Služby v našich službách plus

Petr Jančárek: Plněná kapsa paní nadlesní se už nenosí

Právě teď o prázdninách a dovolených hodně cestujeme. Možná, že bychom si v letním toulání měli vyšetřit ve čtvrtečním podvečeru slabou čtvrthodinku na televizní obrazovku. Cyklus Služby v našich službách, který se v této době vysílá, nám totiž pomůže docílit toho, abychom se při našem putování měli co nejlépe a chvíle volna si vychutnali bez zbytečného dohadování s personálem. Další díl z cyklu se snaží odpovědět na otázku, zda se můžeme v restauraci nadchnout něčím novým? Takové informace se hodí vždycky.

Zábavným průvodcem je, jak jste se dočetli v minulých číslech časopisu, Václav Žmolík, s nímž jsme si o službách v cestovním ruchu už povídali. Tentokrát se zastavíme s Petrem Jančárkem, jedním z režisérů osmadvacetidílného cyklu. Příznivci pořadů asi vědí, že deset dílů ve čtrnáctiminutové verzi je určeno široké veřejnosti, dalších osmnáct, o čtyři minuty delších, míří hlavně k těm, kteří už mají v oboru určité profesní zkušenosti a nebo se o něm chtějí více dozvědět, což může být koneckonců každý z nás. Petr Jančárek natočil pět témat, v obou pojetích, tedy pro laiky i pro profesionály. O režisérovi Jančárkovi se ví, že díky své práci hodně cestuje, a tak jsme se ho zeptali, zda ho při návštěvách restaurací s televizním štábem objevil něco nového?

„Shodou okolností jsem točil o gastronomii už před několika lety, takže o oboru něco vím. Navíc se vzhledem k povolání a častým cestám v restauracích stravuji, někdy víc, než bych si přál. Myslím si, že pohostinství se u nás hodně zlepšilo. Důležité ale je, abychom se vyrovnali ostatnímu světu. Během natáčení jsem se setkal se spoustou zajímavých lidí, kteří mají svou profesi rádi, přistupují k ní poctivě a jde jim o dobré jméno firem. S kamerou jsme projeli notný kus republiky, jen namátkou vzpomenu třeba restaurace v Chodové Plané, Českém Krumlově, Peci pod Sněžkou, Poličce. Všude jsme objevovali na jídelních lístcích krajové speciality. Nabídka jídelního lístku je zásadní záležitost, ovlivňují ji místní podmínky, očekávání klientely i kreativita personálu. Na skladbě jídelního lístku závisí úspěch podniku a manažeři mu věnují nesmírnou pozornost.

Profesionálové mi například potvrdili domněnku, že přespříliš bohatý jídelní lístek nezaručuje kvalitu jídel, protože takovému množství pokrmů lze jen s obtížemi věnovat potřebnou péči. Další zajímavostí je zjištění, že restaurace opouštějí od trendu 90. let, kdy nás sice překvapovaly úžasné názvy jídel, ale neuměli jsme si představit, co se nám vlastně předkládá. Třeba „Plněná kapsa paní nadlesní“ skýtala sice překvapení, často i nemilé. Na jídelních lístcích dobrých restaurantů dnes najdete jednoduché srozumitelné názvy, které vypovídají o složení pokrmů. Jídlo je velmi lidská záležitost,“ dodal s úsměvem režisér, „a práce na dokumentech ze seriálu Služby v našich službách byla přes velké množství v krátkém čase navíc zábavná a ve srovnání s tématy, jimž se věnuji obvykle, i trochu odpočinková. Každý z nás má nějaké poznatky z pohostinství v sobě, ale často se ještě ostýcháme je definovat a hlavně sdělit personálu. Témata cyklu Služby v našich službách snad pomohou, abychom se osmělili a jako hosté prostě a důsledně vyžadovali to, co nám za naše peníze náleží. K čemuž s Václavem Žmolíkem a ostatními kolegy vyzýváme i ctěné televizní diváky.“

Připravila: Daniela Kupsová, foto: archiv ČT
Převzato z časopisu ČT+