Eva Langrová se narodila v roce 1944 v Prostějově. Oba rodiče byli poštovní úředníci. Otec František Bureš působil v Národně-socialistické straně. Roku 1949 byl před Vánocemi zatčen a odsouzen na 22 let vězení. Matka krátce po jeho uvěznění onemocněla a z důvodu zanedbání zdravotní péče zemřela ve věku 35 let. O Evu se pak starala babička z matčiny strany.
Eva nemohla studovat. V 16 letech se vyučila prodavačkou a pracovala v drogerii v obchodním domě v Ostravě. Otec se vrátil z vězení na amnestii v roce 1960 po 11 letech práce v uranových dolech. Protože babička ho po návratu z vězení nepřijala, odešel bydlet k sestře a znovu se oženil. S dcerou až do své smrti v roce 1982 byl v kontaktu jen sporadicky, a to hlavně kvůli babičce. Eva Langrová je vdaná a má dva dospělé syny.
Eva Langrová nastupuje po padesáti letech znovu do vlaku s cílovou stanicí Jáchymov“. Odjíždí z místa svého bydliště v Ostravě, kam jezdila za svým otcem na návštěvy do jáchymovského vězení. Její vzpomínky po cestě v rozhoupaném vagónu prokládají útržky vět z dopisů, které dostávala od svého otce. Atmosféra cesty a neveselá výpověď o dětství bez otce a bez matky ji vedou k reflexi vztahu mezi dcerou a otcem, kteří se vlastně neměli možnost poznat. Na tom nic nezměnil ani otcův návrat po jedenácti letech odcizení.
scénář a režie: Josef Tuka
kamera: Jan Cabalka
zvuk a mix zvuku: Filip Slavík
střih: Miloš Málek
hudba: Petra Horváthová
v dokumentu vystupují:
- protagonistka Eva Langrová
- Jan Hartl (hlas otce)