Děti 50. let

Jsem na zahradě - Věra Pavlovcová

Cyklus dokumentů studentů FAMU o dětech politických vězňů 50. let. Režie P. Hátle

Paní Věra se narodila v Nové Pace v rodině zahradníka a švadleny. Otec se během 2. světové války aktivně podílel na protinacistickém odboji. V roce 1950 byl zařazen do podskupiny Milady Horákové a ve vykonstruovaném procesu byl odsouzen za velezradu a podporu ilegální strany ke dvanácti letům odnětí svobody, ztrátě veškerého majetku a finanční pokutě 20.000 československých korun. Ve věznici zažil velké mučení. Nakonec byl podmínečně propuštěn před Vánocemi 1953. Maminka zemřela předčasně na rakovinu v 56 letech v roce 1971. Tatínkovo zdraví zůstalo po návratu z komunistického vězení podlomené. Zemřel v roce 1988 po jednoduchém chirurgickém zákroku záhadnou smrtí.

Paní Věra se vyučila mechanikem a později odmaturovala v Jičíně na střední průmyslové škole. V současné době je ve starobním důchodu a žije se svým mužem střídavě v Hradci Králové a rodném městě, kde se angažuje v pobočce č. 41 Konfederace politických vězňů jako zapisovatelka. Má tři děti a sedm vnoučat.

Filmové vyprávění příběhu paní Věry Pavlovcové je stylizovanou rekonstrukcí její půlstoletí staré cyklistické výpravy do kriminálu ve Valdicích. Tehdy jezdila do Valdic navštěvovat svého tatínka. Během její dnešní cesty zarostlou rodinnou zahradou, skleníkem a podkrkonošskou krajinou, s odbočkami na hřbitově a atletickém stadionu, se otevírá minulost a zjevují se duchové totality, v čele s prvním dělnickým prezidentem Klementem Gottwaldem, jeho chotí Martou a vnučkou Batul. Film o osudu paní Pavlovcové je totiž pokusem o navázání dialogu mezi současností digitálního obrazu a pamětí archivních filmových zpravodajských týdeníků.

scénář a režie: Petr Hátle
kamera: Ondřej Belica
zvuk: Martin Klusák
mix zvuku: Leoš Martínek
střih: Šimon Hájek

v dokumentu vystupují:
- protagonistka Věra Pavlovcová
- vnučka Karolína Dlabolová
- atletka Adéla Urbancová