Architektura (21/45)

Daniel Libeskind a Židovské muzeum v Berlíně

Židovské muzeum v Berlíně postavil v letech 1993/98 architekt Daniel Libeskind. Sám nazývá chodby muzea osami. Osa je přímka a přisuzujeme jí určitý smysl, směr. Zdejší tři osy ztělesňují v prostoru tři základní historické zkušenosti německého judaismu - Kontinuitu, Exil a Smrt. Tři bohatě rozvětvené cesty, brutálně zvýrazněné světelnými čarami probíhají po stropě.

Toto zde není obvyklá procházka muzeem, ale cesta připomínající Zkoušku. Libeskind: "Nejsou to prázdné prostory, mají velice silný ideový náboj. Patřím k těm, kteří věří, že prostor musí vyvolávat pocit něčeho autentického, jinak bychom nepotřebovali architekturu, postačilo by inženýrství. Osobně využívám tradičních prostředků architektury - materiálů, proporcí, světla - abych vytvořil prostor, který nikdy předtím neexistoval. Ještě nikdy tu nebyla budova, jejíž vchod by se skrýval v barokní stavbě, kde je třeba následně sestoupit Dvanáct metrů pod zem a jejíž schodiště a hlavní komunikační tepny nejsou ani v nejmenším tam, kde bychom je hledali. Pro mě to představuje zkušenost berlínských Židů, nejde o žádné divadelní či filmové efekty, je to promyšlené a v tom nejlepším i nejhorším to promlouvá o zkušenosti, kterou se mi zdá důležité sdělit".

Stejně jako ve starých pohádkách, jediná z těch tří cest vede do muzejních sálů. Je to nejdelší osa, kterou Libeskind nazývá "osa kontinuity", kontinuity židovské přítomnosti v Německu.