Berlín, Alexandrovo náměstí (14/14)

Velkolepý projekt slavného německého režiséra Rainera Wernera Fassbindera vznikal v koprodukci společnosti Bavaria s italskou televizí od léta 1979 do jara 1980. Během rekordních 154 natáčecích dnů vzniklo celkem 930 minut, rozdělených a sestříhaných posléze do 13 dílů a epilogu pro potřeby televize, i když sám Fassbinder jej chtěl původně uvádět vcelku!

Režisér pro svůj scénář použil ojedinělý román Alfréda Döblina, který je sám o sobě mnohovrstevnou koláží o podobách našeho světa a postavení jednoho obyčejného člověka uprostřed sociální mašinérie. Vše se odehrává v reáliích Alexandrova náměstí a jeho okolí v ponurém přelomu dvacátých a třicátých let. Hrdina Franz Biberkopf se roku 1927 ocitá před branami tegelské věznice, kde si odseděl čtyři roky, protože zabil svou přítelkyni Idu. Nyní chce začít řádný život, ale je špatná doba a nouze o práci. Prostý a důvěřivý Franz hledá něhu i lásku, je však stále znovu zrazován, mrzačen a téměř zabit. To je živná půda pro projevy temné stránky jeho bytosti, jako jsou sklony ke vzteku a násilnostem, alkohol a touha po otupení smyslů.

Alfred Döblin (1878–1957) vydal svůj román roku 1927. Okamžitě se dočkal za své dílo světového uznání. Posléze z něj vytvořil i rozhlasovou hru a podílel se na scénáři k filmu o osudech Franze a jeho přátel, jež popisuje především druhá část knihy. Scénář natočil v roce 1931 Phel Jutzi.

Fassbinder následně využil pro své zpracování celou látku románu od propuštění Franze z vězení až k jeho smutnému odosobněnému konci. Velkou oporou v práci byl Fassbinderovi kameraman Xaver Schwarzenberger. Jako vždy se režisér opíral i o své pečlivě vybrané herce, kteří museli být s režisérem na stejné tvůrčí vlně. Byl to především Günter Lamprecht v roli Franze, ale i osvědčená herečka Hanna Schygulla, Barbara Sukowa či Gottfried John. Tento unikátní nestárnoucí kulturní počin, který dosud nebyl na naší obrazovce vysílán, bude nyní uveden ve zcela nové remasterované podobě.

Rainer Werner Fassbinder (1945–1982) patřil k nejosobitějším filmovým tvůrcům sedmdesátých let. Patřil k nastupující německé generaci filmařů jako byl např. Wim Wenders, Werner Herzog či Volker Schlöndorf. V jejich filmech se odráží ztráta iluzí z poválečného vývoje i pocit morálního úpadku společnosti a s tím spojená ztráta identity jednotlivce, který z této mašinérie utíká. Fassbinder si celý svůj krátký život nesl v sobě tragické osudy a předurčení všech svých smutných antihrdinů. Zemřel předčasně v roce 1980 po požití většího množství barbiturátů. Bylo mu přesně 37 let a deset dní.