Jaký je váš dojem z filmu? Které emoce u vás převažovaly?
Ve mně se ten film teď, půlhodiny po projekci, rozkládá, teprve ho vstřebávám. Je to jako když vypijete skleničku dobrého vína a tu si vychutnáte, až když ji polknete. Zrovna tak na mě působil ten film. Prvních deset minut jsem přesně nevěděl, co si o tom mám myslet, ale pak mě film tak vtáhnul, až si mě na konci podmanil. Říkal jsem si: Škoda, že už je konec.
Postava, kterou ve filmu hrajete, není příliš sympatická. Jak byste ji charakterizoval?
Jako postavu ze života. To jsou role, které se dobře hrají, protože v nich je co hrát. A bohužel takových lidí jako je pan Halík, kterého hraji, je hodně. Je to spíš byznysmen než farář, který se živí neštěstím a vírou svých bližních.
Bylo pro vás natáčení s Janem Hřebejkem v něčem jiné, originální, inspirující než filmy natočené jinými režiséry?
Určitě. Původně jsem dělal kamerovou zkoušku na roli faráře. Pak mi dal Honza Hřebejk vyzkoušet i roli pana Havlíka. Byl jsem nesmírně potěšen, když mi za týden zavolal a řekl, že se rozhodli tyto dvě role spojit. Natáčení bylo velice profesionální. Celý štáb kolem Jana Hřebejka, Petra Jarchovského a kameramana Malíře byl velmi nakloněn tomu, aby byl film hodně dobrý.
Když se rozhodujete, kterou roli přijmete, má pro vás význam jméno režiséra? Ovlivnilo vaše rozhodnutí jméno Jana Hřebejka? Znáte jeho předchozí filmy?
Já obdivuji všechny Hřebejkovy filmy od Šakalích let. Honza Hřebejk mě zná spíše jako producenta, než jako herce, protože krátce předtím jsme spolupracovali v Divadle Na Jezerce, kde Honza režíroval Manželské vraždění. Byl jsem velmi potěšen tím, když mi tu roli nabídl a neváhal bych dělat i menší role v jeho filmech.