Na houby

Lišky, kuřátka a břichatky

Hodnocení pořadu:
1 2 3 4 5 Počet hlasů: 485  
Sdílet
| Poslat odkaz

Houby bizarních tvarů, exempláře jedlé i naprosto nepoživatelné, plodnice vonící i smrduté nacházejí jižně od Prahy A. Godlflam, J. Polášek a O. Jindřich. Režie P. Jirásek

První kroky taty (A. Goldflam) a kluka (J. Polášek) povedou na jedno obyčejné pražské sídliště, kde navštíví hudebního skladatele Václava Hálka. Co má hudba společného s houbami? V tomto konkrétním případě velmi mnoho – Václav Hálek se léta nechává inspirovat houbami, které mu, podle jeho vlastních slov, samy diktují podivuhodné skladby. Vydal dokonce unikátní hudební atlas hřibů, v němž se kromě fotografií a klasických mykologických popisů objevují notové zápisy, které mu nadiktovaly jednotlivé houby.

Na houby – Lišky, kuřátka a břichatkyRole odborného průvodce na tradiční výpravě do lesa se posléze zhostil Oldřich Jindřich, jeden z našich předních amatérských mykologů. Slovo amatér v tomto případě znamená pouze to, že pana Jindřicha vědecká mykologie neživí, z hlediska odbornosti patří k našim nejpřednějším znalcům právě například kuřátek.

Kuřátka, břichatky, lišky a další příbuzné houby patří k nejbizarnějším a zároveň nejkrásnějším ozdobám lesa. Mnohdy mohou připomínat kouzelný svět podmořských korálových útesů. Přestože se často jedná o houby nejedlé a někdy dokonce jedovaté, také tentokrát dojde i na praktické tipy, co můžeme bez obav sbírat a konzumovat. Potěšující je, že se do našich lesů začínají vracet lahodné lišky – Oldřich Jindřich, v civilu profesionální kuchař, z nich učí tatu a kluka uvařit koprovou omáčku.

Stroček trubkovitý

Stroček trubkovitý

Pokud v lese narazíte na místo, kde se ze suchého listí či jehličí klubou malé černé trumpetky, zajásejte. S vysokou pravděpodobností jste objevili takřka nezaměnitelné plodnice houby jménem stroček trubkovitý. Přestože v překladu z němčiny má tato houba odrazující název trumpeta smrti, jedná se o houbu s výraznou kořenitou chutí, které si vážili i naši předkové. Svoje místo měla v tradičním štědrovečerním pokrmu „houbový kuba“.

Jak je možné, že se povědomí o této houbě za posledních padesát let téměř vytratilo? Důvod je zřejmý: podobně jako lišky zmizel z českých lesů i stroček; ale v posledních letech je opět hojnější. Navíc je to houba velmi nevyzpytatelná, jsou popsány případy, kdy mykolog objevil lokalitu se stovkami plodnic, ale v dalších letech se na stejném místě neobjevila černá trumpetka ani jediná. Při natáčení pořadu Na houby jsme o stroček zavadili hned dvakrát – poprvé v listnatých lesích Českého krasu, podruhé také ve středních Čechách, tentokrát v lese jehličnatém. Pokud budete mít při sběru na stroček štěstí, vězte, že se dá nejen velmi dobře sušit, ale uchovat ho můžete i v mrazáku.

Foto: Hannibal's back, wikimedia.org

Kotrč kadeřavý

Kotrč kadeřavý

Je docela zajímavé, že chuťový věhlas kotrče kadeřavého pronikl i do receptů některých britských šéfkuchařů – a to přitom platí Angličané za mykofoby. A mnoho českých houbařů, kteří se pyšní úlovky velkých hřibů, v borovém lese kotrče klidně přejdou. Jak vlastně kotrč vypadá? Objevíte-li pod borovicí houbu, která připomíná kulovitý světle okrový květák nebo mořskou houbu, pak jste nejspíš našli právě kotrč. Ostatně, kdo jednou kotrč bezpečně identifikuje, nesplete si jej později s žádnou jinou houbou – i tvarově snad mírně podobné druhy kuřátek se stále od kotrče velmi výrazně liší keříčkovitými plodnicemi. Kotrč má nezaměnitelné aroma, mnoho houbařů jej využívá k přípravě falešné dršťkové polévky. Autor těchto řádků pak doporučuje kotrče očistit, usušit a používat pod maso. Čistě jen kotrče, nemíchat s jinou houbou! Jeho kořenitá chuť udělá s masem naprosté divy…

Liška obecná

Liška obecná

Oranžové hlavičky lišek se v posledních letech opět vrátily do českých lesů. Podle optimistů je to dobré znamení, které by mohlo indikovat alespoň mírné zlepšení kvality ovzduší. Liška obecná totiž nesnáší kyselé deště, a proto během osmdesátých let z českých a moravských lesů zcela zmizela. Narozdíl od hřibovitých hub, které mají na spodní části klobouku rourky a hub lupenatých, které mají pod kloboukem lupeny, najdeme na spodní straně klobouků lišek tzv. lišty. Lišty jsou, na rozdíl od lupenů, masivnější a vidlicovitě sbíhají až na třeň houby, kde pozvolna mizí – nelze tedy přesně identifikovat místo, kde končí noha a začíná klobouk.

Lišku sbíráme hlavně na vlhčích lokalitách, často mezi borůvčím v borových lesích, vyskytuje se však i lesích listnatých. Záměna lišky hrozí snad jedině za lištičku pomerančovou – což je mýlka, která nebude mít žádné závažné důsledky, pouze si nepochutnáme zdaleka tak, jak na lišce obecné.

Foto: Andreas Kunze, wikimedia.org

Pýchavka obecná

Pýchavka obecná

Tuhle houbu milují hlavně děti – ovšemže ve stadiu, kdy stará plodnice obsahuje miliony drobných výtrusů, které lze rozprašovat po celém lese! Ostatně nežili jste v dětství také v omylu, že přesně téhle houbě by se mělo říkat prašivka, když tak báječně práší? Skutečné prášivky jsou ve skutečnosti houby pýchavkám podobné a slovo prašivka s krátkým a si vlastně nezaslouží žádná houba. To jen naprostí houbařští laici takto označují druhy, které neznají. Hruškovité až kyjovité bílé plodnice pýchavek, které jsou ozdobeny malými kuželovitými bradavkami, snadno v lese poznáme. Sbíráme pouze mladé plodnice s bílou dužninou. Hodí se do polévek, můžeme je smažit na plátky, dokonce při zvolení dobré technologie i sušit.

Foto: Dr. Holger Krisp, wikimedia.org

Hadovka smrdutá

Hadovka smrdutá

Kdybychom žili v pohádce, byla by hadovka smrdutá kouzelným vejcem, do níž ukryl svůj život odporný smrdutý čaroděj. Přesně jako vajíčko totiž hadovka v prvním stadiu vypadá. Jako vajíčko přirostlé k zemi jen malým tenkým kořínkem. Jakmile vajíčko pukne, vyroste z něj mohutný, vysoký třeň zakončený žebernatým kloboučkem, který je celý potažen slizem. Právě sliz obsahuje výtrusy houby: hmyz, který je nalákán mrtvolným, fekálním pachem hadovky, jej olizuje a sliz se jim také nalepí na nohy, čímž se výtrusy houby rozšiřují na velké vzdálenosti. Jakmile je klobouk do běla olízán, přestává houba páchnout. A že je to pach skutečně intenzivní dokazuje i fakt, že hadovku můžete hledat „po čuchu“ na vzdálenost několika desítek metrů.

Užitek z hadovky však žádný mít nebudete. Ve středověku se sice využívala pro výrobu pochybných elixírů lásky a v literatuře se setkáte s poznámkou, že ve stadiu vajíčka je houba jedlá. Nicméně, jak řekl náš průvodce mykolog a kuchař Oldřich Jindřich: příprava takového pokrmu je z hlediska nijaké chuti a obrovské pracnosti vlastně nesmyslná.

Foto: Dr. Holger Krisp, wikimedia.org

Lišky na smetaně
Recept » Lišky na smetaně

Místo dnešního klasického receptu uveřejňujeme celý dopis od pana mykologa Oldřicha Jindřicha, pod jehož vedením jsme tentokrát vařili.

Tuto část pořadu nelze v současné době přehrát. » Videoarchiv

Do pořadu Na houby laskavě poskytli své fotografie:

Jan Gaisler, Oldřich Jindřich, Pavel Jirásek, Pavlína Kalužová, Pavol Kešeľák, Zuzana Kiso, Juraj Komár, Lubica K, Vladimír Kunca, Jaroslav Malý, Milan Pauliny, Josef Pavlík, Maroš Peiger, Romana Plačková, Peter Štálnik, Ján Šuvada, Zdenka Trojánková, Slavomír Žídek

Diskuse diváků
  • JL 5. 8. 2013 21:35

    dotaz

    Jde tento záznam stáhnout na USB? Děkuji za odpověď.JL

  • houbař 5. 6. 2013 18:34

    budou další díly? třeba o houbách rostoucích na zahradě atd..

  • PP 16. 4. 2013 04:07

    to není panthera

    Na fotografii není muchomůrka panterová ale šedivka (tlustá) - jedlá ....

Tato diskuse je určena pouze k výměně názorů mezi diváky. Pokud chcete zaslat dotaz nebo připomínku tvůrcům pořadu, obraťte se, prosím, přímo na Českou televizi.

Napsat do televize Vstoupit do diskuse

Stopáž: 26 minut – Rok výroby: 2011 – ST
Žánr: Dokument
Tento díl ve vysílání

Tento díl pořadu v současnosti nevysíláme. Můžete si však nechat zaslat zprávu, pokud se objeví v aktuálním vysílání:

Nastavit připomenutí

Starší data vysílání najdete kliknutím na následující odkaz.

Hledat všechna vysílání:
pořadu / tohoto dílu

Další zdroje