Jaké jsou vaše dojmy z filmu?
Toto hodnocení se snažím vždycky co nejvíce oddálit, protože moje první dojmy jsou bohužel sobecko-egoisticko nenávistné, kdy nejsem schopna se přenést přes sebekritiku. Na to vždy potřebuji den dva, rok, abych sobě odpustila. Ale jinak se mi film moc líbí, dojímá mě.
S Honzou Hřebejkem jste točila první film, setkala jste se s ním ale už v době, kdy psal scénář k Pějme píseň dohola Ondřeje Trojana. Jak probíhala vaše herecko-režijní spolupráce?
I když se někomu může zdát, že jsme se s Honzou znali už dříve, tak tomu tak není. My jsme se vlastně více poznali až teď. Protože jsem ale byla ještě kojící matka, tak jsem se nezúčastňovala takových těch sezení u vína, kdy se postavy rozebíraly a lidé se nějak více sbližovali. Na to jsem tehdy neměla čas. Ale protože teď budeme zřejmě spolu točit znovu, tak to už bude na to více času. A o tom vlastně Honzova metoda je – o lidském faktoru, který každý herec do své postavy vnáší.
Jak se vám hrálo s Janou Brejchovou?
Jana Brejchová je herečka, na kterou jsem vždycky vzhlížela. Líbí se mi, jakou má dikci, jaké má oči, prostě všechno. Ale při hraní musíte zapomenout na to, že je někdo váš idol. Prostě musíte pracovat spolu. S ní to bylo o to lehčí, že se do postavy matky hodně vcítila, a mně se o to lépe budoval ten vztah k ní. Je to hodně intuitivní herečka, vřelá, ale zároveň plachá bytost. Myslím si, že nám to spolu hodně seklaplo.
Jak náročné byly pro vás erotické scény?
Roman Luknár měl k těmto scénám absolutně bezproblémový přístup. Občas se stává, že když člověk takové scény točí, všichni předstírají, že nikdy nesouložili, že vlastně ani nevědí, jak se to dělá. Tady tomu bylo naopak. Prostě měla jsem štěstí na partnera. I když já jsem ve skutečnosti plachá, přišlo mi, že tato postava rozhodně plachá není, takže jsem připustila i takové věci, které bych normálně nedělala. To bylo snad poprvé v životě, kdy mě ty scény při natáčení opravdu bavily. Nebyla tam žádná křeč.
Ve filmu vypadáte velice sexy. Změnilo vás nějak mateřství?
Člověk se mění asi každou zkušeností. Ta mateřská je asi pro ženu jednou z největších a nejsilnějších. Více jsem to asi cítila po stránce osobní, kdy jsem spěchala domů, chtěla jsem to mít už rychleji za sebou. Práce je sice jedna věc, člověk ji uctívá a zbožňuje, ale pak chce být zase rychle doma.