Architektura (24/45)

Claude Nicolas Ledoux a Solivar

Počátkem 20. století se chodívali v neděli obyvatelé vesnice Arc-et-Senans vyfotografovat před památnou stavbu na území jejich obce. Byla to impozantní, podivná stavba, s dórskými sloupy, umělou jeskyní a budovami podobné kasárnám, obklopovaly jakýsi chrám. Jako by tu vše bylo napsáno nějakým tajemným jazykem. Přesto to není nic jiného než továrna, fabrika na výrobu soli – solivar. Byla postavena ve druhé polovině 18. století pro francouzského krále Ludvíka XV. Osobně schválil její plány. Stavba byla dokončena v roce 1779, pouhých deset let před revolucí, která smetla starý režim. Její architekt byl současně dvořan a pracující muž, pragmatik a vizionář Claude Nicolas Ledoux. Jako králův architekt je oblíbencem osvícené aristokracie, vysokých finančních kruhů, pro něž staví zámky a soukromé paláce. Je to architekt filozof, přesvědčený, že jedině architektura může vyléčit lidstvo. Neboť jak svým neopakovatelným způsobem říká: „Na světě není člověka, jemuž by nemohla pomoci architektura.“ Ledoux své myšlenky obsáhle vysvětluje v díle, které je zároveň jeho závětí a nese název Architektura ve světle umění, mravů a zákonodárství. Popisuje v něm svoje vysněné budovy, například dům, jímž protéká řeka nebo tuto dílnu na výrobu obručí na sudy, i jiné, které skutečně postavil, jako například divadlo v B-zamsonu (Besançonu). V knize, která neustále a bez varování překračuje hranice mezi realitou a fantazií, kde je architekturu třeba číst jako pohádku, zaujímá solivar prvořadé místo.