Po úspěšném putování Vladimíra Čecha po horských boudách Na vrcholky hor přichází na obrazovky ČT1 nový dokumentární cyklus Zatopené osudy, který se vrací do míst ukrytých pod vodou novodobých přehrad. Člověk několikrát vstoupil do krajiny. Nejprve, aby zbudoval svá sídla, a později, aby je obětoval potřebě zajistit pro svou existenci dostatek potřebné tekutiny. Diváci spolu s námi navštíví tato místa, připomenou si jejich historii a podívají se pod hladinu, kam dnes zavítá jen málokdo. Uvědomíme si originalitu vodních staveb a rozmanitost technického řešení úkolu, který před nás kdysi postavil civilizační vývoj. Někteří možná poukážou na výrazný zásah člověka do podoby krajiny, jiní zpětně ocení dovednost českých rukou. Tím, který nás na mapě zatopených míst zorientuje, je Miroslav Vladyka. V seriálu uplatňuje svou zálibu v potápění i v přesné formulaci postojů k ekologickým otázkám. Svou odpověď na ně si ale divák na závěr každého dílu vysloví sám.

Voda jako živel v posledních letech stále častěji dává lidem pocítit svou přítomnost i nezkrotnost. Vzpomínka na nedávné několikeré povodně znovu ve společnosti otevřela diskuzi o tom, jestli české přehrady dokáží před velkými vodami dostatečně ochránit. Málokdo dnes ale přesto ví, jaké přehrady u nás máme, proč se stavěly, čím jsou unikátní i např. v evropském kontextu. V českém prostoru, na „střeše Evropy“, kde voda pramení, ale pak už jen odtéká, byl vždy problém ji zachytit a využít.

Vodní nádrže se tu stavěly od středověku (kdysi zde bývalo na 75 tisíc rybníků, za nejstarší vodní stavbu u nás je považován rybník Jordán nedaleko Tábora z roku 1492). Nešlo ale jen o jejich hospodářský význam, ale také o ekologický aspekt. Moderní přehrady se u nás začaly budovat na počátku 20. století. Původní účel ochrany před každoročními menšími povodněmi se ovšem v průběhu desetiletí změnil na hledisko energetické, zásobárny vody pro průmysl i obyvatelstvo nakonec poskytly často druhotně i význam rekreační.

Už od počátků se proti přehradním stavbám protestovalo, někteří poukazovali na to, že ničí krajinu a řadu usedlíků nutily nedobrovolně se stěhovat ze zatopených míst. Ale obecný zájem byl silnější. Přehrady měnily nejen krajinu, podnebí, ale i osudy lidí. Braly, ale na druhé straně taky dávaly. Neopominutelné je, kromě praktického aspektu, kupř. i hledisko estetické. Nejcennější jsou v tomto ohledu prvorepublikové přehrady, tyto kamenné stavby dokonale zapadly do krajiny a některé z nich (jako třeba romantizující Les království na Labi) už byly vyhlášeny za kulturní památky. I proto jsou dnes přehrady vyhledávaným turistickým cílem.

Dokumentární cyklus Zatopené osudy si klade za cíl přiblížit a zmapovat přitažlivou formou historii míst, která zatopila voda přehradních nádrží na území České republiky. Pod hladinou zůstaly lokality, které už nikdy nespatří světlo světa, kus krajiny, historie, ale i lidských příběhů, důkazy o tom, že zde žili a tvořili lidé. „Nejde nám ale jen o to vzbuzovat nostalgii, chceme divákům ukázat i mimořádnost přehrad samotných. Budeme sledovat genezi budování a technických zajímavostí stavby samotné, ale také osudy obcí, staveb, rodů, spolků i lidí, jejichž „stíny“ se ocitly natrvalo na dně nové vodní plochy,“ říká scenárista Marek Hýža, „Každá přehrada přitom skýtá zcela jedinečné příběhy romantické i drastické, události pozoruhodné i v kontextu doby svého zrodu (výjimkou není ani společensko-politický přesah projektů), legendy, nespravedlnosti s vyvlastňováním půdy, přesídlování lidí z vesnických domků do městských sídlišť.“

Budeme také hovořit o ekologickém a protipovodňovém významu přehrad. Mnohé z nich jsou navíc skutečnými skvosty a důkazem technické vyspělosti i lidského umu. Tyto konstrukční, často i architektonicky originální rozmanitosti jsou už samy o sobě zárukou atraktivní podívané na místa, která možná známe, ale přesto o nich doposud tak málo víme.

Zatopené osudy se budou opírat také o bohatou dochovanou dokumentaci. Před započetím každé stavby byla totiž daná lokalita často filmově zmapována a kamera samozřejmě rovněž sledovala průběh budování díla až do jeho nové podoby. Unikátní archivní materiály ukážeme po desetiletích divákům. Hovořit budou pamětníci i odborníci, stavitelé, budovatelé i lidé, kterým voda vzala domovy. Podvodní kamerou se podíváme na to, co z původní krajiny, výstavby a infrastruktury zbylo.

Tým dokumentaristů Zatopených osudů navazuje na zkušenost s prací na už odvysílaných cyklech Osudové okamžikyZapomenuté výpravy. Už tam si ověřili, že divácký zájem o zapomenutý svět událostí, které se vepsaly do osudů individuálních i společenských, je stále fascinující i poučný.

* 24. 9. 1959