Show! je mimořádně vydařeným absolventským filmem, který vznikl na pražské FAMU v tvůrčí dílně Martina Marečka. Bohdan Bláhovec, jeden z nejvýraznějších talentů českého dokumentu, jehož předcházející filmy natočené během studií vyvolaly značný ohlas, déle než rok sledoval cestu 5Angels za slávou, na první stránky bulváru. Výsledkem je autentický, v mnohém překvapivý až šokující pohled do života teenagerské kapely, která je de facto promyšlenou strategií, realizací byznys plánu otce jednoho z andílků. Jeho cílem je vytvořit skvělý komerční produkt a ovládnout trh s dětskou populární hudbou. O čem sní samy dívky? „Náš největší sen je vyprodat Madison Square Garden,“ říká bezelstně jedna z nich. Co všechno jsou pro to ochotny udělat? A do jaké míry jsou rodiče schopní pro naplnění vlastních neuskutečněných ambicí obětovat šťastné a spokojené dětství svých potomků?
„Chování hlavní postavy filmu, manažera skupiny, je v mnoha věcech kontroverzní a sporné. Mně šlo však spíše o to vytvořit film, který bude zamyšlením nad standardy, ve kterých žijeme, a jemu samotnému nabídne upřímný pohled do zrcadla. Myslím, že se to povedlo a důkazem toho byla i jeho snaha právní cestou zamezit projekci filmu. Každopádně vím, že je to v jádru poctivý chlap, který se snaží dělat věci nejlépe, jak dovede a myslí to celé vlastně dobře. Jen mu nedochází mnoho důsledků vlastního chování a film je zčásti ukázal. Osobně věřím, že za čas pochopí, co jsem filmem zamýšlel, dojde určité sebereflexe a situace se uklidní,“ říká k současné situaci kolem filmu Bohdan Bláhovec.
Premiérové uvedení Show! na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě vyvolalo velkou debatu, ve velmi příznivém hodnocení celovečerního debutu Bohdana Bláhovce se vzácně shodli diváci i kritici. Například filmový kritik Kamil Fila krátce po festivalové projekci v Jihlavě pro týdeník Respekt napsal: „Natočit film o tom, co je součástí toho „mít se dobře“, tj. pracovat na sobě a vydělávat, pak může otvírat oči víc, než když věnujete svůj čas a empatii „problémům třetího světa“. Problémy „prvního světa“ (toho civilizovaného a bohatého) totiž můžeme řešit lépe, ale hůře si jich všímáme, protože jsou pro nás kvůli každodenní rutině neviditelné.“
