Vzhůru dolů!

Do chýnovských mramorů

Rozeklaná Chýnovská jeskyně, jejíž podivuhodné, divoké tvary plné průhledů a propastí provokují fantazii vnímavého návštěvníka, se stala dalším cílem Arnošta Goldflama a Josefa Poláška (2008). Režie P. Jirásek

Chýnovská jeskyně byla ve druhé polovině 19. století naší největší známou jeskyní na západ od Moravského krasu a také jeskyní prvně zpřístupněnou k pravidelným turistickým prohlídkám. Arnošt Goldflam a Josef Polášek se cestou k ní zastavili ve starobylém městě Tábor, které je plné úzkých uliček, tak připomínajících jeskynní chodby. Pacova hora u Chýnova je od Tábora vzdálená již jen několik kilometrů a přes veškerou devastaci území, kterou má na svědomí těžba vysoce kvalitních vápenců, si krajina zachovala romantický charakter. Objevitelská legenda praví, že Chýnovská jeskyně se našla díky skalníkovi Vojtěchu Rytířovi, kterému zapadlo do rozsedliny kladívko - Arnošt Goldflam otestoval tuto historku takříkajíc na vlastní kůži. V jeskyni se našich hrdinů ujal zasvěcený průvodce pan Karel Drbal, který je provedl nejen po nejkrásnějších veřejnosti zpřístupněných místech, které si dodnes drží historický ráz romantických úprav z druhé poloviny 19. století (Čertovy schody, Kaple, Purkyňovo oko, sluj s Drakem), ale ukázal Goldflamovi vstup do veřejnosti nepřístupných divokých míst, plných balvanů po starých závalech a bahna. Chýnovská jeskyně vyhloubená vodou na střetu prastarých mramorů a vyvřelých hornin je i z geologického hlediska unikátní - mramor, narozdíl od vápence, je jen obtížně rozpustný, proto v Chýnovské jeskyni téměř nejsou krápníky, zato je celá prostora tvarově podobná zšeřelému baroknímu chrámu plnému ostrých výběžků a mnohokrát zalomených oblouků. V Táboře naši výletníci začali a v táboře nakonec končí - u ohně a malého stanu se jako vždy ironicky dohadují o cíli následující výpravy. Vezmou s sebou příště děcka, nebo ne?

Přehrát video