Rozhodujícím kritériem v práci všech orgánů sociálně právní ochrany dětí by měl být zájem a blaho dítěte. V tomto konkrétním případě tomu tak nebylo, a tak musel ombudsman řešit další stížnost. Jeho závěrečné stanovisko poukázalo na důsledky odlišného výkladu zákona a nerespektování metodiky nadřízeného orgánu, což v tomto případě vedlo až k popření základních principů socálně právní ochrany dítěte.