Adam a Eva 2001

Slovo dramaturga

Přijde-li skutečná láska v šestnácti letech, je mnohem absolutnější a fatálnější, než bývá obvyklé. Adam se zamiluje do Evy a Eva do Adama. Chodí do jednoho ročníku, ale do různých tříd. Zdá se jim, že je to asi to jediné, co je rozděluje, ale ani jeden z nich, na rozdíl od svých biblických předchůdců, nežije v ráji, ale v navýsost nepoetické městské aglomeraci roku 2001. Ráj tak může zůstávat pouze jejich vnitřním prostorem, vše co je obklopuje - město, škola, rodiny - působí odstředivě, chladně a vražedně.

Filmovou povídku Adam a Eva 2001 natočil absolvent FAMU Patrik Hartl podle vlastního scénáře. V hlavních rolích uvidíme, kromě debutující ústřední dvojice Adéla Poláková - Filip Tomsa, Chantal Poullain, Pavla Kříže, Janu Krausovou a Jana Krause. Kamera Tomáš Kresta.

Slovo autora

Adama Eva 2001 je milostný příběh první lásky dvou patnáctiletých, kteří žijí na jednom nepřívětivém pražském sídlišti a přesto, že svět kolem nich, v jejich rodinách, ve škole, může být někdy krutý, oni se mají rádi a jejich láska všechno překonává.

I když první láska většinou nepřežije první okamžiky dospívání, je v lidském životě nějakým způsobem konečná a definitivní, v člověku vždycky nějakým způsobem zůstane natrvalo. I když už je reálně mrtvá, existuje ve fantazii. Mnohdy ta přežívající hodnota ve fantazii je pro člověka mnohem důležitější než to, jakým způsobem skončila či jaká je vůbec její reálná determinace v životě.

Já jsem se nějakým způsobem snažil vzpomínat na své první lásky, a zároveň jsem se pokusil zachytit tu touhu mít někoho rád, touhu po tom, aby ta láska přežila a zůstala v nás. Záměrně je to trošku naivní, protože vnitřní svět člověka, který první lásku prožívá, do určité míry naivní bývá.

Ta naivnost a čistota jsou někdy největší z hodnot, které jsou v první lásce samotné obsaženy. Láska, jakmile se příliš intelektualizuje, komplikuje, příliš racionálně zakotvuje v existující realitě, se tím oslabuje. Čím víc je otevřenější, přímá, bezbranná a často třeba i bezradná, tím je silnější, přežívá a tím se to pouto zdá i pak hodnotnější. Okolo tohoto tématu jsem se snažil cupitat, hrát si s ním, abych z toho měl radost, abych cítil kouzlo té první lásky...

Nejde tu o klasický příběh, ale spíše snaha o zachycení určitého kouzla, atmosféry první lásky. Ta je samozřejmě vždycky zakotvena v nějakém příběhu, ale samotný příběh není tak důležitý jako ten prožitek, který láska nabízí.