Rolando Villazón v Praze

Po sérii úspěchů, kterých Rolando Villazón dosáhl v sezoně 2004-2005, tj. v době natočení pořadu, je světovým tiskem a dokonce i většinou svých kolegů označován za jednu z největších hvězd současné operní scény. Odborníci i média se shodují v tom, že Villazón je tím tenoristou, na kterého všichni dlouho čekali.

Ve svých teprve třiatřiceti letech má Rolando Villazón za sebou velmi strmou kariéru. V krátkém čase si podmanil publikum všech prestižních operních scén od londýnské Covent Garden, přes vídeňskou Staatsoper až po Metropolitní operu v New Yorku. V létě 2005 slavil triumf na Salzburském festivalu jako Alfredo v sérii představení Verdiho La Traviaty. Rolando Villazón je dnes jedním z nejvyhledávanějších umělců a jeho kalendář je zaplněn na mnoho let dopředu. Pódiový projev Rolanda Villazóna je strhující. Je miláčkem publika.

Plácido Domingo, který se sám považuje za Villazónova duchovního otce o něm řekl: "Rolando je obdařen vedle mimořádných pěveckých schopností, výrazným hereckým talentem a obrovským charisma. Dokáže se mistrovsky dát svým posluchačům a publikum to cítí, není možné z něj spustit oči."

Získal řadu prestižních ocenění - například za své debutové album obdržel cenu ECHO Klassik 2004. V r. 2005 byl poctěn touto cenou opět, tentokrát v kategorii Pěvec roku 2005. Zároveň zvítězil v prestižní cenách Gramophone v kategorii "Nejlepší zpěv" a je zde dále nominován v kategoriích "Umělec roku 2005" a "Nejlepší album roku 2005".

Temperamentní Mexičan přednesl ve Smetanově síni za doprovodu Pražské komorní filharmonie, řízené italským dirigentem Marco Zambellim, program speciálně sestavený pro svůj pražský debut. V Praze se Rolando Villazón představil tím nejlepším ze svého širokého a výrazově bohatého repertoáru, zazpíval zde árie z oper Verdiho, Pucciniho, Donizettiho, Ciley, Čajkovského, Bizeta, Masseneta a Mozarta.