Království za koně

Radka Stratilová, moderátorka pořadu

Jaký je tvůj vztah ke koním?

Koně mám ráda od malička. Zhruba od druhé, třetí třídy jsem pravidelně den co den prostála u výběhu celé odpoledne. V Šumperku, kde jsem žila a navštěvovala školu, byli koně a kousek od stájí bydlela moje kamarádka, za kterou jsem chodila. Tak to všechno začalo. Od chvíle, kdy se u nás doma začaly ve velkém ztrácet kostky cukru a já jsem se před rodiči schovávala mezi překážkami na jízdárně, když se mělo jet na návštěvu k prababičce, bylo jasné, že se snu jezdit na koni prostě nevzdám. Táta seděl v autě s evidentně rezignovaným výrazem a mamka křičela, ať okamžitě vylezu a jdu do auta. Samozřejmě marně. Tenkrát odjeli sami a já jsem věděla, že to mám vyhrané. Pak mi podepsali papír, že souhlasí s tím, abych navštěvovala jezdecký oddíl a bylo to. Bohužel následně došlo k tomu, že se mi můj koníček začal křížit s odpoledním vyučováním a bylo po ježdění. Ale i přesto jsem si ve volných chvílích zašla za mojí favoritkou - kobylkou Saharou. Pořád jsem si pečlivě vedla svoji „kroniku koní“, které vévodil můj velký oblíbenec Železník.

Jak se ti seriál točil?

Myslím si, že tohle byl asi osud. Takové vyrovnání za to, že jsem si tenkrát moc zajezdit nemohla. Když ta nabídka přišla, tak mě doslova dostala do kolen a nějak jsem tomu nechtěla zpočátku věřit. S radostí jsem se do toho pustila a musím říct, že tohle pro mě bude nezapomenutelné. Točilo se pořád u koní a to mě bavilo. Štáb byl super, takže první obavy rychle opadly a hodně jsem se toho dozvěděla. Poznala jsem spoustu lidí, kteří se kolem koní točí a musím říct, že bylo opravdu moc příjemné je pozorovat. Člověk na nich vidí, že tohle není jejich druhý domov, ale že tohle je jejich opravdový domov - být s koňmi.

Jak jsi přijala, že budeš spolupracovat v moderování právě s Martinem?

Martina jsem znala ze Zdivočelé země a všeobecně jen z televizní obrazovky, takže jsem byla hodně zvědavá. Byla to taková ta zvědavost a obava zároveň, ale Martin je skvělý parťák. Ve všem mi pomáhal, bavil celý štáb a hlavně bylo znát, že o koních opravdu hodně ví. Jsem moc ráda, že jsem ho mohla poznat osobně a nejen z televizní obrazovky.

Co ti natáčení přineslo - rozšířil nebo změnil se tvůj pohled na koně - v čem a proč?

Rozhodně jsem si rozšířila znalosti. Teď už třeba vím, že až příště půjdu ke koním tak raději s mrkví, než s cukrem. A ke koním půjdu určitě. Hned po natáčení jsem žhavila telefon, protože moje kamarádka má svého koně. Otázka zněla jasně: „Vezmeš mě s sebou?“ A ona souhlasila, takže je ruka v rukávě. Tentokrát si to už ale nenechám ničím překazit, za překážky se schovávat taky nemusím a mrkev koupím cestou. :)

Foto © Marek Holub