Čingischán

Dodnes si mnoho lidí myslí, že Čingischán byl ztělesněním zla, krutým barbarem, který pobil miliony lidí. Ale skutečný charakter vojevůdce je mnohem složitější. Jak tento nevzdělaný člověk proměnil znesvářené mongolské kmeny v mocný národ? A jak změnil mongolské hordy v disciplinovanou bojovou sílu? V armádu s převratnou taktikou a důmyslnými zbraněmi, která se nakonec chystala dobýt i Evropu. A proč na smrtelném loži věřil, že jeho poslání zůstalo nenaplněno?

Snímek začíná v roce 1162, kdy se hluboko v srdci Asie narodil chlapec jménem Temüdžin. V ruce prý držel sraženou krev – znamení nebes, že je předurčen stát se velkým válečníkem. Když mu bylo devět let, dozvěděl se, že jeho otec byl otráven nepřátelským kmenem. Od té doby byl veden k tomu, že otcovi nepřátelé jsou nepřátelé celé rodiny a aby jako nejstarší syn vedl kmen.

Protože jeho vlastní kmen nebyl početnější než širší rodina, snažil se hoch upevnit svazky s jinými kmeny. Ve svých dvaceti letech se oženil s Burtaj, ženou vysoce postavenou, čímž ještě vzrostla jeho pozice. Poté, co byl jeho kmen napaden, spojil se s dalšími mongolskými vůdci a nepřátele přemohl. Nakonec ve sporu o výsadní politické postavení bojoval i se svými původně spojenci.

Brzy Temüdžin vytvořil elitní výcvikový sbor pro důstojníky. Budoval profesionální armádu. Zavrhl staré kmenové rozdělení, v jeho armádě rozhodovaly schopnosti. Razil teorii jeden kmen je jako jeden šíp, snadno se zlomí, ale mnoho kmenů dohromady znamená sílu.

Brzy se Temüdžinovi dostalo něčeho, co historie Mongolska ještě nezažila. Uznali ho jako jednoho muže vůdcem všech mongolských kmenů. V roce 1206 byl zvolen velkým chánem – vůdcem všech lidí. Čingischánem. Čingischán vytvořil národ a zahájil mohutnou vojenskou expanzi. Táhl proti Číně, kterou přes velký odpor nakonec dobyl.

Čingischánova hrozivá pověst pramenila z krveprolití, kterého se dopustil v Pekingu. Ale co pak vytvořil v pohoří Karakorum ve středním Mongolsku, prozrazovalo zcela jinou povahu. Čingischán chtěl vybudovat velké obchodní a kulturní středisko. A chtěl, aby jeho lidé měli z jeho výbojů užitek. Chtěl pokračovat ve výbojích ne pomocí války, ale obchodu.

Balíček z Persie, který přinesl posel roku 1218, však změnil běh dějin. Jeho obsahem byla hlava Čingischánova vyslance. Válečník vyslal do Persie armádu o síle 200 000 mužů a na jeho rozkaz bylo každé perské město, které se nevzdalo, vypáleno do základů. Když vše skončilo, zůstal milion mrtvých mužů, žen a dětí. Po dobytí Persie nařídil Čingischán proniknout na západ, načež následoval první nájezd Mongolů na Evropu.

„Dobyl jsem pro Vás velkou říši, ale můj život je příliš krátký, abych dobyl svět, to nechávám na vás,“ s těmito slovy Čingischán zemřel. Po jeho smrti shromáždili jeho dědicové epické zprávy o jeho životě a nazvali je Tajná historie Mongolů. Spolu s čínskými a perskými prameny a pracemi četných badatelů je tato zpráva podkladem k portrétu této mimořádné osobnosti.