Jak na ryby s Rudou Hrušínským

Rozhovor s Davidem Havlíčkem

Kdy se vlastně zrodila myšlenka na novou řadu seriálu?

V podstatě jen několik měsíců poté, co první série skončila. Tehdy jsem ale neměl vůbec ambice v pořadu účinkovat coby moderátor a ani mě tenkrát nenapadlo, že bych se měl jakkoliv na jeho výrobě podílet. Chtěl jsem jen, aby jej Česká televize obnovila a v natáčení a vysílání se pokračovalo. Ve stejné době jsem s režisérem pořadu, Davidem Bonaventurou, zkusil začít natáčet rybářská DVD. Ta slavila díky novému přístupu k věci úspěch a točili jsme dál. Postupem let se moje produkce dostala na úroveň, kdy jsme začali být schopni produkovat pořady na klíč v televizní kvalitě a začali jsme se snažit pořad prosadit s tím, že jej budeme sami vyrábět.

Získat prostor v televizním vysílání určitě není snadné. Bylo třeba překonat hodně problémů?

Trvalo to celé čtyři roky. Najezdili jsme možná desítky tisíc kilometrů, na jednáních strávili stovky hodin času a museli jsme překonat celou řadu překážek. Ale nakonec se to i s trochou štěstí podařilo. Jsou sice tací, kteří vysílací čas, což je každou sobotu od 13:00 na ČT1 kritizují, ale jsme rádi, že ho máme. Vybírat si, nebo si dokonce na čas klást požadavky, opravdu nejde.

V seriálu je věnován poměrně velký prostor produkčnímu rybářství. Má to nějaký důvod?

On ten prostor není zase tak velký, vždy jsou to zhruba 3-4 minuty. Nicméně tam ten prostor je a myslím si, že oprávněně. Sportovní rybolov je principielně o tom, že rybář přijde k vodě a chytá ryby. V pořadu se mu pokusíme poradit, jak na to. Aby však bylo co lovit, musí se do vody ty ryby nějak dostat. Samozřejmě se nějaké rozmnoží samy, ale velká většina rybářů si úlovky ponechává a přirozená reprodukce by nestačila, zejména v době, kdy se napřimují toky, vyrovnávají dna a přirozené podmínky pro výtěr mizí. Bez produkčního rybářství bychom tedy měli hezké vody, ale v podstatě z velké části bez ryb. To si ale každý neuvědomuje a neví, jak je mnohdy dlouhá a trnitá cesta k pěknému candátovi, štice či kaprovi.

Jak jsi se vlastně seznámil s Davidem Bonaventurou a Rudolfem Hrušínským?

Jednou mi tak tuším v roce 2005 zazvonil telefon, v něm jsem uslyšel hlas mé sumcařské modly Pavla Tomiho, který mne zval na natáčení coby odborníka na lov dravců přívlačí. Rozklepaly se mi kolena, hlas, ale přesto jsem pozvání přijal a na natáčení přijel. Byla to tehdy moje první zkušenost před televizními kamerami. Zjistil jsem přitom, že Ruda, David, Pavel a vlastně celý štáb jsou velmi milí a pohodoví lidé a že panuje při natáčení pohoda. Za pár měsíců jsme se setkali při natáčení dalšího dílu a tam bylo definitivně semínko přátelství zaseto.

V seriálu je Pavel Tomi nedochvilný a ty zase soustavně něco jíš. Má to reálný základ?

Hihihi… A Ruda vždycky říká, že máme málo času J Abych pravdu řekl, Pavel je většinou spolehlivý a včas chodí. Nicméně s tím údajně měl v minulosti někdy problém. To jsem ale nezažil, tak nevím, zda jsou to jen povídačky. A já? Já mám jídlo opravdu rád a je to na mě i vidět. A když je co užírat a ochutnávat, tak ani v reálném životě nikdy nelením a hrnu se ke stolu…