Jak na ryby s Rudou Hrušínským

Rozhovor s Davidem Bonaventurou

Vím, že jsi pomáhal uvést novou řadu seriálu do života. Jak ses ale dostal k té první?

Vlastně úplně náhodou. Oslovila mě dramaturgie, že přišli nějací mlaďoši s rybářským pořadem a jestli bych o to neměl zájem. Rád zkouším nové věci, tak jsem na to kývnul. Tenkrát jsem si neuvědomoval, že je to rozhodnutí na několik dalších let. A jsem za to rád.

Jaký je tvůj vztah k rybařině? Chodíš sám na ryby?

K rybařině mám velmi vřelý vztah, ale hlavně zpoza kamery. Ono bohužel dost dobře nejde skloubit chytání s natáčením. Rybařina vyžaduje mnoho času a ten díky natáčení chybí. Ale je pravda, že tu a tam protáhnu vláčák. Baví mě chodit kolem řeky a je to skvělý relax.

Co tě baví na natáčení rybářských filmů?

Jsem rád s partou fajn lidí v přírodě. Díky natáčení rybářských DVD a pořadů jsem se dostal na místa, kam bych se jinak nepodíval. Jak u nás, tak i po celém světě. A to beru jako obrovský přínos.

Má natáčení rybařiny z pohledu filmaře nějaká specifika?

Když jsme před lety s pořadem začínali, myslel jsem si, že je to natáčení jako každé jiné. Tehdy jsem o rybách věděl, že kapr se jí o vánocích a že velryba je největší. Po těch zhruba sedmi letech co se věnuji natáčení rybářských pořadů ale vím, že bez základní znalosti rybolovných technik, nástrah, návnad, vybavení atd. to prostě nejde. Má to svoje zákonitosti a ty se prostě musí dodržovat. Jinak natočíte povrchní magazín bez informací, které rybáři zcela správně vyžadují, a to rozhodně nechceme.