Kráska v nesnázích je už pátý film, který ve vaší produkci Jan Hřebejk spolu s Petrem Jarchovským natočili. Když za vámi tato dvojice přijde s novým filmem, je to už automatické, že jim tento film produkujete? Anebo se zajímáte, o čem film je, a z hlediska producenta se snažíte i nějak ovlivnit scénář?
Určitě to není tak, že bych se rozhodoval, jestli do toho chci nebo nechci jít. Prostě už skoro automaticky do toho jdu. I já vkládám do scénáře svůj potenciál. Zrovna scénář Krásky v nesnázích se hodně proměnil od své první verze až k té realizační. Film se měnil dokonce i ve střižně, krátily a přesouvaly se scény, což filmu nakonec velice prospělo.
Jan Hřebejk s Petrem Jarchovským se nechali inspirovat Gravesovou básní. Zasahoval jste nějak do scénáře v tom smyslu, aby nebyl film příliš poetický?
Mně poetika nevadí. Předloha je pěkná, ale je to přece jen nějaký rámec, který oni zaplnili současným příběhem. Mimochodem velmi emotivním. Řekl bych, že Honza Hřebejk ještě nikdy takto emotivní film nenatočil. Dostal se postavám hodně hluboko pod kůži, což je na Krásce velice přitažlivé. A určitě to ocení i diváci. Prezentovali jsme už film soukromně ve Spojených státech a viděli jsme, jak byli lidi těmito emocemi zasaženi.
Měli jste zkušební projekce pro vybrané publikum, film viděli diváci v zahraničí. Doznal film ještě nějakých změn podle reakcí diváků?
První verze byla sestříhána už s vědomím, že se do ní bude zasahovat. Pustili jsme si ji jednou s pár vybranými diváky, abychom se společně utvrdili v tom, co chceme z filmu vyndat nebo dynamizovat, krátit. Takhle to probíhalo asi v pěti vlnách.
Měnily se i postavy nebo jejich chování? Nebo to byla změna jen v rytmizaci filmu?
Postavy už měnit nelze. Když se ale píše scénář, tak nikdy nevíte, kolik toho budou herci schopni v jednotlivých scénách ze sebe dostat do filmu tak, aby se už divák nepotřeboval utvrzovat třeba v tom, že vztahy jsou nastaveny právě takhle, což v tomto filmu splnili herci výborně. Proto se nám ve střižně jevily některé scény jako nadbytečné, protože jen rozvíjely nebo opakovaly něco, co už bylo jasné. Dopředu se ovšem nikdy nedá odhadnout, která scéna bude silnější, která se víc podaří. Jistá míra odpadu je proto zcela přirozená.
Jak byste okomentoval erotickou scénu, která se ve filmu objeví? Byly kolem ní velké diskuse?
Naopak, natáčení proběhlo zcela přirozeně a nenuceně. Herci věděli, že tato scéna respektive tyto dvě scény jsou pro film nutné, že to není jen nějaký artistní kousek pro přilákání diváků.
Co byste řekl k setkání dvou hvězd českého filmu Ani Geislerové a Jany Brejchové?
Takovéto generační obsazení dvou silných osobností bývá někdy ošidné, jak známo z přísloví o dvou kohoutech na jednom smetišti. Nicméně k žádnému skřípání nedošlo. Obě se znamenitě doplňovaly, což budou moct už brzy posoudit diváci. Určitě není pochyb o tom, že hrají matku s dcerou. Jana Brejchová po delší době mohla v této charakterní roli ukázat, jaká je to mimořádná herečka. A to je na Honzových filmech právě vzácné, že umí z herců dostat věci, o kterých si možná ani oni sami nemyslí, že v nich jsou. Před Aňou i Janou za brilantní výkony v Krásce proto rád smekám své sombrero.
Aňa Geislerová je téměř vaše dvorní herečka, obsadil jste ji už do jejího prvního filmu, hrála i v Želarech. Jak vám vyzrává před očima?
Neskromně si myslím, že Želary byly pro Aňu v jejím herectví v mnoha momentech zlomové. Mohla se odstřihnout od rozpustilých diblíků a jisté škatulky, která se na ni začala už trošku vršit. Zahrála osudovou, dramatickou roli, kterou v Krásce rozvinula ještě jiným směrem, tím, že je to příběh ze současnosti. Mohla zde být ještě více sama za svou postavu a víc improvizovat s textem. Myslím si, že je to další posun v její herecké kariéře. Aňa je nesporně talent, který by bez problémů uspěl i v zahraničí.
Jste v České republice považován za nejúspěšnějšího filmového producenta. Každý rok uvádíte do kin nový film, sbíráte ceny venku i doma. Je z tohoto pohledu pro vás snazší sehnat peníze na další film třeba už jen proto, že Hřebejk - Jarchovský - Trojan jsou značka?
Díky zkušenostem mi to jde rychleji, nikoli snáze. Finanční zdroje totiž neustále vysychají, takže je spíš film od filmu trýznivější ho zafinancovat. A to i s takovými tvůrci v zádech, kdy se dá předpovídat, že film vydělá dvacet milionů na výnosech. Jenomže film stojí okolo pětatřiceti milionů, takže já musím někde vyšťourat těch patnáct neinvestičních milionků…
Nakonec jste se rozhodli, že se s Kráskou budete v červenci účastnit i hlavní soutěže na MFF v Karlových Varech. V mezinárodní „áčkové“ soutěži nejste poprvé. Co si od toho slibujete?
Myslím si, že tento film by mohl na festivalech bodovat. Věřím, podobně jako u filmu Musíme si pomáhat, že kromě tuzemska by mohla Kráska zkrátka uspět i v zahraničí.
Jak byste tento film charakterizoval?
Je to film zábavný, místy i tragický. Jak už je pro tvorbu Honzy Hřebejka a Petra Jarchovského typické, jde o směs emocí, přelívání sympatií k jednotlivým postavám a právě ono balancování na špičkách nabroušených kudel komična a tragična. Silný příběh, překvapivý děj a vynikající herci dávají Krásce spád. Je zde krásná hudba a po filmařské stránce je film vizuálně působivý, širokoúhlý.