Děti 50. let

Švýcarský Robinson - Jan Hlach

Cyklus dokumentů studentů FAMU o dětech politických vězňů 50. let. Režie I. Jestřábová

Když bylo Janu Hlachovi 11 let, jeho rodiče byli komunistickým režimem odsouzeni ke 14 a 15 letům vězení za pomoc při útěku nevinného člověka z vězení. Jan a jeho 2 mladší sourozenci putovali k tetě, která je deptala a omezovala takovým způsobem, že plánovali útěk do dětského domova. Otec se naštěstí vrátil z vězení už po 4 letech, protože jako lékař dostal milost za zlikvidování epidemie na dole, kde si odpykával trest. Maminku propustili až po dlouhých 10 letech. V roce 1968 emigrovala celá rodina do Švýcarska, kde Jan a jeho sourozenci žijí dodnes. Oba rodiče ve Švýcarsku zemřeli a jsou tam pochováni. Po sametové revoluci si Jan pořídil byt v rodném Písku, kam jezdí několikrát do roka, ale nastálo zůstává ve švýcarském Fribourgu, přestože, jak říká, Česká republika už navždy zůstane jeho 'doma'.

Dokument Švýcarský Robinson formou intimního portrétu jednoho člověka odhaluje osudy tisíců dalších, kteří byli ve své vlasti perzekuování a kteří našli nové domy za hranicemi. Co jej činí mimořádným, je v první řadě Janova schopnost podívat se i na nejtěžší životní situace s nadhledem a humorem, stejně tak jako jeho ohromná síla vůle a životní energie, kterou po celý život oplýval a která byla i hlavním důvodem, proč i přes nepřízeň režimu vystudoval a ve Švýcarsku pak velmi úspěšně podnikal. Film se odehrává v Čechách, v Janově rodném Písku a Českých Budějovicích a ve švýcarském Fribourgu. Obsahuje řadu unikátních archivních materiálů natočených Janovými rodiči, které nám umožňují nahlédnout do života rodiny Hlachových během války nebo být svědky motocyklových závodů, kterých se Jan úspěšně účastnil v 60. letech.

Příběh rodiny Hlachovy

Slovo režisérky ke vzniku dokumentu:

Na začátku byl jen dopis. Jan Hlach ho poslal ředitelce dětského domova na Zvíkově, který sídlí ve vile, která kdysi patřila Janově rodině, posléze byla komunisty zabavena a po 1989 roce opět vrácena. Jan ji pár let po revoluci odprodal zpět dětskému domovu, který tam sídlil už od druhé poloviny 50. let. V roce 2007 ale navštívil jeho webové stránky a znepokojilo ho, že o historii budovy i jeho rodiny jsou tu jen kusé a ne zcela pravdivé informace. V onom emailu pak ředitelce domova detailně popisuje, co se stalo s jeho rodinou poté, co byli oba jeho rodiče právě ve zvíkovské vile zatčeni, aby byli později uvězněni a odsouzeni k 14 a 15 letům vězení i propadnutí veškerého majetku. Shodou šťastných okolností se mi při hledání syna politických vězňů pro pokračování cyklu Děti 50. let dostal do ruky právě tento dopis. A přestože Jan žije stovky kilometrů daleko, bylo jasné, že za takto silným příběhem stojí za to vyrazit.

• dramaturg: Markéta Turnová
• zvuk: Petr Šoltys
• produkce: Jana Kabátová
• kamera: David Cysař
• režie: Iva Jestřábová

Přehrát video