Rozhovor s Clémence Thioly
Jak to všechno začalo? Musela jste na casting, nebo vás Milan Cieslar oslovil přímo?
Musela jsem na casting v Paříži, na kterém byl přítomen i Milan.
Proč jste se rozhodla pro tuto roli?
Nádherná role, překrásný příběh, skvělý scénář!
Jaká byla spolupráce s Jiřím Mádlem?
Skvělá. Jasná. Snadná.
Jste i po skončení natáčení v kontaktu?
Ano, jsme. A nejen s Jiřím, ale i s německým hercem Ericem Bowerem. Byli jsme skutečně dobrý tým!
Jaká byla spolupráce s Milanem Cieslarem? Viděla jste nějaké jeho předchozí filmy?
Spolupráce byla výborná. S Milanem se dobře spolupracuje, je velmi přátelský, klidný, precizní a zanícený pro věc. Potřebuji věřit režisérovi, zvláště při tomto typu filmu a charakteru role. A já věděla, cítila, že mohu.
Do Colette jsem o Milanovi a jeho filmech neslyšela, ale po Colette jsem viděla všechny jeho filmy!
Které scény byly pro vás nejtěžší a proč?
Hodně z nich bylo emočně silných a ty jsou asi nejtěžší, protože se musíte absolutně soustředit a zaměřit se na ně, i když se několikrát musí opakovat. Moje úplně první scéna byla v posteli s nacistou Weissackerem – to pro moji postavu Colette byl opravdu těžký moment.
Četla jste někdy knihu od Arnošta Lustiga?
Nikdy, objevila jsem ho až díky tomuto filmu.
Váš největší zážitek z natáčení?
Určitě potkávání se s mixem naprosto rozdílných lidí, herci z různých zemí, místní filmový tým… Velmi bohaté na zážitky, musím říct. Komparsisti – příjemní a trpěliví; vždyť všichni jsme pracovali pro jeden stejný příběh! Pokud chcete slyšet obecnou a všezahrnující definici, pak největším a skvělým zážitkem pro mne bylo celé natáčení.
Co si myslíte o Colette a Vilim?
V jejich páru se odráží možná realita. Takových dvojic určitě existovalo mnoho. S láskou a odvahou, i když smrt na ně čekala doslova za dveřmi.
Dozvěděla jste se díky filmu něco, co vám ve škole neřekli?
Přečetla jsem nějaké knihy a články před natáčením, to ano. Ale do té doby jsem nikdy neslyšela například o Kanadě. Také si nevybavuji, že by nás učili o tak „dokonalé“ nacistické organizaci. Určitě mnohem mnohem horší, než si pamatuji nebo jsem si dokázala vybavit z toho, co nám říkali ve škole.
Proč bychom měli přijít do kina na film Colette?
Dýchat a zažít pocit „milovat“ s těmito krásnými postavami – Colette a Vili. Budou vám připomínat, že navzdory všemu, naděje vítězí a je možná.