Nevládní organizace

S pojmem humanitární pomoc se sice setkáváme častěji až v moderní době - koneckonců rozsahy katastrof, ať již přírodních, nebo způsobených člověkem a jejich dopad zpátky na lidstvo jsou čím dál větší - ale s principem humanitární pomoci jako dobrodiní, almužna, dobrý skutek, pomoc slabším a chudším, se potkáváme již na úsvitu dějin současné civilizace. Ve všech nábožensko-filozofických systémech má dar, pomoc, almužna výjimečné místo. Například v Islámu je zakát - almužna - jedním ze základních pěti pilířů víry a časem se stala vlastně jakousi povinnou daní, kterou musí každý muslim odevzdávat na dobročinné a veřejně prospěšné činnosti. Svůj předobraz má zřejmě v Ježíšově přístupu k almužně jako jednomu ze tří aspektů skutečného duchovního života a židovském lpění na starosti o potřebné. Stejně tak najdeme doporučení dobročinnosti v buddhismu i hinduismu, i když zde jsou patrné opačné trendy, kdy se příjemcem milosti nestává obdarovaný, ale darující.

Silná tradice dobrodiní v křesťanství se začala projevovat poprvé zejména při koloniálních výbojích evropských katolických králů ve středověku. Samozřejmě, že dodnes si s sebou evropská civilizace nese stigmata této často vnucené pomoci. Ve jménu Vyššího a Lepšího křesťané páchali dobro, kde je napadlo. Přesto není možné nahlížet na dějiny humanitární pomoci pouze z jednoho úhlu. Jde o komplikovaný problém, ve kterém je podstatné dobrat se podstaty, ze které se řetězí jednotlivé příčiny a následky.

Impuls k založení Mercy Corps International (s trochou naivity lze přeložit tento název jako Mezinárodní armáda soucitu) vyšel v roce 1979 od současného prezidenta organizace Dana O'Neilla, který byl tehdy zasažen tragédií kambodžských uprchlíků (boat people). Kambodžané utíkali před hladomorem a genocidou ve vlastní zemi přes moře na chatrných člunech a bárkách. Nově vzniklá organizace na jejich záchranu nazvaná Save the Refugees Fund získala podporu manželky prezidenta USA Rosalynn Carterové, zpěvačky Pat Boone, kardinála Bernarda Lawa a dalších prominentních Američanů. Díky činnosti fondu se podařilo na situaci v Kambodži upřít pozornost americké veřejnosti a získat tak dostatečné zdroje, které pomohly poskytnout základní, k životu nezbytnou pomoc statisícům Kambodžanů.

Po rozšíření oblastí činnosti fondu i na další regiony byl Save the Refugees Fund přejmenován v roce 1981 na Mercy Corps International. Hlavním sídlem organizace byl zvolen Portland ve státě Oregon. Fond postupně začal poskytovat lidem v ohrožení živelnými nebo politickými katastrofami nejen bezprostřední potravinou a jinou pomoc, ale snažil se svou činnost rozšiřovat i na tzv. rozvojovou pomoc. Tedy takový druh pomoci, který má zásadní význam pro řešení problémů hladu a bídy z dlouhodobějšího hlediska. Původně byly MCI a Save the Refugees Fund založeny na křesťanských základech, na přesvědčení, že "MCI pomohou vytvořit svět, ve kterém proměněná láska Boží přemůže nenávist, násilí, chudobu a zoufalství; svět kde děti zažijí pečující rodinu, vychování, posvátné životní prostředí, lásku, příležitost k naplnění jejich od Boha darovaných schopností." Postupně se však staly jak nadnárodní, tak i multireligiózní nebo nadnáboženskou společností. Jednotlivé programy MCI se zároveň staly modelem pro rychlé a efektivní akce jednorázové pomoci a rozvojových programů na celém světě. Zaměřují se na zmírnění chudoby i útlaku v různých zemích světa.

Přes všechno snažení řady mezinárodních vládních i nevládních organizací k utišení bolestí třetího světa, jakoby problémy světa neustále narůstaly. "Nůžky" mezi bohatým severozápadem a chudým jihovýchodem jako by se rok od roku více a více rozvírali. Humanitární pomoc se často stává jenom jakýmsi odpustkem za staletí vykořisťování. Bílá rasa hledá odpuštění a domáhá se ho stejně nevhodně, jako dříve využívala svých prebend. Řada kritiků ze zemí třetího světa dnes mluví o nové kolonizaci, kterou provádějí humanitární organizace. V tomto filmu je zastupuje především dr. Gedla z Etiopie, který již léta pracuje a žije v České republice a patří mezi velké kritiky systému humanitární pomoci v Africe. Zejména nesmyslné přezásobení produkty, které země nepotřebují, nebo zbožím, které by například při finanční pomoci mohly vyrábět sami. Tak se často stává, že se v zemích postižených katastrofami po zásahu humanitárních organizací rozkládají místní ekonomické vazby, stejně jako ty politické, které ničí vstup západních humanitárních pracovníků do místních politických struktur.

V roce 1982 MCI spustil první program rozvojové pomoci v Hondurasu. Programy v této zemi postupně začaly zahrnovat: poskytování lékařské péče, vzdělávání a budování infrastruktury. Druhou velkou vlnu programů na pomoc Hondurasu a dalším středoamerickým zemím zahájily MCI v říjnu 1998 po ničivém hurikánu Mitch. Podstatné prostředky nezbytné pro likvidaci následků hurikánu Mitch a záchranu životů postižených obyvatel poskytuje již v této době organizaci MCI program americké vlády USAID. Koncem devadesátých let tak MCI funguje do určité míry jako zprostředkovatel americké vládní pomoci v celé řadě míst světa, kromě střední Ameriky např. v Libanonu, Ázerbajdžánu a dalších středoasijských republikách.

Mercy Corps jsou nejvýznamnější humanitární organizací poskytující pomoc hladovějící komunistické Severní Koreji. Program pomoci této zemi začal v březnu 1996. MCI dodává do země obilí v rámci americké vládní pomoci, osivo do některých zemědělských družstev, hygienické a zdravotnické potřeby a podobně. Spolu s potravinovým programem OSN koordinuje také dodávky ostatních nevládních organizací do Severní Koreje. Snaží se zároveň o zprostředkování dialogu mezi severokorejskou vládou a Spojenými státy a mezinárodním společenstvím. Představitelům MCI je jako jedněm z mála občas povolován přístup do jinak uzavřené Severní Koreje, kde mohli od července 1996 více než desetkrát osobně kontrolovat průběh humanitární pomoci a její výsledky. Tyto návštěvy umožnily lépe odhadnout rozsah a určit způsoby pomoci obyvatelstvu, což mělo vliv i na další rozšíření pomoci směřované do země ze strany dalších humanitárních organizací.

V posledních letech se MCI staly koordinátorem, který zastřešuje a pomáhá integrovat jednotlivé humanitární a lidsko-právní organizace při práci na programech různého druhu pomoci i v celé řadě dalších zemí. Prostřednictvím uzavírání smluv o strategické partnerství s velkými humanitárními organizacemi jako je Proyecto Aldea Global (1989), MerciPhil (1993), Scottish European Aid (1996) a Pax World Service (1997) se MCI snaží o vybudování globální humanitární sítě.

Mercy Corps International jsou organizací, která nyní poskytuje, pro své zkušenosti a znalosti, dostatečné záruky řadě vlád a ty jejich prostřednictvím šíří a uplatňují svou rozvojovou a humanitární pomoc. V posledních letech tak tvoří vládní zdroje Spojených států, zemí Evropské unie a OSN hlavní zdroj finanční prostředků pro realizaci pomoci poskytované prostřednictvím MCI. Organizaci však podporují finančními dary i jednotlivci, firmy, církve a různé nadace.

MCI působily do dnešního dne v desítkách zemí po celém světě. Od svého založení rozdělily více než 450 miliónů dolarů v 68 zemích při dodávkách potravin, zajišťování vody, přístřeší, zdravotnické péče, vzdělání a poskytování malých půjček místním řemeslníkům a průmyslu. Každý rok je pomoženo více než 2 miliónům lidí. Přičemž hlavní projekty jsou v posledních letech zaměřeny na Severní Koreu, Bosnu, Kosovo a oblast Střední Asie a Kavkazu.

Pro organizaci pracuje 450 zaměstnanců a řada dobrovolníků. Většina zaměstnanců MCI pochází ze zemí, v nichž jsou uskutečňovány jednotlivé humanitární projekty. Přes 94 procent zdrojů, které organizace získá, jde přímo lidem v nouzi. Finance organizace jsou kontrolovány každý rok nezávislou auditorskou firmou a plný finanční výkaz je přístupný na žádost. MCI splňuje finanční a účetní standardy National Charities Information Board, InterAction a Evangelical Council for Financial Accountability.

Ve filmu se mimo již zmíněného dr. Gedly objeují zejména pracovníci MCI v Kosovu (Terry Hesselius - zakladatel Balkánské sekce MCI), čeští řidiči, kteří pracují pro MCI v Kosovu-Peji, Lidé z Nadace Člověk v tísni, která s MCI spolupracovala právě v oblasti Kosova (Š. Pánek), armádní kaplan, který se dívá na práci humanitárních organizací také z jiného pohledu, a další osobnosti.

Film nevypráví pouze historii jedné organizace, ale pokouší se položit před diváka zásadní otázku mravnosti moderní civilizace a pokroku, která na jedné straně přináší obrovský zisk malé skupině lidí a na druhé vytváří celé oblasti strádajících, kterým musí pak následně být pomoženo. Otázku o mravnosti a smyslu této pomoci, která často narušuje základní sociální vazby v určené zemi. Otázku na kterou neexistuje žádná uspokojivá odpověď - jen mnoho dalších otázek.