Jaký máte dojem z filmu, když jste jej konečně viděla celý na projekci?
Musím říct, že mi to trochu vzalo dech. Hlavně v tom, jak je to velice jímavé, pravdivé a autentické.
Ve filmu hrajete postavu Marceliny matky. Můžete ji představit, tak jak ji vnímáte vy?
Je to ženská, která je stejně jako její dcera také v nesnázích, jen jí je o několik let více. Jejich osobní příběhy a vztahy jsou sice jinačí, ale v podstatě jsou hodně podobné.
Jak jste spokojená se svou filmovou dcerou Aňou Geislerovou?
Mně se s ní hrálo moc dobře. Aňa je velice talentovaná, nesmírně příjemná a upřímná. Líbí se mi, jak vypadá, je takový zvláštní francouzský typ, a já mám Francouze a zvláště Francouzky ráda. Ale nejvíce si na ní cením toho, jak je pravdivá, otevřená a upřímná při hraní.
Naposledy jste před kamerou stála před sedmi lety (ve snímku Početí mého mladšího bratra). Jaké to bylo znovu točit? Musel vás Honza Hřebejk přemlouvat?
On byl tak slušně vychovaný, že mě přemlouval. Přestože jsem chtěla s filmem definitivně skončit, ráda jsem jeho nabídku přijala, protože se mi některé jeho filmy moc líbí. Teď hraji v divadle a to mě moc baví. Filmů jsem už natočila tolik, že mě to tolik nevzalo. Ale když jsem si přečetla scénář, byla jsem velice uchvácená. Místy jsem se vrátila do dob svého mládí, kdy jsem viděla italské neorealistické filmy Vittoria De Sicy. A cítím, že i v tomto filmu to je - drobný humor podivných lidiček, se svým osudem, se svým křížem, trošku zahořklý, trošku smutný a trošku veselý.