Útěchy z mystifikace E.B.

Záměrem tohoto dokumentu je v dnešním, veřejnosti známém a mediálně prezentovaném (výhradně akčním) - až bulvárně exhibicionistickém projevu Brikciovu dohledat kořeny "lidské" a "teoretické" (happening, landart 60.let...) a nalézt jejich souvislosti (vývoj přerodu "undergraudových" happeningů v současné mediální mystifikace). Snahou dokumentu je pochopení významů vyplývajících ze zdánlivě nesourodých schopností a inspiračních propojeností tohoto "umělce akce" a "umělce pera a ticha" (literární, filosofická a kunsthistorická činnost) - jako modelu k poodhalení jednoty (integrity) složené z chaosu a tiché meditativní kontemplace.

Proč právě filmem? Sám Brikcius k "svému" happeningu dochází z nutnosti vyhnout se právě psanému slovu, jako nepřesnému, zmrtvujícímu činiteli, jejž chtěl (a to také učinil) nahradit tělem - happening jako forma "tělesného pronikání". Je možné domyslet a doplnit: dokumentární film jako k tomuto "pronikání" nástroj (prostředek).

Cílem dokumentu ovšem nebude zabývat pouze "pronikáním tělesným" - happeningem - s nenáročným exkursem do dějin a teorie tohoto pro moderní divadlo i akční výtvarné umění významného fenoménu...(ale i "pronikáním slovním" - Brikciovo vyznání se literární můze i filosofickým inspiracím (se záběrem od T.Akvinského po Heideggera), včetně ukázek z bohaté literární i překladatelské tvorby. Součástí dokumentu jsou "pronikání osobní" - reminiscence - ohlédnutí Brikciových spolupracovníků, literárních vědců a profesionálních kritiků, obdivovatelů, přátel i těch druhých (Josef Hiršal, Ivan Vyskočil, Václav Havel, Viktor Šlaichrt a Vladimír Karfík). Portrét Eugena Brikcia vznikl ve tvůrčí skupině Anny Beckové, v produkci Dagmar Stehlíkové, námět, scénář, režie - Zdeněk Novotný.

...krátce, výstižně a jednoduše řekl to za nás básník:

"Vážím si na Brikciovi,

jeho nevtíravé velikosti

a té nedbalé bílé, kterou nosí

zevně jako zevnitř."

Petr Král