Echo - nezapomenutelná slonice

Našla si cestu k srdcím milionů televizních diváků. Dokument BBC

Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný

Video není k dispozici

Před čtyřmi desetiletími se filmaři – přírodovědci poprvé setkali s neobyčejnou slonicí jménem Echo. Od té doby se postupně v televizích celého světa objevovala dlouhá řada filmů. Není proto divu, že si našla cestu k srdcím milionů diváků. Mnohé z toho, co víme o povaze a osobnosti slonů, jsme se naučili od ní – o způsobech přežívání slonů, o vůdcovství a věrnosti, stejně jako o řadě duševních projevů, které vědci zvířatům neradi přiznávají, jako je láska, předvídavost a moudrost. Echo studovala skupina neobyčejně nadšených žen po dobu více než čtyřiceti let. Sledovaly jí každý den až do její smrti v požehnaném věku šedesáti pěti let. Zejména Cynthia Moosová může hodně vyprávět a většina z jejích vzpomínek má i filmovou podobu.

Moudrá Echo

Každý den malá Echo následovala svou matku tam a zpátky po vyšlapaných stezkách, které si její rodina pamatovala celé generace. Věděly, kam mají jít, když je nedostatek potravy a hrozí jim nějaké nebezpečí. V dětství byly pro ni tyto cesty plné zábavy. Teprve až byla starší, zjistila, jak jsou důležité. Echo se naučila tyto cesty nazpaměť. Když se nakonec sama stala vůdčí samicí, poprvé se setkala se Cynthií, která ji pozorovala, jak učí svá vlastní mláďata.

I Cynthia se chtěla učit od Echo, proto použila speciální zařízení, které ty dvě na velmi dlouhou dobu spojilo. Rozhodli jsme se zjistit, kudy sloni putují. Vybrali jsme si proto menší rodinu, uspali jsme vůdkyni stáda a dali jsme jí kolem krku obojek. A protože vysílačka vydávala zvuk píp, píp, dali jsme samici jméno Echo, to znamená ozvěna. Byly to ty staré tradiční obojky, u kterých jste museli chodit s anténou a radiopřijímačem a s takovou malou krabičkou, která tikala. Ukázalo se, že Echo je spíš pecivál, protože po celou dobu, co vysílačka fungovala, nikam dál nešla. Tato metoda mnoho informací nepřinesla. Zato jsme se s ní seznámili a začali jsme ji a její rodinu lépe poznávat.

Národní park Amboseli je výjimečné místo. Deště na Kilimandžáru jej obvykle zavlažují skoro celý rok. Na pláních vyvěrají podzemní řeky ve formě sladkovodních pramenů, které dávají vodu rozsáhlým mokřadům. Ty každý den lákají zvěř, aby se v nich vykoupala a uhasila žízeň. Když ale přijde suchý rok, tráva bez vody přestává růst a sloni hladovějí. Šest týdnů po smrti Echo si sucho, které trvá už pět měsíců, začíná vybírat svou daň. Sloní mláďata potřebují k přežití víc než jen vyschlé kořeny. Jejich matky ale sotva uživí samy sebe. Nejhoršími ztrátami jsou úmrtí starších zkušených samic. V národním parku Amboseli zahynulo 20 vůdkyň stád. Každá taková smrt ohrožuje existenci celé místní populace slonů.

Smrt slona vyvolaná suchem, to znamená přirozenou příčinou, je smutná. O to horší je, když umírají na rány způsobené člověkem. Masajští starší pamatují kruté sucho v roce 1961, kdy přišli o téměř veškerý dobytek. Tentokrát je situace ještě mnohem horší. Voda v okolí Amboseli je stále vzácnější. Konflikty kolem napajedel jsou ostřejší a ostřejší. Střety mezi mladými sloními samci a dobytkem u zdrojů vody nutí honáky používat oštěpy.

Jako vůdkyně stáda byla Echo zosobněním množství zkušeností, které nashromáždili její předkové v průběhu předchozích generací. Nejdůležitější však je, zda se jí je povedlo předat dál. Její rodina v ní ztratila silného vůdce a moudrou matku. Jaký dar předala svým potomkům? A budou si nyní, když osaměli, pamatovat, co je naučila? Echo vedla tuto rodinu téměř půl století. Nyní toto stádo čítající 39 jejích příbuzných a potomků čeká ta nejtěžší zkouška, život bez ní. Během předchozích dvou období sucha ale Echo naučila své dcery a jejich potomky, kde v těžkých dobách hledat vodu a potravu.

Zkušenosti, které Echo předala své rodině, pomohly 34 jejím příslušníkům přežít. V nejhorším suchu, které tu bylo zaznamenáno, nezahynul ani jeden z dospělých členů stáda. To je úžasný výsledek a největší odkaz Echo. Všichni členové stáda, kteří se při hledání potravy roztrousili po celém národním parku, se vrátili. Ženy z organizace Amboseli Trust mezi nimi s velkou úlevou spatřily i Ellu. Ta použila znalosti, které ji její sestra Echo naučila, a zachránila všech osm svěřených slonů. Zbytek stáda, které kdysi vodila Echo, ji jde přivítat. Ella je nyní přirozenou vůdkyní rodiny a Cynthia věří, že její návrat je příslibem nových šťastných zítřků.

Mezi navrátilci je i sirotek Email, který málem uhynul hlady, když jeho matka umírala. Naštěstí ho zachránilo moudré rozhodnutí babičky Echo. Velký počet samic teď přitahuje do parku stále další samce. Deště předznamenávají nejen oslavy hojnosti, ale i dobu páření. Samice, které přišly o slůňata, jsou opět v říji. Sloní mládež bude mít brzy nové bratry a sestry.

Echo žije dál v moudrosti, kterou předala svým synům a dcerám. Je to trvalý dar, který zase oni předají následujícím generacím. Byla výjimečnou slonicí, o tom není pochyb. Byla to nádherná bytost. Dala nám mnoho radosti a dodnes nás naplňuje úžasem.