální nadhled, pokud se jí necháme uvláčet. Jenomže jedině při tom „vláčení“ - i přes všechny odřeniny a šrámy, můžeme na několik málo okamžiků dojít k nalezení jedinečné ROZKOŠE – a o co jiného v životě vlastně jde?
Hlavní postavou příběhu je mladá žena – Milena – jako úspěšná filmová střihačka je součástí určitého specifického uměleckého prostředí; čím déle zde setrvává, tím silnější má pocit, že se postupně ze všeho nějak vytrácí smysl. Vše se stává banálnějším, vše se technologizuje, vše se opakuje a imituje, přičemž kopie je leckdy ceněna více, nežli originál.
Milena je zamilovaná do Vladimíra (45), svůj vztah však žije na základě iluze, iluze vztahu, kde hlavní slovo má přístroj – mobilní telefon. Mobilní telefon v nás vzbuzuje pocit neustálé blízkosti a přítomnosti milované osoby. Jsme neustále k zastižení, můžeme volat, chceme být voláni, ale hlavně můžeme psát a přijímat – esemesky. Většina jejich komunikace totiž probíhá pouze přes zprávy sms. Fyzicky jako by Vladimír ani nebyl přítomen. K jejich vzájemnému setkání dochází relativně řídce a většinou se jedná o „sexuální vybití“, ovšem z její strany vždy z lásky, v jeho případě je to komplikovanější a pro Milenu stále bolestivě nerozluštitelné. Píší si denně – přeci kdyby mu na ni nezáleželo, tak by jí přeci stále nepsal – stala se z toho pro ni past, ze které se snaží racionálně vymanit, emocionálně však stejně vždy upadá zpět. Snaží se vše ukončit, jenže stále neúspěšně.
Jak již bylo zmíněno, jednou z hlavních dějových linií scénáře jsou sms zprávy – tyto se objevují v průběhu celého filmu, jsou významnou dramatickou složkou. Jejich obsahové i vizuální začlení je důležitým formálním prvkem.
Ač se jedná o příběh velmi intimní, kontext doby zde není nepodstatný. Je to doba, v níž žijeme, ale není nutné být konkrétní (např. v názvech měst, přesného určení roku, kdy se příběh děje atd.). Je to doba, kdy si říkáme – všechno už tu jednou bylo (ve scénáři to jsou úmyslné odkazy na starší slavné filmy a jejich tvůrce). Dalším inspiračním zdrojem scénáře byly i texty francouzského filozofa Jeana Baudrillarda, které se zde objevují v rámci volných citací.
„…ještě štěstí, že všechny objekty, které se nám zjevují, jsou vždycky ty, které zmizely. Ještě štěstí, že se před námi nic nevyjevuje v reálném čase, jen jako hvězdy na nočním nebi. Kdyby byla rychlost světla nekonečná, bylo by tam vidět všechny hvězdy simultánně a zářivost nebeské klenby by byla nesnesitelná…ještě štěstí, že se nic neodehrává v reálném čase, jinak bychom byli v přísunu informací podrobeni takovému světlu událostí, že by v nich přítomnost nabyla nesnesitelné palčivosti…“