Život je ples

Alena Müllerová, šéfdramaturgyně

Proč jste se rozhodli právě pro mezigeneračně zaměřený seriál?

Alena Müllerová
manažerka vývoje

Dialog mezi generacemi je důležitý a probíhá nepřetržitě. V rodinách přece neustále řešíme vztahy mezi dětmi a rodiči, mezi prarodiči a vnoučaty, mezi mladšími i staršími příbuznými. Také v zaměstnání dochází ke generačním střetům nebo naopak k setkáním. Stejně jako autorka seriálu Irena Obermannová oslavím v době vysílání závěrečných dílů seriálu – v dubnu 2012 – padesátku. Mamince Ireny je osmdesát let, mým rodičům přes sedmdesát. Všichni naši vrstevníci mají rodiče seniory. A vidíme, že každý se s vyšším věkem a stárnutím vyrovnává jinak. Jak prožít podzim života co nejlépe? Je to moc zajímavé a zásadní téma.

Irena Obermannová mi začátkem roku 2008 přinesla několik námětů na hrané seriály. Já jsem je předložila tehdejší ředitelce programu ČT Kateřině Fričové a ona si vybrala téma, které si mi zamlouvalo nejvíc, ale obávala jsem se, že neprojde, protože prostředí domova seniorů bude pokládáno za příliš depresivní. Naštěstí jsem se zmýlila a paní Fričovou právě tento námět zaujal. Irena Obermannová napsala podrobnou synopsi, rozepsala charaktery a pro rok 2009 byla schválena literární příprava.

Celý rok pak autorka psala, vzniklo několik verzí, které jsme průběžně připomínkovaly spolu s dramaturgyní Natašou Slavíkovou. Seriál se začal točit na podzim 2010 a dokončoval se po několikaměsíční přestávce v roce 2011. Nejtěžší bylo přepsat seriál, původně psaný pro kratší období, na příběh, který se odehrává během celého roku. Scenáristka napsala kolem pěti verzí všech šestnácti dílů. Úpravy pak ještě připravil režisér Petr Slavík a k 9. až 16. dílu jsme přizvali také Rudolfa Merknera a Tomáše Vávru, které znáte jako autory seriálu Vyprávěj.

Jednak se ženy dožívají vyššího věku než muži, takže logicky starších žen je více. Také se více a rády dívají na televizní seriály. Dalším důvodem je jistě i to, že autorka je žena, má dvě dcery a píše knížky, které více oceňuji ženy, přestože já si osobně myslím, že nejde o tzv. ženskou četbu. Ale mužů v seriálu není málo, připomeňme postavy, které hraje Radoslav Brzobohatý, Igor Bareš, Oldřich Vlach, Stanislav Zindulka, Jiří Krampol, Petr Lněnička, Matěj Hádek či seriálový syn hlavní hrdinky Lenky Vlasákové Adam Mišík.

Která postava je vám obzvláště blízká?

Osobně mám ráda Rozárku Malou. Líbí se mi její laskavost a vztah k rostlinám. A dojímá mě křehkost, něha a noblesa Daniely Kolářové. Ona je typ ženy, která jakoby nestárla. Také mě baví stará Rašková v podání Aleny Vránové, to je správně provokativní postava. Nebo nesnesitelná, ale v jádru skvělá dívka Linda Řípová Bereniky Kohoutové. Mám vlastně ráda všechny postavy, koneckonců už s nimi trávím tři roky.

Proč padla volba právě na režiséra Petra Slavíka?

Petr Slavík natočil podle předlohy knihy Ireny Obermannové úspěšný televizní film Divnovlásky. On je tak trochu autorčin protipól. Čekala jsem, že nabídne dejme tomu racionálnější, střízlivější pohled. Občas se mi v průběhu práce na seriálu zdálo, že její poetiku uzemňuje až moc, ale s celkovým výsledkem jsem spokojena. Režisér dokázal zvýraznit dějovou linii, za dokonalý pokládám jeho výběr herců. Seriál je podle mého názoru i podle předběžných diváckých výzkumů velmi napínavý, ze života a přitom lidský.

Komu je seriál adresován?

Je určen všem generacím. Myslím, že se bude líbit hlavně divákům od třiceti let výše, pro které jsou důležité rodinné vztahy v širší rodině.

Nejstarší v rodině je můj tatínek, kterému bude brzo 77 let. Stále ještě pracuje, je vášnivý rybář a loni v zimě byl jako každý rok lyžovat v Alpách. Doučuje vnuky matematiku a fyziku jako Eda Vavroušek z našeho seriálu, a je stejně optimistický. Maminka je o 2 roky mladší, fyzicky na tom není nejlépe, ale duševně je neobyčejně svěží. Vaří nejlépe na světě a k rostlinkám má podobný vztah jako Rozárka Malá.