Koncepce
Máchův Máj je podmanivou básní, jíž podlehly generace. Dosud v Čechách pátým pádem voláme: „Hynku, Viléme, Jarmilo!“ V obecném povědomí je Máchovo dílo ohňostrojem básnivých vizí a vzrušující oslavou přírody. Máj je však i příběhem, a to příběhem strhujícím, sugestivně tragickým, nabitým erotikou a napsaným s nevídanou silou, naléhavostí a moderní odvahou. Epický základ „Máje“ skutečně existuje a filmový „Máj“ pouze tento tušený děj odkrývá. A stejně jako Mácha „nasycen pověstmi místními“ naložil s nimi volně a po svém, tak i film nasycený Máchou nakládá s příběhem volně a po svém… Chce tak činit ryze filmovými prostředky – univerzální silou obrazu, silou atmosféry, barev a světla, a silou příběhu a lidských emocí, bez konkrétního času, neboť otázky, které tak vyhroceně a otevřeně nastolil romantismus, jsou nadčasové. Máj je výkřikem světabolu a vpravdě velkým romantickým příběhem. Filmový příběh rýsuje milostný trojúhelník: tři vášně, tři viny, tři smrti, to vše na pozadí přírody, démonické a lhostejné síly, která jako všudypřítomná bytost tepe vlastním rytmem, konfrontována s vášněmi lidskými.
Mlynář Schiffner. Zralý muž stavějící na jistotách, pro něž lze obětovat i syna, i cit. Touha po jistotách zjednodušuje svět.
Jarmila. Dívka plná smyslné touhy a vášně v mladém a krásném těle, jehož hříchem by bylo nehřešit… A přece jako každá žena čeká na lásku…
Vilém. Vůdce loupežníků a zavržený syn, mladík plný citu a znepokojivých otázek, který nejistoty žití přijal jako výzvu. Teprve láska ho s nimi smiřuje. Tolik nadějí vkládá do lásky!…
Vyprávění o třech lidech je násobeno příběhem těch, jejichž povoláním je smrt či „to“, co přijde po smrti. Je příběhem kata, který na mladém odsouzenci vlastníma rukama provedl popravu lámáním kolem, poslední popravu toho druhu v Čechách, a nyní se vrací a snaží se pochopit: „Čí je vina?“. Je příběhem faráře, který dává útěchu, ačkoli ví, že víra nás neuchrání ani před smrtí, ani před strachem z ní. Je příběhem Bohem opuštěných dětí-loupežníků a těch, kteří vědí, že je-li Bůh, pak není milosrdný…
Střet otce se synem je střetem dvou světů, mezi nimiž uvízla žena. Setkání Viléma a Jarmily je osudové a příroda rezonuje jejich milostnou vášní. Je láska to, co dává lidskému životu věčnost? Kat nezná jinou věčnost než smrt… Čí je vina? Je lidský trest málo nebo hodně? Co zůstalo po tragickém příběhu: Lebka na kůlu? Zřícenina loupežného hradu? Skála nad jezerem? Bez konce láska je, zklamánať láska má. Zůstala příroda, zůstaly otázky a zůstal věčný příběh. Dál odtikává čas, dál hrdliččin zve ku lásce hlas…