Na houby

Hodnocení pořadu:
1 2 3 4 5 Počet hlasů: 498  
Sdílet
| Poslat odkaz

„Kdo nehoubaří, není Čech,“ mohla by klidně znít parafráze známého fanouškovského pokřiku. Je totiž dost dobře možné, že milovníků hub a houbaření je v naší zemi přinejmenším stejně tolik jako příznivců hokeje. Diváci České televize se od 18. února 2012 mohou vydat do lesů a lučin z pohodlí svého obýváku, stačí k tomu jediné: vždy v sobotu dopoledne si zapnout televizi. K třinácti půlhodinovým epizodám, které jsou napěchovány informacemi jak plný houbařský koš, zvou průvodci Arnošt Goldflam, Josef Polášek a přední čeští mykologové.

Na houbyVe srovnání s jinými Evropany jsou Češi národem houbařů. Ročně houby přilákají do lesa sedm lidí z deseti, a proto devadesát procent zkonzumovaných hub jsou u nás houby v přírodě rostoucí. V evropských zemích, kde má příprava hub tradici, jako jsou severské země, Nizozemsko či Británie, volný sběr v zamlženém lese téměř neexistuje, téměř výhradně jsou konzumovány pěstované houby. Češi naopak s mystickým leskem v očích vyrážejí brzy ráno, mají svá místa a často sbírají to, co by cizinci stoprocentně považovali za naprosto nejedlé exempláře. Je to bizarní a zároveň spiklenecký akt sdílené lesní svobody společně s dobrodružstvím plným houbařské nevyzpytatelnosti a překvapení.

Na houbyZábavně pojatý přírodovědný cyklus přímo navazující na jeskyňářskou sérii Vzhůru dolů a cyklus o parcích a zahradách Rajské zahrady II bude mapovat český houbařský rok. Opět se setkáme s Arnoštem Goldflamem v roli roztomile vševědoucího „taty“ a s Josefem Poláškem coby jeho „klukem“ zhýčkaným počítači. Do přípravy projektu byli zapojeni renomovaní čeští mykologové, natáčení probíhalo od jara 2011 do ledna 2012, a přestože loňská houbařská sezóna patřila k nejhorším v posledních dvaceti letech, podařilo se celému štábu nasbírat a natočit stovky mnohdy velmi vzácných exemplářů.

Na houby„Sběr hub, který v pořadu diváci uvidí, není fingovaný – vařilo se přímo v terénu, a co jsme našli, to jsme taky před kamerou uvařili a snědli,“ glosuje natáčení herec a spisovatel Arnošt Goldflam. „Pochopitelně až na jedovaté druhy. A co mi nejvíc chutnalo? Asi houbové bramboráky s liškami a hřiby připravené na lávovém kameni. Celé tohle natáčení v přírodě a setkání s mnoha úžasnými odborníky bylo potěchou pro mysl i tělo.“

Na houby„Největší záhadou seriálu zůstává, kdo mě to otrávil? A čím?“ ptá se představitel kluka Josef Polášek. „Tata tvrdí, že to byl žampion zápašný, maminka si prý zase spletla masák s muchomůrkou citrónovou, čert se v tom vyznej! Hlavně, že to nebyl zákeřný pavučinec. Ale ani výplach žaludku mě nezastavil, nemohl jsem si přece nechat ujít všechny ty kulinářské zázraky. Kdo jednou ochutnal smrže na ředkvičkách, ví, o čem mluvím. Vzhůru na houby!“

Na houbyRežisér Pavel Jirásek komentuje natáčení takto: „Každý režisér si umí představit, že by dostal možnost natáčet houby v přírodě po celý rok, den co den. Jeden díl cyklu Na houby však vznikal s herci pouhé dva dny, ať byly houbové podmínky či nebyly. A protože rok se nakonec ukázal pro houby výjimečně nepříznivý, považuji za zázrak, že to vlastně není ani poznat. Je to zásluhou skvělé spolupráce s řadou předních českých mykologů, fotografů, ale i běžných houbařů ze všech končin republiky, kteří nám dávali tipy a nalezli lokality, kde houby přeci jen rostly. Za mimořádně důležité také považuji, že se nám společně s odborníky podařilo představit i bohaté dějiny české mykologie, na které se často při běžném sběru hub zapomíná, i houby jako inspiraci české kultury: zejména díla několika malířů, a dokonce i hudebního skladatele. Během natáčení se prakticky po celou dobu potvrzoval výjimečný vztah našich lidí k houbám – možná právě tajemství hub je to, co je spojuje a smazává mezi nimi rozdíly.“

Na houby„S myšlenkou natočit pořádný seriál o houbách a houbaření jsme si pohrávali dva roky, od sezóny 2009, která houbami přímo překypovala,“ popisuje vznik námětu dramaturg Ivo Cicvárek. „A na jaře jsme šli do realizace s docela velkými obavami: aby houby rostly, musí být spíš vlhko, deštivo, což komplikuje natáčení. A když je počasí dlouhodobě krásné, zase většinou nic neroste! Nakonec jsme většinu času strávili v lese za krásných slunných dnů, rok 2011 přál spíš vínu, hub rostlo málo. Přesto se dařilo, našli jsme i vzácné teplomilné hřiby a jiné chráněné houby. Když člověk najde hřib královský či muchomůrku císařku – tedy houby, které mnozí zapálení mykologové nespatří třeba několik let za sebou – je to úžasný zážitek. A na Vánoce jsem pak šokoval přátele, když jsem si šel do zasněženého jesenického lesa natrhat penízovku sametonohou, kterou jsem hned použil do polévky.“

Na houbyV každém dílu našeho pořadu se objevuje až několik desítek rozličných druhů hub. Na těchto stránkách najdete vždy pět vybraných druhů, které jsou pro daný díl nejtypičtější. A přidáváme jednu radu: při určování hub se nelze spolehnout pouze na jednu fotografii či kresbu, houby je nutné určovat podle celého souboru mnoha znaků. Rozhodně tedy nedoporučujeme, abyste se vydali na sběr méně známých hub jen na základě našich popisů a fotografií. Mnohé druhy hub se lze naučit bezpečně rozeznávat teprve s mnohaletou praxí a pod vedením zkušených mykologů! Jinak by mohl výlet do lesa skončit na nemocničním lůžku.

Vaření

Na houbyVaření v polních podmínkách je přeci jen jiné než ve vybavené domácí či profesionální kuchyni. A náš pořad není cyklus o vaření, přesto věříme, že mnohé diváky budou přesnější postupy tvorby houbových jídel, které se v každém dílu objeví, zajímat. Nezlobte se zároveň na nás, pokud některé recepty budou jednoduché či zjednodušené oproti vysoké gastronomii. Při vaření v terénu jsme si často vypomáhali kostkami bujónu či jinými předpřipravenými surovinami, které přípravu urychlí.

Na houbyJe zřejmé, že důkladný kuchař se těmto berličkám může snadno vyhnout např. použitím poctivého vývaru. Jednu klíčovou zkušenost jsme si však s vaření v přírodě odnesli – čerstvé houby, právě nasbírané v lese, mají vynikající aromatické i chuťové vlastnosti, silnější než houby, které nebyly sbírány bezprostředně před vařením. A i mezi jednotlivými druhy jsou opravdu velké rozdíly: např. hřibovité houby kupodivu posilují své vlastnosti sušením, zatímco k přípravě rozličných salátů, či smažených hub se mnohem více hodí právě ty druhy, které často amatérští houbaři neznají, pomíjejí. Přicházejí tak o nesmírně širokou paletu chutí a vůní.

Stopáž: 26 minut – Rok výroby: 2011 – ST
Žánr: Vzdělávání
Vysílání pořadu

Tento pořad v současnosti nevysíláme. Můžete si však nechat zaslat zprávu, pokud se objeví v aktuálním vysílání:

Nastavit připomenutí

Starší data vysílání všech dílů najdete kliknutím na následující odkaz.

Další zdroje