Kruh se uzavírá
Každý režisér má v oblibě jinou fázi pracovního procesu – přípravu, zkoušení s herci, vlastní natáčení, práci ve střižně. Která fáze nejvíce bavila a uspokojovala režiséra Václava Havla?
„Nejvíc mne asi bavilo to, co je koneckonců nejdůležitější, totiž samotné natáčení,“ přiznává Václav Havel. „U toho mne jen znervózňovala délka přípravy každého záběru. Byl jsem sice obklopen skvělými profesionály, kteří nepromarnili ani minutu, nicméně člověku, který na to není zvyklý, vadí trochu to neustálé čekání na okamžik, kdy bude vše připraveno k samotnému točení. Film přitom – aspoň u mne to tak bylo – člověka natolik pohlcuje, že si nemůže to čekání krátit například četbou nebo sledováním televize nebo debatami o jiných věcech. Také nebylo pro mne jako člověka až úzkostlivě odpovědného příjemné, že to stojí mnoho peněz a že je třeba kvůli tomu i kvůli mnoha jiným věcem, jako například kvůli smluvním závazkům herců, přesně dodržovat natáčecí plán. Byli jsme sice hotovi dřív, než bylo plánováno, ale ta nejistota, zda to stíháme, mne dost zneklidňovala.“
K pohybové spolupráci přizval režisér i předního světového choreografa Jiřího Kyliána. „Mít tu možnost spolupracovat s těmi nejnadanějšími herci, kteří se v České republice vyskytují, je něco úžasného! Byl to pro mne velký svátek,“ říká Jiří Kylián a dodává: „Setkáni s Václavem Havlem a možnost být v jeho blízkosti, povídat si s ním o životě a umění, je jedním z největších zážitků mého života. Jeho režijní pokyny byly vždy velmi přesné a já jsem se jenom snažil je co nejvěrohodněji realizovat.“ Václav Havel také na Kyliánovu adresu nešetří pochvalami. „Ta spolupráce byla skvělá. Věděl přesně, co chce, uměl to jasně a rychle sdělit, suverenita se u něj snoubila s laskavostí. Škoda jen, že jsme si nemohli té spolupráce užít víc.“ Přitom připravil světoznámému choreografovi k řešení situaci, kdy část ryze činohereckého ansámblu vystupuje i ve velké taneční scéně. „Snad je to trochu kuriózní, ale když mi bylo 19 let, tak jsem spolupracoval s herci Činoherního Klubu na hře Na koho to slovo padne v režii Jana Kačera. To byl tehdy pro mne také velký zážitek,“ vzpomíná Jiří Kylián. „Takže touto spoluprací s Václavem Havlem na jeho filmu Odcházení se vlastně tento kruh uzavírá…!“
Před natáčením Václav Havel řekl, že pokud se film nepovede, bude první, kdo to pozná a pak ho zavře do trezoru, vrátí sponzorům peníze a nedovolí jej uvést. Protože vše směřuje k premiéře, tento „krizový scénář“ určitě nehrozí. Řada režisérů se však přiznává k tomu, že mají tendenci do poslední chvíle film vylepšovat a ještě při premiéře by jej chtěli změnit. Potýkáte se také s tímto pocitem nejistoty, a nebo jste s konečným tvarem filmového Odcházení zcela spokojen? „To s tím trezorem byla samozřejmě nadsázka nebo jakýsi položert. Ten film nezakážu, snad bych na to ani neměl právo, ale zvědavý na ohlasy pochopitelně budu. Budou-li příznivé, zaraduji se, že má veřejná kariéra nekončí a nevrcholí výbuchem, nebude-li to úspěšné a roztrhá-li to kritika, řeknu si, že lidi potkávají horší věci, než že se jim nepovedlo natočit dobrý film,“ říká Václav Havel.